Daniel Hrabovský: Stará aréna chce uvádět dobré a nejen zábavné hudební divadlo
14.7.2021 06:00 Ladislav Vrchovský Divadlo Rozhovor
Daniel Hrabovský v minulosti působil v ostravském neprofesionálním Divadle Devítka, ve frýdecko-místeckém městském divadélku Čtyřlístek a spolupracoval na divadelních projektech se studenty ostravských waldorfských škol. V současnosti vede divadelní spolek Stará aréna, který má stálé sídlo na Masarykově náměstí v prostorách, kde před několika desítkami let vznikla legendární Komorní scéna Aréna, jedno z nejlepších divadel v České republice. Povídali jsme si o jeho vizi budoucnosti místa, které je pro mnohé ostravské milovníky divadla stále žijící legendou.
Daniel Hrabovský vede spolek Stará aréna.
Foto: Ladislav Vrchovský
Naposledy jsme spolu mluvili před koronavirovou pandemií. Co se za tu dobu až do dneška ve Staré aréně změnilo?
Proběhly volby, z nichž vzešlo nové vedení spolku Stará aréna. Nyní jsem jako předseda spolku členem tříčlenné rady, kterou spolu se mnou tvoří ještě René Šmotek a Kateřina Dvořáčková.
Co je náplní činnosti spolku Stará aréna?
Především divadlo. Nastudování a uvádění divadelních inscenací a jejich reprízovaných představení v rámci měsíčního dramaturgického plánu. Stará aréna disponuje i kavárnou, ve které také probíhá různorodý kulturní program.
Kdo všechno se na tvorbě programu podílí?
V naprosté většině umělci nejrůznějších zaměření. Sestavili jsme tým lidí, který tvoří mí spolupracovníci a kolegové z jiných neprofesionálních divadel, herci, hudebníci, skladatelé, výtvarníci a lidé, jež si Stará aréna sama přitáhla.
Jako bys navazoval na dobu, kdy tady v prostorách Staré arény na Masarykově náměstí vznikala dnes proslulá Komorní scéna Aréna. Tehdy to také byli neprofesionální herci, hudebníci a výtvarníci, kteří pod vedení Pavla Cisovského připravovali program …
Ano, máš pravdu. Jeden z nich, zakládající člen Komorní scény Aréna, herec René Šmotek, je dnes členem rady našeho divadelního spolku, takže můžeme těžit z jeho zkušeností. Pokračujeme ve spolupráci i s tvůrci některých titulů z minulosti, zmíním například projekt zábavného kabaretu Zajíc v pytli, který už za dobu několika let uvádění získal své skalní diváky, nebo muzikoterapeutickou pohádku O Hláskovi a Píšťalce. Je to prostě mix starých a nových divadelních nadšenců a profesionálů. Z těch nově příchozích bych rád jmenoval například režisérku Natálii Gregor.
Co se ve Staré aréně dělo v době uzávěry kvůli pandemii?
Snažili jsme se využít zavření k vypořádání se se vším, co je třeba k bezproblémovému chodu kulturní instituce jako takové a co je těžko proveditelné za provozu. Také jsme opravili vstupní část do divadla. Zrenovovali jsme venkovní kopuli a všechno, co směřuje k tomu, aby si lidé vůbec všimli, že jdou kolem divadla s kavárnou, že tu máme stálý program, a udělali jsme divadlo doufám atraktivnější. Kavárenský prostor jsme přizpůsobili pro uvádění kulturních programů, koncertů, besed a podobných akcí. Natřeli jsme podlahu jeviště, opravili šály a pozadí scény jako takové, došlo i k nějakým úpravám v technice. Nemohli jsme se bohužel pouštět do ničeho velkého. Takže jsme udělali to nejnutnější pro zvýšení komfortu návštěvníků a zlepšení možností dělat především zábavné hudební divadlo.
Venku ve vitríně máte program na měsíc červenec. Můžeš představit některé tituly?
Nasadili jsme náš standardní kabaret, o kterém už byla řeč, tedy Zajíce v pytli, který už má svou tradici. Uvádíme dobrodružný příběh Bílá velryba, která je rodinným představením pro děti od šesti let a jejich rodiče a prarodiče. Na programu je i komedie o partnerských vztazích s názvem V dobrém i ve zlém. Kromě toho běží koncerty v kavárně, různé soutěže, zábavné kvízy. Podobný program připravujeme i na měsíc srpen.
Co přijde v září se začátkem nové sezóny?
V září plánujeme premiéru kabaretu Černý třpyt, který bude navazovat na kultovní inscenaci Komorní scény Aréna Průběžná O(s)trava krve. Celý název inscenace je Černý třpyt, poetická briketa slisovaná z prachu a jasu, smradu a vůně Ostravy. Text vychází z publikace editora Ivana Motýla Briketa, sestavené z veršů a písní o Ostravě vzniklých v letech 1894 až 2013. Dále uvedeme monodrama Lidský hlas a zopakujeme úspěšné tituly z předminulé sezóny, jako je Hrobník, monodrama v podání Reného Šmotka v režii Petera Gábora, a také komedii Oskar v mé režii. Stále platí náš hlavní dramaturgický záměr spojený s žánrem hudebního divadla a kabaretu, ale nebudeme se vyhýbat ani scénickému čtení, pohádkám, inscenacím v žánru divadla poezie, poetickým večerům spojeným s uváděním tvorby mladých básníků a podobně.
Sedíme v kavárně Staré arény a na stěnách vidím fotografie na první pohled zobrazující dění v divadelním prostoru …
Ano, je to výstava fotografa Marka Markova, projekt vznikl v době uzávěry divadel, kdy se na našem jevišti daly fotit inscenované fotografie.
Poslední otázka: Kdo tvoří vaši hlavní cílovou skupinu?
Nemáme jednu úzkou cílovou skupinu, zaměřujeme se na širší spektrum diváků. Hrajeme a budeme udržovat v repertoáru vždy alespoň pár pohádek pro děti. Uvádíme a nadále budeme uvádět činoherní divadlo, ale jak už jsem zmínil, chceme se také zaměřit na hudební divadlo jako takové. Sídlíme v centru města poblíž vysokoškolských kolejí, takže doufáme, že naše publikum budou vedle dospělých milovníků dobrého divadla tvořit také vysokoškoláci a středoškoláci. Sám jsem ve studentském věku Starou arénu často a s chutí navštěvoval.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.