Nenápadná krása hudby Moonshye na Noci kostelů aneb Magická hodina poblíž rušné opavské křižovatky

Moonshye patří k nejzajímavějším zjevením na tuzemské hudební scéně posledních měsíců. Letos 1. ledna vydala debutové album Curtain of the Moon, které vzbudilo oprávněný zájem a nadšení hudební kritiky. Moonshye na desetipísňové kolekci, která balancuje na pomezí world music a alternativního folku, zúročila své dlouholeté umělecké zrání, které zahrnovalo pobyt mezi uměleckou komunitou v polské Lodži, kde také začala sólově tvořit a vystupovat.

Pavel Šmíd a Moonshye. (Foto: Aleš Honus)

Moonshye si ke svému letos prvnímu regulérnímu koncertu, na kterém mohli být i diváci, přizvala brilantního kytaristu Pavla Šmída, který se výrazně podepsal na zvuku jejího debutového alba. Na tom spolupracovala i celá řada instrumentalistů, ale právě aranžérský vklad a supervize Pavla Šmída se na výsledné podobě podílely nejvíce.

Byl jsem velmi zvědav, jak se podaří atmosféru některých dynamičtějších skladeb přenést ze studiově vycizelovaných verzí do komorního pojetí pouze pro dva kytaristy. Musím ovšem konstatovat, že osobně mi tato živá a přísně akustická podoba hudby Moonshye sedla ještě lépe než poslech alba. Komorní obsazení dalo více vyniknout intimitě a křehkosti písní, aniž by se ztratila jejich zvláštní naléhavost. Jedním z nejsilnějších zážitků byla skladba Hands of Wind při které Pavel Šmíd zpěvačku doprovodil hrou na unikátní nástroj array mbira.

Pavel Šmíd hraje na array mbira. (Foto: Aleš Honus)

Vrcholem večera pak byla závěrečná píseň Desert Wind, která v sobě neskrývá inspiraci západoafrickou hudbou, zejména pouštním blues. Hlas Moonshye v písni chvílemi připomíná šamanské zaříkávání, při kterém doslova běhá mráz po zádech, a kytarová linka dává vzpomenout na nejlepší kreace Aliho Farky Tourého.

Hlasový rejstřík Moonshye nabízí řadu poloh, od těch něžnějších, ve kterých může chvílemi evokovat například Elisabeth Fraser z Cocteau Twins, přes dětsky rozvernou à la Kate Bush až po lehce přidrzlou, která může někomu připomenout Dolores O’Riordan. Ve všech těchto polohách je přitom Moonshye velmi přirozená a sebejistá.

Koncert navíc ukázal, že umělkyně má dar zaujmout svým projevem nejen příznivce alternativní hudby. S ohledem na to, že vstup na koncert byl zdarma, přičemž lidé mohli přispět na obnovu kostela, přišli se na něj podívat nejen její fanoušci, ale i náhodní diváci včetně seniorů a dětí. Z jejich zaujetí a soustředění si troufám tvrdit, že pro sebe v ten večer učinili velký hudební objev, který je možná posune o něco dál.

Moohshye. (Foto: Aleš Honus)

Koncert Moonshye v opavském kostele sv. Jana Křtitele byl silným důkazem, že i hudba, která se může na první poslech zdát jako velmi nenápadná, má obrovskou sílu a dar měnit člověka. Stačí jen hledat a mít uši otevřené.

Velkou a samostatnou poklonu na závěr si pak zaslouží lidé kolem spolku Za Opavu a kolem festivalu Hradecký Slunovrat. Ti stáli nejen za organizací koncertu, ale zejména za ambiciózním projektem oživení již dlouho nevyužívaného kostela, kolem kterého řada Opavanů chodí, aniž by jeho exisenci vůbec vnímali. Držme jim palce, ať se jejich plány na získání prostředků zejména na sanaci zdiva a opravu střechy vydaří a ať se tento nádherný sakrální prostor s vynikající akustikou v budoucnu stane dějištěm stejně nezapomenutelných koncertů jako byl ten páteční.