S Janáčkem na Hukvaldech: Festival v sobotu nabídl workshopy, balet a famózní Ivu Bittovou

Program začal na louce hukvaldské obory už hodinu po poledni. Pro mladé výletníky byly na dvou stanovištích připraveny výtvarné a hudební workshopy, v příjemném stínu a pod laskavým vedením příjemných lektorů. Výtvarný workshop nabídnul kromě klasických možností i malování sprejovými barvami, v hudebním stánku si děti mohly pod vedením zkušených a vstřícných lektorů z Univerzity Palackého vyrobit lištičky, brčkofon, chřestítka, koncovky, kazoo a další zvukově zajímavé nástroje.

Z workshopu na Hukvaldech. (Foto: Jakub Mičovský)

„Vyrobil jsem si lištičku,“ chlubil se spokojeně devítiletý Lukáš. Jeho mladšího brášku zase nejvíc bavilo malování: „Líbilo se mi, jak jsem tam stříkal sprejem,“ dodal spokojeně. Mladí výrobci ocenili také možnost řezání pilkou a práce s izolepou. Asi to nebude s lidstvem tak zlé, když existují děti, které baví naprosto přirozené činnosti a rukodělná výroba.

Na své si přišli i dospělí. (Foto: Jakub Mičovský)

Ve tři hodiny se v amfiteátru rozezněly rané smyčcové a klavírní skladby Leoše Janáčka. Zajímavá tvorba, v níž se hukvaldský mistr vypořádal s dozvuky romantismu, dostala atraktivní vizuální podobu díky baletu Národního divadla moravskoslezského. V jeho souboru působí mladí talentovaní umělci různých národností. Proto i jejich „Janáček“, jehož jméno se v komponované inscenaci Zdenčiny a jiné variace ozývalo s půvabnou mezinárodní dikcí.

Členové baletu NDM na Hukvaldech. (Foto: Jakub Mičovský)

Choreografie, kterou umělci Natalia Adamska (Polsko), Laura Moreno Gasulla (Španělsko), Simone Giroletti (Itálie), Yago Catalinas Heredia (Španělsko), Rei Masatomi (Japonsko), Koki Nishioka (Japonsko), Mario Sobrino (Španělsko) představili, velmi hezky rezonovala s Janáčkovou juvenilní hudbou. Jednotlivé skladby byly ztvárněny samostatnými tanečními bloky, což se daleko lépe sledovalo, než kdyby bývalo šlo o dramaturgicky jednolitý kontinuální projekt. Mladým tanečníkům se v závěru dostalo dlouhotrvajícího potlesku publika, které se nezdráhalo srdečně podpořit umělce z laviček přímo na ostrém slunci i v milosrdném stínu lip u cesty na kraji louky.

Členové baletu NDM na Hukvaldech. (Foto: Jakub Mičovský)

Cestou do kopce na hrad Hukvaldy, kde v pět hodin vystoupila Iva Bittová, jsem myslel na Janáčka. Nedivím se, že se mu na Hukvaldech tak líbilo. Cestou jsme míjeli stádo krásných daňků, kteří leželi hned u cesty, spojení s přírodou je tady nějak silnější a magičtější než kdekoli jinde. Jako by poutník vstoupil do prastarého tolkienovského lesa, v němž ožívají dávné mýty a příběhy, jejichž ozvěnu lze tušit ve vzduchu, zeleni i dožívajících padlých stromech.

Do této atmosféry se vnořila zpěvačka Iva Bittová se svou pověstnou magickou empatií. Její vystoupení tentokrát naplnily lidové inspirace v dílech Leoše Janáčka, Bély Bartóka, Eugena Suchoně a Alexandra Moyzese. Lidové písně a melodie v úpravách pro smyčcové kvarteto zněly velmi lahodně. Aranžmá klíčových osobností národní hudby se neomezovalo jen na folklorní stylistiku, Mucha kvartet představil skladby na inspirativním žánrovém pomezí klasiky, folkloru a nechyběly ani zvukové prvky, které se obvykle používají v experimentální hudbě.

Iva Bittová na Hukvaldech. (Foto: Jakub Mičovský)

Skladatelé Suchoň a Moyzes patří podobně jako u nás Janáček k otcům zakladatelům slovenské hudby a jejich kompoziční rukopis byl suverénním dokladem mistrovského řemesla a hlubokého citu. Nejde však jen o technickou erudici, tato hudba je prostě neobyčejně svěží a poslouchatelná, protože čerpá z lidových zdrojů a invenčně řeší možnosti aktualizace a zprostředkování dalším generacím.

V programu se střídaly písně s čistě instrumentálními úpravami lidových melodií. Precizní souhra členů Mucha kvartetu a pěvecky i výrazově mnohotvárná interpretace Bittové jsou neoddiskutovatelné. Jejich vzájemná provázanost a hudební komunikace prostě nemá chybu. Méně přesvědčivé byly doprovodné vokály členů kvarteta, kterým místy chyběla intonační jistota.

Iva Bittová na Hukvaldech. (Foto: Jakub Mičovský)

Bittová si velmi rychle podmanila publikum a v závěru si společně s ním dokonce na tři rozličné způsoby zazpívala á cappella všeobecně známou lidovku Ej, lásko, lásko. Krásná tečka za nádherným odpolednem ve společnosti Leoše Janáčka a dalších borců, kteří opravdu uměli.