Nerad stojím na stejném místě, říká Libor Bartusek z kapely Endless, která aktuálně jede na vlně Hyperform

V roce 2014 jste vydali album If the Universe is the Answer. Co následovalo poté?

Libor Bartusek: Po vydání posledního alba jsem sám za sebe potřeboval trochu vydechnout. Deska byla hodně náročná jak hráčsky a aranžemi, tak i tím, že jsme si ji celou nahrávali a míchali ve vlastním studiu. Dneska ji hodnotím jako určitý předěl, cestu někam jinam. Takže pak jsme, co se týká nové tvorby, relaxovali a soustředili se jen na koncertování. Následně došlo ke změnám v sestavě, kdy od nás po jedenácti skvělých letech odešel bubeník Mischka a od té doby se tak trochu plácáme. Náhradu za něj jsme ani po třech letech zatím nenašli a musím říct, že je to dost vyčerpávající a frustrující být po 27 letech existence zase bez bubeníka. Chybí nám.

K bubeníkovi se ještě dostaneme, každopádně ve druhé polovině dubna jste vydali novou skladbu Hyperform. Je to jediný nový song, který máte v repertoáru, nebo jde třeba o předzvěst nového alba?

Libor Bartusek: Tato skladba začala vznikat už někdy v roce 2017. Cítili jsme, že potřebujeme změnu, proto jsme požádali Hanziho z The Truth is Out There, jestli by neměl chuť ujmout se produkce. Bylo to výzva a mně osobně hodně pomohl jeho pohled a nadhled z jiné strany na song jako takový. Album nějak teď neřešíme. Pomalu děláme na další věci, která se mi moc líbí a spolu s Hyperform ji považuji za jednu z nejlepších písní, které jsme kdy složili. (smích) Aktuálně stále řešíme bubeníka. Bez něj je fakt složité něco plánovat. Nové skladby bych asi popsal takhle: Míň djent, více „starý“ Endless, více písničky. (smích)

Jak bys v kontextu vašich dřívějších skladeb popsal píseň Hyperform? Co je pro ni charakteristické?

Libor Bartusek: Asi nejvíc odlišující je to, že je z osmdesáti procent vymyšlená kytaristou Vláďou. Já byl v té době úplně bez nápadů a on to vzal za své. (smích) Aranže, zpěvy a podobně jsme dělali jako vždy společně i s Hanzim. Pro mě je Hyperform zase změna, zase cesta, jiný přístup k songu, než jsme posledních deset let dělali.

Rozhodně se dá říci, že Hyperform je takový mix vašich nejúspěšnějších skladeb, protože místy jsou v této skladbě slyšitelné pasáže, které evokují vaše alba Perfect Message a Vital #1, a zdravé hudební agresivity, jež je poznávacím znakem vaší poslední nahrávky If the Universe is the Answer. Bylo to cílem?

Libor Bartusek: Jak už jsem zmínil před chvíli, byl to trochu záměr. I pro nás je herně onanistická poslední deska velice vyčerpávající (smích) a chtěli jsme se více soustředit na song jako takový. Ne přehlídku toho, co umíme zahrát. (smích)

Ty jsi, Víťo, přišel do Endless v roce 2016. Jak zatím své působení v kapele hodnotíš?

Víťa Kupčák: V Endless jsem se vlastně poprvé setkal s žánrem djent. Do té doby jsem to prakticky neposlouchal a už vůbec nezkoušel hrát. Bavily mě změny rytmů a riffů, i když začátky byly krušné. Dlouho mi trvalo, než jsem se jednotlivé skladby naučil, ale kluci se mnou měli trpělivost a pak už to šlapalo. A co se lidské stránky týká, velmi jsem si s kluky sednul. Běžně se mi nestává, aby to s cizími lidmi tak dobře fungovalo, ale tady se to povedlo na první dobrou. (smích) Taky jsem poprvé vyzkoušel, jaké to je hrát bez aparátu, pouze se sluchátky, projektem v notebooku a metronomem, a hodně se mi to zalíbilo. Taky jsem odjakživa pařmen a na koncertech mě bavilo nechávat vše.

