Rozpadlé tělo terminátora, pohřebiště kyborgů, nebo kosmická loď? Výstava Šimona Szabo vytváří hi-tech světy propojováním přírodních a umělých předmětů

Jednotlivé objekty sice nenabývají antropomorfních tvarů, přesto mi evokují části terminátora. Jsou pro ně charakteristické průniky organických přírodních tvarů a materiálů (kruh, vlašský ořech, paroh) v kombinaci s materiály a předměty umělými, jakými jsou ocel, sklo, beton. Prorůstající koexistence konstruuje novotvary a útvary pocházející jakoby z jiného světa. I když ani to není přesné. Jsou to útvary z tohoto času a prostoru, ovšem v prapodivných a cizorodých kompozicích.

Šimon Szabo: Libido II.

Nejedná se v pravém smyslu o ready-made, ale ani o přímou návaznost na tradici hnutí Arte povera. Szabovy „sochy“ jsou hybridem obojího. Navíc působí jako dokonalé mystifikační nástroje. Zcela zásadně z nich vyplývá pocit nevyhnutelného propojování toho, čemu se obvykle říká přirozený či přírodní svět se světem technickým. Technika, dnes by se spíše příslušelo užívat pojmu technologie, je již mocně prorostlá do statementu života a začíná být normativní silou. Dřív člověka manipulovala ideologie, dnes technologie. Dva kruhové objekty na výstavě nazvané First Contact II působí jako robotické součástky. Tělo kruhů je sestaveno z ocelových prefabrikovaných pantů sloužících k otevírání dvířek. V celku budí dojem sofistikovaného ozubeného kola, jako dobře a přesně zkonstruované robotické součástky. Metaforicky může evokovat techno-totalitní societu, která je rovněž „dokonale“ konstruována, logisticky kooperovaná a řízená.

Kruh symbolizuje uzavřený obvod a s ním souvisí nemožnost vystoupení, osvobození se. Může způsobovat závrať. Byl by to dokonalý objekt demonstrující zdánlivě neměnnou, totalitní a technokraticky sevřenou společnost. Szabo ovšem tyto brutální kruhy doplňuje o tvarové anomálie, šlahounovité apendixy divoce a progresivně vyrůstající z hmoty ve vnitřní části ocelového kruhu. Ty mohou reprezentovat nespoutané síly, svobodu a kreativní nepřizpůsobivost, tedy základní aspekty zdravé společnosti. Vždy a všude, tedy alespoň při ohlédnutí do minulosti, byla a snad i nadále bude ve společnosti přítomná forma nepředvídatelných a nevyzpytatelných energií a hnutí, což umožňuje udržovat lidskost v jejím přirozeném rozponu, který zakládá na změny, možnosti obratu a vysvobození z konformity.

Jedna ze dvou částí instalace First Contact II. (Foto: Jaroslav Michna)

Stejně tak ale můžeme tyto sochy-rotory zúžit na jedince a hrozbu ztráty jeho individuální vitality ve prospěch sebekontroly vyvěrající z mechanismu „poslušného“ myšlení. To je totiž podprahově saturováno v rané výchově dítěte a ve školství. Zasévá hladké a neproblematické fungování jedince v rámci struktur státu, politiky a trhu. I v tomto ohledu můžeme v uměleckém objektu Šimona Szabo číst tendenci prorůstání šlahounů svobodné vůle, kreativního myšlení a nespoutané vnitřní energie hladové po životě. Je potřeba ozřejmit, že tyto oba kruhové objekty na výstavě patří k sobě a samotný název First Contact přináší další rovinu jejich čtení a evokaci filmových rekvizit sci-fi filmů z 80. a 90. let minulého století.

I v dalším na výstavě obsazeném objektovém souostroví First Contact nalezneme shodný princip prorůstání divoké přírody v podobě paroží do kompozitu z ocelových pantů, jako zbytnělou připomínku permanentní tendence bio-techno-mechanizace současného života.

Celá instalace v Jámě působí jako archeologické naleziště rozpadnuvších kyborgů. Ovšem ne tak úplně. Dojem postapokalyptického pohřebiště blízké budoucnosti je ale znejistěn subtilní, citlivě vyváženou instalací objektů v prostoru, která nám jasně sděluje, že máme co do činění s uměním.

Kromě trojrozměrných objektů se ve výstavě nacházejí i videa, v nichž autor ve smyčce tematizuje překotné mizení ovesných zrn směrem dovnitř trychtýřovitého středu. Na druhé obrazovce pak vidíme opačný pohyb směrem ven.

Součástí výstavy jsou i videa. (Foto: Jiří Kuděla)

Použitím dynamiky nasávané a vyvrhované obilniny autor opět evokuje kosmické, nebo řekněme v obecném slova smyslu energetické pole pohybu. Můžeme zde tušit mizení energie v černých dírách a její opětovného vyvěrání v jiném časoprostoru, ale rezonovat může i obraz symbolického konzumně urychleného a tekutého mizení potravin ve smyslu konzumní nadspotřeby, která může na druhé straně vyvolávat závrať a skončit vyvržením.

V druhé menší a ztemněné výstavní místnosti je nainstalován nekompromisní „kosmický“ objekt pojmenovaný Intergalactic Sex. Dokonalá mystifikace propojující obyčejné předměty do stavby tvářící se jako sofistikovaná hi-tech technologie. Autor zde opět užívá utilitární předměty jako jsou skleněné tabule, přísavky na sklo či porcelánové talíře, které komponuje v celku tak, že nejsou na první pohled rozpoznatelné, což je, myslím dokladem bravurní konceptuální práce. Tento objekt mi ale také zpřítomňuje a doslova zhmotňuje (předem se autorovi za toto mentální znásilnění omlouvám) současné tržní mechanismy, v nichž se primárně prodává sexy look, obal, exkluzivní povrch a kdy je mystifikována kvalita (pravda) produktu pod rouškou protřelého designu.

Detail objektu Intergalactic Sex. (Foto: Jaroslav Michna)

Výstava je skvěle obsazena a naistalována. Na malém půdorysu a v malém zastoupení prací mě nabádá k promýšlení mnohých aspektů současného přechodového stavu mezi technologií a přírodou, mezi pravdou a zdáním, mezi hrou a ideologií, mezi svobodou a totalitou. Přiznám se, že jsem Šimona Szabo jakožto zástupce mladší ostravské umělecké scény neznal. Jsem moc rád a jedním dechem tak děkuji kurátorce Barboře Mikudové, že jsem ho skrze tuto skvostnou výstavu mohl poznat.