Sólové album Filipa Rácze z kapely FiHa potěší, ale zasloužilo by lepší zvuk a perspektivu

„Na myšlenku natočit vlastní album mě přivedla práce na poslední desce FiHy. Stalo se totiž, že mi kapela schválila tři písničky, které jsem nahrál kompletně sám, bez nutnosti přehrání jakýchkoliv partů. Řekl jsem si, proč si nepohonit ego a navíc si splnit další sen a natočit sólovku,“ vysvětluje Rácz svou motivaci natočit sólový debut.

Svou první desku charakterizuje jako kolekci songů, které by časem buď někomu udal, nebo by skončily hluboko v šuplících. Stylově je podle jeho slov rozmanitá. Můžete si u ní zatančit, poplakat, zahrozit i se uklidnit.

„Když už jsem byl u plnění těch snů, tak jsem si řekl, že si desku vydám na vinylu. Pro mě jako fanatického sběratele desek je to zásadní okamžik v životě. Vyjde pouze 100 kusů podepsaných a číslovaných. Pevně věřím, že mě sběratelská komunita a fanoušci podpoří, ať úplně nezbankrotuju,“ dodává s jistou nadsázkou Rácz.

Jako ochutnávka nového alba se objevilo nejprve lyric video k písni I Sleep All Day, o kterém autor říká: „Je to taková beatlesovka napsaná za 10 minut a na desku se taky dostala na poslední chvíli. Bylo mi jí líto, tak jsem porušil mé osobní pravidlo 11 písní na deskách a zařadil ji nakonec jako dvanáctku.“

Popová Gimme Love začíná refrénem, vokály Rácz standardně obohacuje doprovodnými hlasy. Pro zvukovou stránku je typická kombinace syntezátorů, kytar a elektronických bicích, která je pro zvolenou stylovou oblast retro popu běžná. Závěr písně zní trochu unáhleně, možná by se hodil více fade out. Too Hot To Handle je křtěná jižanským rokenrolem, tónina je opět mollová, refrén je docela návykový, sloky písně však podobnou jiskru bohužel nemají. Hitový potenciál má I Found Out, která potěší komplikovanější harmonií. Tato píseň má rafinovanější výstavbu a obsahuje silný melodický motiv.

Ještě zajímavější je následující Listen, kde oceňuji pohyblivé basy, éterický zvuk a aktuálnější estetiku. What For?! zahajují dva střídavé akordy v rytmicky plynulém pohybu. Moc se toho v této písničce neděje, ale ta minimalistická jednoduchost přesto nepostrádá své kouzlo. Fly Away je po Too Hot To Handle opět vybočením do ostřejšího rockově zkresleného soundu. Hlasová poloha (nižší tóny Ráczovi tolik nesedí) a podivné zvukové prostředí však písni moc neprospívají. Wait, Oh Wait, další střípek do mozaiky tohoto alba, který neurazí, ani vyloženě nenadchne.

Jiný šálek je Autumn Breeze, která má slušný dynamický tah a neběží podle stále stejné šablony. Brave Is To Have Fear je další variací na nekonečno podob oldies, jejíž přiznávková basa je tentokrát trochu neuměle infantilní. Focus On The Good je taková nemastná neslaná záležitost, navíc mám pocit, že surový a ostrý refrén k této písni moc nepatří. Ráczovi více svědčí balady, které umí jeho kvalitní vokál dobře ztvárnit. Píseň Love je toho důkazem. Opět jedna z věcí, která se hodně povedla. Emotivní výkřik „Love“ v refrénu má kouzelně protaženou délku, při opakování je slogan umně dobarven druhým hlasem. Hezká a dobrá aranžérská práce. Již zmíněná I Sleep All Day je typická tečka. Beatlesovina, která je v podstatě jen opatřena novým textem. Jsme u konce.

Byla to zvláštní procházka, během níž jsem se dobře bavil, ale místy i přemýšlel, proč jsou některé věci tak, jak jsou. Což je vždy dobře, album, které nenutí k zamyšlení, je v podstatě bezcenné. Za kardinální problém sólového debutu Filipa Rácze považuji zvuk a příliš servilní přešlapování v minulosti bez nějakého vztahu k současným trendům. Velmi si vážím toho, že si autor nahrávku vytvořil takříkajíc na koleně sám doma a nahrál si všechny akustické i elektronické zvuky včetně vokálů. To si opravdu zaslouží uznání.

Jenže někdy je onen „home made“ v toporné akustice, nekonkrétní base, amatérském zvuku a celkovém soundu spíše na škodu…Nahrávka prostě zvukově ztrácí a nemá jistotu, prokreslenost a šťávu. Druhým problémem je aranžmá. Nejvíc se Ráczovi daří v popu, občasné výlety do rockového světa jsou spíše zmatené a nekoncepční. Zvuk elektrických kytar je nepůvodní a vyloženě nehezký. Snahy obohatit autorský projev o jiné než ryze old school popové trendy zatím buď nejsou žádné, nebo jsou pramálo konsekventní a potřebují hlubší úvahu. Zkrátka a dobře, cokoli člověk dělá, měl by dělat pořádně, byť by u toho přišel skoro na buben, jak bylo zmíněno Ráczem humorně v počátku recenze.

Co se mi naopak zamlouvá, je melancholická atmosféra, která prosakuje z většiny songů. Ty lepší potěší charismatickými melodiemi, nechybí ani zajímavé obraty v harmonii a tradičně největší doména Rázce – spolehlivý vokál, který ho přenáší přes většinu úskalí. Uvěřitelně zní v baladách i rychlejších peckách, má poměrně široký výrazový rejstřík a slušný rozsah.

Take Me Back Filipa Rácze není ani špatná ani výborná nahrávka, pluje tak nějak v té ostravské šedi, ráda by z ní vzlétla někam dál a výš, ale prozatím se jí to nedaří. Chtělo by to opustit některá osobní klišé a zainvestovat do lepšího vybavení. Kvalita zvuku a aranžmá je (nejen) v této hudební oblasti téměř polovina práce, nestačí spoléhat jen na slušné písničky a sympatický vokál.

Pevně věřím, že se Filip Rácz na svých příštích počinech vydá trochu jinou, méně probádanou a více riskantní cestou. Třeba ho přivede k nečekaným objevům, které mu dají větší křídla.