Anima Band chystá album a Vratislava Musilová říká: Už se nemůžeme dočkat, až budeme hrát

Anima Band vznikl v roce 2013, v té době jste ale neměli ambice k vydávání alb či veřejná vystoupení. Čím jste vyplnili společný čas?

Hlavně hraním. V „mateřské“ organizaci Anima Viva jsme našli místo pro zkoušení a první koncerty, protože „v Anima viva zas tvá duše zpívá…“.

V roce 2017 světlo světa spatřilo hned několik autorských písní. Například píseň s punkovým nádechem a „chytlavým“ refrénem: „Jsi normální? – Asi ne!“ O čem vaše písně jsou?

O životě, zejména s duševní nemocí. Ale není to žádná „depka“, snažíme se toto téma podat s nadhledem a pokud možno s humorem (úsměv).

Před dvěma lety prošel Anima Band personální proměnou. S příchodem nových členů zavál čerstvý vítr do plachet autorské tvorby. Kdo má u vás v kapele tvůrčí potenciál a jak se nové písně rodí?

První písně složila dnes už bývalá členka Jana Poláchová, Anima Band (tehdy ještě Trio Anima) se postaral o aranže. Na festivalu Babí léto v Bohnicích jsme si vysloužili název „svébytný folk“. S písní Handicap se pojí příběh tehdy nového člena Lukáše Vojvodíka, který byl pro mě inspirací a jehož výrok „Já svůj handicap na čele nemám“ jsem upravila na první verš zmíněné písně. Hrdě můžu říct, že jsme se vypracovali a dopracovali k tomu, že Vendula Lacková, Lukáš Vojvodík, Pavlína Halamová a já máme každý na CD aspoň jednu píseň. Ale co je ještě lepší, poslední písně jsme složili všichni společně (úsměv).

Když jste nastřádali hudební materiál, přišel nápad vydat desku. Bylo to těžké nebo naopak jednoznačné rozhodnutí?

Rozhodně jednoznačné. Naše členka Pavlína Halamová pak sepsala projekt, za což jí velice děkuji.

Rozhodli jste se podpořit vydání alba v hithitové kampani. Jste připraveni na to, že to skutečně vyjde a vy budete jezdit a hrát?

Co připraveni, my už se nemůžeme dočkat!!! Anima má k dispozici velké auto (smích).

Cílem vašeho projektu je ukázat, že zdravotní handicap není životní prohrou a překážkou v naplňování snů a duševní onemocnění není nutné označovat negativní nálepkou. Máš i špatnou zkušenost?

Naštěstí převládají ty dobré.

V hudbě a textech Anima Bandu se odráží bolest ale i jakási úlevná nadsázka. Vnímáš muziku svým způsobem jako očistu a terapii?

Rozhodně ano. Dokonce se nebojím říct, že je to můj způsob víry v Boha, protože (a přestože) v kostele a církvi mě neuvidíte.

Jak bys charakterizovala váš hudební styl? Z jakých zdrojů čerpáte a co vás v tvorbě ovlivňuje a inspiruje?

Jak už jsem říkala, „svébytný folk“ nás zcela vystihuje.

Vzpomínám si, že jsi vždy měla ráda alternativní hudbu, seznámili jsme se ostatně kdysi dávno na nějakém punkovém nebo avantgardním koncertě. Držíš stále svůj směr?

Ano. Nedávno jsem založila punkovou kapelu Sajrajt, která bude mít první zkoušku v červenci, tak se můžete těšit, prozradím jenom nástrojové obsazení – kytara, housle, pozoun, klávesy, zpěv.

Tak to se těším. Když bys měla srovnat dobu dnes a před pětadvaceti lety, kdy jsme se poznali… kdy se ti žilo lépe?

To je těžká otázka, každá doba měla něco do sebe, ale asi se mi žije lépe dnes…

Jak se dívá tvůj tříletý syn Matyáš na maminku muzikantku?

Matyáš je náš nejmladší fanoušek, což mluví za vše (úsměv).

Pokud váš projekt bude úspěšný, co bude první věc, kterou uděláš?

Poděkuju.

Projekt můžete podpořit ZDE.