Nejtěžší bylo zvládnout tak rozsáhlý repertoár, říká klavírista Marek Kozák, jenž uspěl na soutěži Gézy Andy

Marku, dovol, abych ti srdečně pogratuloval ke skvělému výsledku. V neděli jsi absolvoval náročnou cestu autem z Curychu do Prahy. Co jsi dělal po svém návratu domů? Jaké byly tvé první kroky a myšlenky?

Děkuji mnohokrát, Milane. Přijel jsem v deset večer, to už toho člověk moc nestihne. Byl jsem se projít. Hlavu mám plnou nových dojmů po dvou náročných týdnech ve Švýcarsku.

Mezinárodní klavírní soutěž Gézy Andy tuším není v České republice v takovém povědomí jako třeba Čajkovského Moskva nebo Chopinova Varšava. Co tě přimělo, zkusit štěstí právě tam?

Tato soutěž je podobně prestižní, jen zatím nemá tak dlouhou tradici jako Chopinova či Čajkovského. Rozsahem požadovaného repertoáru je náročnější. Letos byl jubilejní 15. ročník, soutěž Gézy Andy se koná teprve od roku 1979 vždy v intervalu tří let. Je specifická také tím, že po dobu následujících tří let pomáhá všem laureátům s organizací koncertů v zahraničí.

Soutěž se letos konala v roce stého výročí narození Gézy Andy a přihlásilo se celkem 88 soutěžících. Promítlo se to nějak v programu nebo slavnostním rázu soutěže?

Program se skládal pouze z repertoáru Gézy Andy. Slavnostní ráz jsme všichni cítili, a jistě by ještě více vyniknul, nebýt koronavirové pandemie. Pořadatelé nicméně dělali maximum pro to, aby bylo vše jako v normálních časech. Bydleli jsme v hostitelských rodinách, měli jsme možnost každodenního cvičení, semifinále a finále proběhlo za doprovodu orchestru a také za přítomnosti publika v sále, byť jen omezeného.

Marek Kozák na soutěži Gézy Andy. (Foto: Dmitry Khamzin).

Zažil jsi i hodně horké chvilky. V 1. kole jste se například dozvěděli soutěžní program pouhou hodinu před vystoupením. Jak si to vysvětlit? Rozmar poroty, nebo záměrná strategie?

Je to specifikum této soutěže, které je popsáno v propozicích. Porota si s výjimkou semifinálového kola, kde jsme měli všichni jeden vybraný Mozartův klavírní koncert, programy vybírala. U prvního kola to bylo hodinu a půl před výkonem. U recitálu ve druhém kole jsme na přípravu měli 24 hodin.

Ve třetím kole vás zůstalo pouze šest. S orchestrem Musikkollegium Winthetur jsi hrál Mozartův klavírní koncert. Jak zpětně své vystoupení v semifinále hodnotíš? Když jsme si psali bezprostředně po tomto kole, nebyl jsi se svým výkonem příliš spokojen…

Už si raději příště nebudeme psát (smích). Já jsem málokdy bezprostředně po výkonu spokojen. Naštěstí jsem zjistil, že často takto reaguji nejen já. Později jsem měl nadšené ohlasy od členů orchestru a také od lidí, kteří poslouchali. Když jsem zpětně svůj výkon poslouchal, objevil se mi v chatu také tvůj pochvalný komentář, který mě moc potěšil.

Přesto ses probojoval do finále mezi tři nejlepší! Spolu s tebou byli finalisty Gerzenberg Anton z Německa a Trevelyan Julian z Anglie. Z tohoto trojlístku jsi nejstarší a nejzkušenější. Byla to pro tebe určitá pomoc? 

Nevím, jak se měří míra zkušenosti. Hrál jsem sice s orchestrem mnohokrát, ale konkrétně Beethovenův Klavírní koncert č. 5 pouze jednou. Například Julian Trevelyan hrál Bártoka sedmkrát. To je rozdíl. Myslím, že věk v této situaci nehraje takovou roli.

Marek Kozák na soutěži Gézy Andy. (Foto: Dmitry Khamzin).

Jak se ti dařilo a hrálo ve finále, v němž jsi přednesl po boku prestižního Tonhalle-Orchester Zürych Beethovenův Klavírní koncert č. 5? Jak velkou roli u tebe sehrála psychika? 

S Tonhalle Orchester Zürich to byla mimořádná spolupráce a velký muzikantský zážitek. Už od prvních tónů jsem věděl, že se můžu absolutně spolehnout na plnou podporu ze strany orchestru i dirigenta. Ve finále je důležité vydržet zejména s energií. Často tomu pomůže i radost z postupu. Psychika hraje velkou roli.

Co bylo pro tebe na této soutěži nejtěžší a co tě naopak příjemně překvapilo?

Nejtěžší na této soutěži je bezesporu zvládnout tak rozsáhlý repertoár. Měl jsem připraveno téměř šest hodin programu, z toho 4 klavírní koncerty. To není úplně standardní. Může se to zdát téměř nereálné, ale jsem šťastný za tuto zkušenost. Příjemná byla celková organizace. Vzhledem k místu konání to však nebylo až tak překvapivé.

Letos je ti osmadvacet let. Soutěže jsou určeny především interpretům do třiceti let. Cítíš potřebu pokračovat a získávat další zkušenosti?

Na tuto otázku neumím odpovědět takto brzo po soutěži. Možná ještě nějakou soutěž zkusím, možná taky ne. Uvidíme.