Littlewood Songs Tomáše Háčka zanechají v posluchači pocit něčeho vzácného

Tomáše Hubáčka jsem dosud znal jako člena originální kapely Listolet. Před několika lety tento muzikant, režisér a výtvarník začal tvořit pod pseudonymem Tomáš Háček. Na své sólové desce Littlewood Songs začal pracovat už před lety. Z různých příčin pak projekt ležel dlouho v šuplíku, odkud ho Tomáš v loňském roce vytáhl, dokončil a vydal nejprve v elektronickém formátu. Díky zájmu kreativního producenta Marka Horyny z labelu Dialog Crew vznikl nápad vydat Littlewood Songs také na kazetě.

Je to svým způsobem další hříčka, kterých je tvorba Tomáše Háčka plná: kazeta jako přežité médium je vlastně výzva. Většina lidí si ji dnes nemá na čem pustit a musí proto tedy něco udělat. Nebo si pistáciovou kazetu Littlewood Songs někam postavit a brát ji jako artefakt. Další kuriozitou je kvalita a amortizace zvukového záznamu, která se posouvá s každým dalším přehráním kazety. Je to spektakulární záležitost, které by před pár lety nikdo asi nevěřil. Jenže zázraky se dějí, svědčí o tom fakt, že Háčkova kazeta Littlewood Songs je v současnosti už absolutně vyprodaná a uvažuje se o dotisku.

Tomáš Háček. (Foto: archiv umělce)

Album obsahuje 9 ryze instrumentálních skladeb, na kterých poznáme osobitý skladatelský rukopis Háčka (tím vlastně název Songs do jisté míry klame, neboť na nahrávce není jediná zpívaná píseň). Zvláště po zvukové stránce najdeme barevnost typickou pro poetiku kapely Listolet, jen s větším důrazem na elektroniku, jednodušší formu a ambientní setrvačnost. Především je na nahrávce slyšet rozprostraněná, vlastně trochu abstraktně výtvarná a mimohudební fantazie. Všechno zde šumí, cinká, bublá, klokotá, šelestí a tepe. Háček intuitivně vyhledává a nalézá zvuky, které jsou něčím neobvyklé, pro svůj záměr se nezdráhá využít téměř onomatopoické a přírodní asociace, které vzniknou třeba chřestěním ořechu. Tomu odpovídá i pestré obsazení akustických nástrojů jako jsou mandolína, housle, irská flétna…

Nespoutanou hravost dokládají i samotné názvy jednotlivých kompozic, mezi nimiž čteme Mugbuck (podobnost s Oldfieldem asi nebude čistě náhodná), Lumberdance, Leafspin, Animato atd. Littlewood Songs je žánrově nevyhraněné album. Nejvíc inspirace čerpá z ambientu a minimalismu, stejně tak jej můžeme vnímat jako velmi sofistikovanou background music. Některé skladby totiž cíleně nepreferují melodickou linku a zní jako zvukové obrázky s důrazem na témbrové plochy a harmonické souzvuky.

Kazeta Littlewood Songs.

Nutno podotknout, že právě harmonie a libozvučnost hrají na Littlewood Songs zásadní roli. Nahrávka je především poslechově velmi příjemnou záležitostí, a byť se na první poslech jedná o netypickou hudební formu, jde o posluchačsky mimořádně přívětivou a vlídnou kolekci. Stopáže většiny skladeb nepřesahují tři minuty, Háčkovy hudební „mikroorganismy” tak působí jako drobné krystalky levitující hmoty, které zazáří a zhasnou. Přirozeně a bezprostředně zanechají stopu a pocit něčeho vzácného a možná trochu tajemně krásného.

Littlewood Songs jsou neobyčejně milá, spektakulární nahrávka. Její roztomilá, hravá, neposedná a hledačská duše neřeší žádné osobní mindráky, ale má dar a potenciál inspirovat se ve věcech, které zdánlivě nemají svůj hlas. Jenže v tom je ten háček. Na desce jako je tahle se zázraky dějí.