Zlo vítězí! Martin Zet v Domě umění parafrázuje prezidentskou vlajku aneb Provokující HYBRID-IN

O prohlídku výstavy jsme požádali jednoho z kurátorů projektu Vladimíra Beskida, ředitele Galerie Jána Koniarka v Trnavě. „Sraz“ jsme si dali pod prezidentskou standardou, kterou vyšil český intermediální umělec Martin Zet. Ten o totalitě přemítá víc než jiní výtvarníci, neboť jeho otec Miloš Zet vytvořil třeba pomník Klementa Gottwalda ve Zlíně, Památník Partyzánského hnutí na Morávce či plastiku Internacionála.

Prapor Martina Zet. (Foto: Ivan Mottýl)

A Martin Zet zřejmě ne úplně lehce nese, že na Pražském hradě sedí jeden starý pán, který se neumí zbavit svého bolševického vidění, byť byl členem KSČ jen po dva roky (1968-1970). Je to pochmurný začátek výstavy, neboť návštěvník si pod prezidentským praporem uvědomí, že nápis vyšitý na vlajku je českou realitou: ZLO VÍTĚZÍ. Umělec přitom neukazuje jen na Miloše Zemana, zlo je doma v mnoha zemích světa, proto je součástí standardy i snímek planety Země z kosmického prostoru.

Kurátora Vladimíra Beskida jsme poprosili, aby vybral „nej“ z celé výstavy. Díla, která ho vzala takříkajíc za srdce. A jak se záhy ukazuje, lidské srdce je podstatou instalace slovenské umělkyně Zorky Lednárové Just a moment I-II. Velmi intimní zpověď, která je v druhém plánu i sofistikovaně angažovaná. „Zorka Lednárová má nemocné srdce a v instalaci pracuje s výsledky svého EKG, které běží na keramice. Používá speciální japonskou technologii, kdy se rozbitá keramika slepuje s pomocí zlatých spojů z čtyřiadvacetikarátového zlata.“

Kardiostimulátor Zorky Lednárové. (Foto: Ivan Mottýl)

Dílo symbolizuje nejen zranitelnost srdce, ale i hybridní postupy moderní medicíny, která dokáže dát nejdůležitějšímu lidskému orgánu umělý pohon. Podobně jako hybridní motory kombinují „přirozený“ spalovací motor s elektromotorem, srdeční rytmus zase dokáže udržet drobná věcička jménem kardiostimulátor. A Zorka Lednárová proto jeden již použitý kardiostimulátor vystavuje ve speciální vitríně.

Instalace Zorky Lednárové. (Foto: Ivan Mottýl)

Instalace nevypovídá jen o lidském srdci, ale v kontextu s naproti vyvěšenou prezidentskou standardou i o zranitelnosti planety. Palety a balíky, které se staly součástí objektu, jsou i obžalobou doby, která zeměkouli změnila v globální dopravní tepnu, kdy se víno z Chile vozí na jižní Moravu a třeba hanušovické pivo do Finska. Srdce Země však pod náporem emisí skleníkových plynů ze silniční, letecké i námořní dopravy spěje k infarktu.

Změnit by to mohli politikové, kteří konečně začnou planetu reálně zachraňovat, ale takoví předsedové vlád či prezidenti jsou nedostatkovým zbožím prakticky na celém světě. Idolem voličů jsou spíš Babišové, Trumpové, Orbánové, Zemanové či Johnsonové. Všehoschopní ješitní muži, kteří pyšně drží otěže moci, aniž by si uvědomovali, že je nejen umělci dávno vidí spíš jako politické kreatury. Jako slizká žabí stvoření, bastardy zrozené z populismu, oligarchismu a nevzdělanosti.

Jezdecká socha Tomáše Mróza. (Foto: Ivan Mottýl)

Přesně takového politika stvořil polský umělec Tomasz Mróz. Dílo, které přirostlo k srdci i kurátoru Vladimíru Beskydovi. Je to obludná parafráze jezdeckých soch typu sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. „Metafora jezdeckých pomníků, které vznikaly už od antiky, je to novodobý Caesar na koni, jakýsi žabák na oslu, opět jsme u té bastardní současnosti,“ vypráví kurátor. Je na návštěvníkovi, jakého konkrétního politika si do plastiky dosadí. A nemusí to být nutně severokorejský vůdce Kim Čong-un, na Ostravsku se najdou i regionální činovníci, které plastika Tomasze Mróza skvěle vystihuje.

Kurátor Vladimír Beskid u díla Marka Kvetana. (Foto: Ivan Mottýl)

Kurátor Beskid představuje i dvě díla, která pracují s podobným tématem. S proměnou tradičního Slováka, jak ho dnes známe už jen z národopisných knih, v globální hybrid. Marek Kvetan v instalaci Echo se nad ozvěnami starých časů (v této souvislosti se vybavuje kultovní slovenský dokument Dušana Hanáka Obrazy starého světa) dojal s pomocí tří bohatě zdobených původních truhel z domácností v zapadlé obci Kyjatice na Muráni.