S jakým cílem jsi do kapely Endless přišel? Chceš především sbírat zkušenosti, nebo chceš kapelu obohatit po zvukové či dokonce kompoziční stránce? Přece jenom tvá kapela Šuba Duba band je trochu jiný hudební šálek kávy než Endless…

Víťa Kupčák: Do kapely jsem šel s cílem hrát vlastní tvorbu a přičuchnout k něčemu tvrdšímu a složitějšímu. Šuba byla úplně jiný šálek, ale naučil jsem se tam prakticky všechno, co muzikant o hudbě a věcech kolem potřebuje vědět. Pronikl jsem na českou hudební scénu i tu zahraniční, zahrál si se spoustou známých jmen a vyzkoušel všechny druhy podií a všemožných kšeftů od ulic po stadion. V Endless jsem pak chtěl jen zúročit všechna ta léta hraní a přispět někde svým vlastním zvukem a projevem. Tak snad se to povedlo. 

Už také padla řeč o tom, že aktuálně hledáte bubeníka. Jaký typ bubeníka hledáte?

Libor Bartusek: Hledáme pohodového týpka, podobného nám, který si chce muziku užít. Zároveň někoho podobně hráčsky i lidsky založeného, abychom o sebe nezakopávali. (smích) To, že jsme doposud nenašli nikoho, kdo by byl schopný bubenické party z poslední desky zahrát, je taky další z důvodů, proč jsme se rozhodli naši muziku zjednodušit a zpřístupnit.

Přemýšlíš často o tom, že kdybyste nahráli pokračování Perfect Message nebo Vital #1, prostě skladby ve stejném duchu, tak by vám to podle všeho přineslo úspěch, protože fanoušci by jistě taková alba ocenili? Anebo nad tím vůbec neuvažuješ, protože prostě nechceš dělat stejné věci dvakrát a chceš neustále přicházet s něčím novým? Ať je reakce okolí jakákoliv…

Libor Bartusek: Nerad stojím na stejném místě, ať už je to výhoda či nevýhoda, takže mě tyto věci moc nenapadají. (smích) Kdybychom teď nahráli něco v duchu Vital #1, tak by to zajímalo asi jen lidi, kteří tu desku mají z nostalgie rádi. (smích) My tohle nikdy moc neřešili. Hlavní bylo, aby to bavilo nás. Jsme takoví, jací jsme. Děláme muziku prioritně pro sebe a ne podle toho, co se zrovna hraje nebo očekává. Tož tak.

Ovlivňuje tvé skládání hodně to, jak v dané době probíhá tvůj osobní život, nebo se snažíš osobní a hudební život oddělovat

Libor Bartusek: Hudba je éterická a kreativní věc, kterou nejde bez emocí dělat. Takže celých 27 let existence Endless je prolínáno nejen mým, ale i osobním životem ostatních kluků, se kterými jsem měl tu čest hrát. Takže zpátky k otázce, nesnažím se to oddělovat, protože to ani neumím. (smích)

Už jsi zmínil, že Endless jsou na scéně 27 let. Když tedy o kapele přemýšlíš, vzpomínáš na to, co bylo, anebo se díváš spíše do budoucnosti? Kdybys měl možnost udělat jednu věc v souvislosti s kapelou jinak, která by to byla a co bys tedy změnil?

Libor Bartusek: Asi bych se více snažil udržet vztahy, které fungovaly, které měly více chemie. Kapelou prošla spousta skvělých lidí a muzikantů a s některými to fungovalo méně nebo více. Se mnou to nebylo vůbec jednoduché, takže oceňuji všechny, co to se mnou tolik let vydrželi. (smích)

Na závěr poněkud netradiční otázka. Co si myslíš o mně?

Libor Bartusek: Ty mi dáváš, Petře. (smích) Tím, že se známe spousty let, tak člověk ztrácí objektivitu a rozhodně se necítím na to, abych sumíroval a hodnotil. Rozhodně oceňuju, že jsi vydržel stejný ve svých postojích, máš naposloucháno mraky muziky a dokážeš s nadhledem ohodnotit. Kapely se potýkají jak s mezigenerační výměnou fans, tak i s mezigenerační výměnou redaktorů, co o muzice píšou, a chvílemi jsem měl pocit, že o muzice píše každý, co má díru v zadku. (smích) Takže asi i tvá výdrž a že můžeme dělat tento rozhovor. Moc díky. (smích) Máš to asi jako já. Nejde přestat.