Paní Vojnarová ve Studiu G patří k tomu nejlepšímu, co lze v ostravských divadlech vidět

Upravovatelé textovou předlohu výrazně proškrtali a zkrátili i zestručnili děj tak, že samotné představení má jen něco málo přes 70 minut. Úprava mění i závěr a tím také celkové vyznění hry. Jak, to nebudeme prozrazovat, abychom neochudili návštěvníky repríz o překvapivý, i když svým způsobem logický závěr.

Herecké obsazení je téměř hvězdné: do jednotlivých rolí obsadil režisér přední členy několika divadel. V titulní roli se představí Kristýna Krajíčková, členka Komorní scény Aréna. Jejího milého Antonína hraje Vojtěch Johaník z Divadla Petra Bezruče. Postavu starého Vojnara, tchána vdovy Vojnarové, vytváří František Večeřa, člen činohry Národního divadla moravskoslezského. Matku Antonína Havlovou svěřil režisér Marcele Čapkové z Divadla Petra Bezruče. Hrušku, nápadníka vdovy Vojnarové, hraje Daniel Volný ze Slezského divadla Opava a epizodní postavy brigádníků a mladého opilce byly svěřeny Bořivoji Čermákovi, Janu Vrbackému a Jiřímu Fialovi, studentům hereckého oboru Janáčkovy konzervatoře ze třídy Renáty Klemensové.

Z inscenace Paní Vojnarová. (Foto: Petr Chodura)

Kristýna Krajíčková hraje ve Vyhnánkově režii vdovu Vojnarovou jako mladou ženu poněkud bezradnou ze všech povinností, které na ni jako na správcovou svatbou získaného statku doléhají. Rady svého tchána, starého Vojnara, odmítá v přesvědčení, že všechno zvládne sama. Když je pak přiveden do statku vysloužilý voják Antonín, někdejší dívčí láska mladé a svobodné Marie, která se nakonec rozhodla vzít si jiného, Krajíčková velmi věrohodně projevuje zpočátku zásadní nesouhlas s tím, aby jí právě Antonín na statku pomáhal. I samotnému podlehnutí vlastním citům a návrat lásky k Antonínovi Krajíčkové jako představitelce Vojnarové divák zcela uvěří. Herečce lze doporučit jen pečlivější jevištní mluvu v některých, především ztišených a niterných situacích, jinak je to výkon zasluhující vysoké uznání.

Antonín Vojtěcha Johaníka je přesně ten bývalý milý vdovy Vojnarové, jak byl už autorem původní hry Aloisem Jiráskem napsán: poživačný milenec, hráč a opilec. Johaník všechny tyto Antonínovy vlastnosti ztělesňuje s přesností a pravdivostí a k tomu přidává potřebnou míru agresivity, která v duši diváka probouzí i samotnou režií vyvolávaný strach.

Uprostřed František Večeřa. (Foto: Petr Chodura)

Starý Vojnar je další z postav Františka Večeři, kterého přední český divadelní vědec a kritik Vladimír Just označil za poněkud utajenou hereckou hvězdu pánské části činohry Národního divadla moravskoslezského. I zde Večeřa ukazuje, že Just měl ke svému vyjádření dobré důvody. Večeřův Vojnar patří k nejvýraznějším postavám z celého představení.

Matka Havlová Marcely Čapkové je slabá stará žena, která už na svého zhýralého syna Antonína vůbec nestačí. I zde herečka přesně plní zadání režiséra a slouží zdaru inscenace i jejího představení.

Marcela Čapková. (Foto: Petr Chodura)

Další z vrcholů hereckého umění nabízí Daniel Volný v roli Hrušky. Volný, kterému jsou po zásluze na jeho domovské scéně v Opavě svěřovány především náročné titulní a hlavní role, tuto postavu hraje s viditelným nadhledem, jeho Hruška je nejen odmítnutý nápadník, ale i pěkný intrikán. Samotné pojetí Antonína přispívá k celkové záživnosti představení využíváním byť i minimálního prostoru k projevu humorného nadhledu – Hruškův humor zde ale je spíše oním zlým humorem, ohlašujícím příchod tragického konce.

Mladíky brigádníky i mladého opilce potřebuje režie k vybudování rytmu představení. Všichni tři studenti toto zadání zdárně naplňují.

Paní Vojnarová je po inscenaci Manželství je vražda dalším titulem v repertoáru Studia G, který nabízí vrcholné herectví jako hlavní složku inscenace. Inscenace, která již po své premiéře patří k tomu nejlepšímu, co lze na ostravských divadelních jevištích vidět.