Instalace Marka Kvetana. (Foto: Ivan Mottýl)

Kvetan truhly proměnil v jakési jukeboxy, z nich se ozývá echo minulosti i současnosti, ovšem v hybridní noise skladbě. Je to „mišung“ posledních pěti století, pochodují v něm Turci, kteří Kyjatice srovnali se zemí v roce 1560, zatímco se fujary mísí s hlukem velkoměsta. A z původních větracích průduchů truhel září barevná světla ve stroboskopickém rytmu.

Se světelnými efekty pracuje i Viktor Frešo v instalaci Recykluj mě. I on se opírá o fundamenty předků, o dubové čelo masivní postele. Bastardní dobu pak ironicky symbolizuje především na autoportrétu v podobě bizarní busty. Kdo jsme, kam míříme, co z nás bude? Ptá se za celé Slovensko, možná za celý svět.

Instalace Viktora Freša. (Foto: Ivan Mottýl)

Jádrem výstavy je podle kurátora Beskida reflektování nečistých, hybridních procesů a neustálých proměn, které se odehrávají, ale nepřispívají k transparentnějším pravidlům a podobám současnosti.

„Hybrid-in je prostě vizuálně-ozdravný prostředek obrany vůči našemu znečištěnému a zavirovanému prostředí. Hybrid je jednoduše in – od hybridní pšenice, přes hybridní auta, poštu, hybridní války až po hybrid art. Jedná se o kulturní křížence a promíchané prostředí, absurdní střetnutí předmětů a nalezených materiálů, které přinášejí rozličné možnosti čtení kulturních kontextů,“ říká kurátor.

Objekt skupiny František Lozinski. (Foto: Ivan Mottýl)

Z českých autorů zastoupených na výstavě Vladimír Beskid doporučuje instalaci ostravské umělecké skupiny František Lozinski o.p.s. (Kowolowski, Lysáček, Surůvka) v hlavním sále galerie. Ta nemá název, ale pro kurátora je to „nejhybridnější“ objekt v celém projektu. „Podivné samorosty, motivy porna, odkazy na Fluxus…“

Detail objektu skupiny František Lozinski. (Foto: Ivan Mottýl)

Poslední z objektů, na které kurátor upozorňuje během rychlé prohlídky před úterní vernisáží, jsou zrcadla Milana Housera z cyklu Vanitas: „Je to o komunikaci barokního umění, konkrétně křišťálových zrcadel, s militantní a teroristickou současností.“ V zrcadlech jsou vyryty americké bombardéry, lebky, nábojnice, dílo totiž vznikalo v reakci na americkou vojenskou přítomnost v Iráku.

Zrcadla Milana Housera. (Foto: Ivan Mottýl)

Výstava HYBRID-IN pojmenovává dobu vymknutou z kloubů. V éře baroka či jiné historické epoše to ovšem nebylo až tolik jiné. Zrovna v baroku prožívala střední Evropa muslimské nájezdy Turků až k moravské hranici či k Vídni. Katolíci se mydlili s evangelíky, a do tohoto chaosu ještě přitáhli Švédové. Zrovna v pondělí jsme si připomínali 400. výročí poprav vůdců českého stavovského povstání (21. 6. 1621) na Staroměstském náměstí v Praze.

Zrcadla Milana Housera, detail. (Foto: Ivan Mottýl)

Už dobové prameny uváděly, že nad poraženými z Bílé hory byly vyneseny rozsudky „v krutosti horší Turka“. Vítězové se totiž poučili muslimským násilím z tureckých válek a vynesli děsivé hybridní ortely kombinující orientální krutost s dobovými zvyklostmi ve středu Evropy. Podle rozsudku měla být odsouzeným nejprve uťata pravice, potom jejich těla zaživa rozčtvrcena a teprve poté sťati. A tělesné pozůstatky měly být rozvěšeny porůznu před pražskými branami a lebky na pražských věžích.

HYBRID-IN. Tahle mezinárodní putovní výstava je v každém případě působivým důkazem, že současné umění dokáže skvěle reflektovat i bastardní politické klima, které hlavně nad středovýchodní Evropou usedlo s tíhou bouřkové mraku, který je třeba rozhánět. Umělci už to dělají, teď ještě aby to dokázali voliči.

*    

HYBRID-IN, Galerie výtvarného umění v Ostravě (Dům umění). Výstava je k vidění do 29. srpna 2021.
Kurátoři: Vladimír Beskid (SK), Anna Mituś + Paweł Jarodzki (PL), František Kowolowski (CZ)
Autoři zastoupení na výstavě: Karolina Balcer (PL), Marko Blažo (SK), Olaf Brzeski (PL), Viktor Frešo (SK), Julia Gryboś + Barbora Zentková (CZ), Milan Houser (CZ), Martin Kochan + Cyril Blažo (SK), Marek Kvetan (SK), Dominika Łabądź + Iwona Ogrodzka (PL), Zorka Lednárová (SK), Diana Lelonek (PL), František Lozinki o.p.s. (CZ), Tomasz Mróz (PL), Libor Novotný (CZ), Agnieszka Polska (PL), Martin Zet (CZ).