Nikol Bóková si zahraje v Londýně a říká: Společné hraní mi umí krásně pouštět vítr do plachet

Nedávno ses zúčastnila Central European Jazz Showcase, který se odehrál v brněnském divadle Husa na provázku za přítomnosti mnoha zahraničních delegátů. Jaká to byla pro tebe zkušenost?

Bylo to super. Ve skvěle zvolených prostorách Husy na provázku, která je sama o sobě útulná a inspirativní, proudila příjemná a přátelská atmosféra, všechno krásně šlapalo. I když jsem byla přítomná pouze necelý první den, myslím, že můžu říct, že to byly dva skvěle zorganizované dny nabité krásnou hudbou a pohodou. Nejradostnější pro mě bylo to, že jsme si mohli zahrát s triem živě, což se stalo po téměř deseti měsících. Společné hraní s kluky mi umí krásně pouštět vítr do plachet. Takže jsem kromě hraní nejdřív nemyslela na nic jiného. Na showcase jsem myslela jako na koncert, na delegáty jako na publikum. No a po hraní se krásně projevilo, že jsem tedy na showcase, mezi delegáty, a podařilo se mi propojit zajímavé sítě a moc se těším na vše, co z toho vyklíčí. A samozřejmě jsem šťastná za to, že se naše trio delegátům líbilo! Díky jejich hlasování si pojedeme zahrát do Pizza Express Jazz Clubu v Londýně. A to je paráda.

To je krásný úspěch, ke kterému ti moc gratuluji! Jakou hudbu jsi pod hlavičkou Nikol Bóková Trio představila? Ptám se proto, že tvé nové album Prométheus vzniklo v jiném instrumentálním složení.

Děkuji! Hráli jsme skladby z Inner Place a z Unravel. Plánuju s kluky na koncertech hrát i úpravy hudby z Promethea pro trio, ale na to bychom se museli sejít předem, což se nám před showcasem nepodařilo. Moc se těším na podzimní JazzFestBrno, kde se k našemu triu připojí David Dorůžka. No a samozřejmě pevně věřím, že v budoucnu budeme předávat Promethea živě i v originální sestavě, v jaké album vzniklo.

To bych velice rád slyšel. Mám pocit, že takové album se objeví jen vzácně. Měla jsi čas poslechnout si i další kapely a umělce? Kdo tě kupříkladu svou hudbou oslovil?

Slyšela jsem kousek Purple is the Color, což je kapela, kde tvoří rytmickou sekci Michał a Martin z mého tria, konečně jsem se mohla osobně poznat se všemi členy jejich kapely a hrozně moc jim fandím. Pak jsem si s velkou chutí poslechla koncert Míry Honzáka. S Davidem Dorůžkou se kryla moje zvukovka, jinak bych samozřejmě seděla nadšeně v publiku. Ještě za mé přítomnosti hráli Eloá Goncalves Trio, Anna Maurer Trio a Prim, ale to jsem úplně nebyla v modu intenzivního posluchače, takže tyhle kapely mi spíše hezky dotvářely atmosféru showcasu. Těšila bych se moc na vystoupení Zabelov Group, ale to už jsem byla na cestě do Prahy.

Jsi pořád v pohybu. Kam povede tvoje osobní trajektorie v následujících prázdninových měsících? Kde tě můžeme potkat na koncertě?

Všechny letní koncerty se postupně zrušily. Některé ze strany organizátorů, některé ze strany mé. Těším se na živé hraní nesmírně, ale necítím, že by se tyhle věci měly uspěchat, vzhledem k neustále se opakující situaci. Nicméně protože se příští týden stěhuji do Belgie, napůl budu žít v Praze a napůl v Antverpách, tak se moje trajektorie obecně zpestří. Přesto, první živé hraní, kde vystoupím se skladbou Rachmaninova, bude 31. srpna v Ostravě na předávání Cen Jantar. Poté v září Praha, Americké jaro a Unravel, a pak přijde listopadová nadílka, obsahující hudbu od tria až po vystoupení s Filharmonií Brno s premiérou skladby Michala Nejtka.

Ještě bych se rád vrátil k tvému úspěchu na showcase v Brně, díky kterému si zahraješ v Anglii. Už máš jasno, s čím se v Londýně představíš? Přece jen aktuální deska, která poutá pozornost, je Prometheus…

Deska Prometheus má 42 minut, včetně skladby s navrstvenými hornami, na kterou bych potřebovala mít po ruce sedm hornistů, aby se dala hrát živě. Tato verze už vznikla, protože jsem skladbu Heart of Gold na přání Radka Baboráka rozšířila a přepsala pro sedm horen a varhany, a už měla dokonce premiéru, ale brát s sebou dalších šest hornistů na koncerty by mohlo být nepraktické. Tím chci říct, že program Promethea budu rozšiřovat o nějaké další skladby, než budu plánovat živá vystoupení v originální sestavě. Od vydání Inner Place je to teprve dva roky a živě zaznělo tolikrát, že bych to spočítala na prstech jedné ruky, od vydání Unravel ještě neuběhl ani rok, a jeho živá premiéra ho ještě čeká. Těším se tedy moc na kombinování všech tří desek a jejich uvádění s mým triem.

Zmínila jsi své vystoupení na srpnovém udílení Cen Jantar za rok 2020. Na tuto cenu jsi letos nominována po boku pianistky Elišky Novotné a klarinetisty Karla Dohnala. Potěšila tě tato zpráva z Moravskoslezského kraje, odkud pocházíš?

Ostrava mě potěšila! Je to krásné! Potěšilo mě i jméno Elišky Novotné, protože právě ona mi korepetovala orchestrální part koncertu Karla Ditterse, když mi bylo devět, tak se mi to celé vybavilo, jako by to bylo včera. Do Ostravy se těším, a děkuji za nominaci

Těšíme se na tebe a přejeme krásné prázdniny!