S Andrejem Harmečkem o potřebě zastavení, smyslu kultury i Shakespearovských slavnostech

Sledoval jste profesora Cyrila Höschla v nedávném interview České televize?

Bohužel ne.

Ptám se proto, že máte unavené oči. Pan profesor hovořil o unavených očích lidí, kteří se v poslední době střetli nejméně s jednou ze tří traumatických událostí: s problémem v rodině, problémem v zaměstnání, nebo s vážným onemocněním. Vás jako dnes už bývalého šéfa Cooltouru se zcela jistě týká ten problém prostřední, neboť jste ho řešil ukončením činnosti této ostravské kulturní instituce. Co ty zbývající dva?

Ten první se mě netýká vůbec, rodina šlape, jak má. S covidem jsem se setkal, mám to za sebou a doufám že bez následků.

Takže se teď mohu ptát na zlomový okamžik ve vaší profesní kariéře, na ukončení Cooltouru. Co zrovna teď děláte?

Myslel jsem si, že si dám jakoby chvilku volno. Že se rozhlédnu kolem sebe. Myslím si totiž, že ten covid nám vedle všeho nepříjemného dal obrovskou příležitost k tomu, co v kulturním sektoru bohužel dělalo velmi málo lidí. Všichni spíše tlačili tu svoji agendu co nejrychleji do toho bodu, ve kterém se nám zase spustí ta kultura. Podle mě se nikdo nezastavil a neřekl si: dělám to, co dělám, správně? Nedalo by se to dělat líp? Má to vůbec nějaký smysl? Myslím si, že v kultuře se dost často potýkáme s tím, že se nikdo neptá na to, jestli má jeho práce smysl. A to je podle mne strašně důležité.

Smysl, nebo cíl. Oboje je důležité …

Ano. Všechno je hodně hnané nějakými idejemi, životním stylem, představami. Ale práce v kultuře, tahle profese, to je vlastně život. U mě je to tak. Takže jsem se pokusil tím ukončením Cooltouru zastavit. My jsme totiž z toho chtěli mít něco jiného, než to ve finále bylo. Řekl jsem tedy: teď Cooltour skončí a zkusím se zamyslet nad tím, co by tu mohlo být místo něho. To přece není úplný konec. Rozhodně to také není nějaká tragédie.

Takže něco nového… Co by to mohlo být?

Já o věci přemýšlím spíše z úhlu pohledu, co Ostrava potřebuje. Potřebuje nějaké kulturní centrum, kde je hospoda, divadlo, kde se provozuji různé typy umění? Potřebuje to? To je na obrovskou debatu. Protože všichni, co to děláme, jsme přesvědčeni, že zrovna ten náš projekt je velice potřebný.

To, že Ostrava takovou potřebu má, potvrdila existence Cooltouru jako takového. Potvrdila to i existence klubu Les, ve kterém se se stejně jako u vás scházela společnost vytvořená z předních umělců všech žánrů, kteří v Ostravě žijí a tvoří. Mnozí pak v obou těchto scénách ukazovali výsledky své tvorby, ať už v podobě divadelního představení, tanečního umění, výtvarného umění apod. Kam mají teď bývalí návštěvníci chodit?

Na to se musí pohlížet i z hlediska osobního. Podle mě jak Les, tak Cooltour, byly hnány hodně jakousi vnitřní energií. Nedovolím si mluvit za Les, tam do toho moc nevidím …

… ale máte pravdu, osobní nasazení Přemysla Bureše a jeho přátel udělalo z Lesa to, čím byl.

Myslím si to. Coltour za deset let své existence došel do bodu, ve kterém ta vnitřní energie poněkud ochabla. Lidé, kteří u toho byli zpočátku, už byli pryč. Založili rodiny, posunuli se dál. Najednou zjistili, že už nenalézají ten čas, který je potřebné obětovat. Že už nemohou žít za finanční příjem, který z toho plyne. Pokud tohle chcete přežít a vytvořit něco, co bude trvalé, tak se na věc musíte podívat z institucionálního hlediska. A říct si: dobře, teď je čas, aby to konvertovalo do něčeho, co bude mít základní parametry funkční organizace, která přežije bez ohledu na to, kdo tam zrovna je. Bez rozdílu ředitele, bez rozdílu v personálu. Mechanismus musí být nastavený tak, že peníze pevně dané umožňují jeho provoz. A v personální oblasti bude umožněno následnictví.

To je tedy vaše zkušenost z desetiletého provozování něčeho, co žilo z nadšení a obětavosti. Jinými slovy, z oblak zpátky na zem? Jaký tedy máte v této chvíli cíl?

K tomu se dostanu. Zatím vysvětluji podstatu svého rozhodnutí. Cooltour ve své situaci jak finanční, tak personální, došel na konec. Mně se nepodařilo vytvořit mechanismy k přežití. Všechno nakonec moc stálo na mně. Já jsem určoval, kam to půjde, na mně záleželo, jestli bude dost peněz. Respektive na mém okolí, mluvím-li o penězích, záleželo na tom, co se mi podaří sehnat. Dělali jsme projekty za půl, za třičtvrtě milionu. To je strašně moc peněz.

Navíc všechny vaše projekty byly neziskové, neboť šlo o nekomerční umění, nekomerční kulturu. Ta vždy potřebuje podporu města, kraje, ministerstva kultury, potřebuje osvícené mecenáše a donátory. A toho všeho se vám dostávalo stále v menší a menší míře.

Přesně tak. Já jsem ale přesvědčen, že to je evoluce. I ta současná zdravotní situace s pandemií, i to, co se děje na politické scéně. Přitom mám pocit optimismu a říkám si, že je to vlastně v pořádku. My si totiž musíme tím projít a zároveň musíme doufat, že je tu velké množství lidí, kteří vidí, co je špatně. A už mají obranné mechanismy a zkušenost, kam to může dojít.

Mnozí už dnes mluví podobně jako vy a říkají, že ze současné situace musíme vycházet na cestu, na které už uplatníme co nejvíce ty ochranné mechanismy a zkušenosti. Že nestačí přežít. Nutné je se od reality odrazit k lepším časům.

Ano, já si dokonce myslím, že ta naše momentální zkušenost je z hlediska budoucnosti pozitivní. Zjistil jsem, že těch deset posledních let byla pro mě extrémně poučná cesta.

Bohužel vás dovedla do rozhodnutí skončit. A v Ostravě, v té společenské a kulturní Ostravě se objevila díra. Prostě tady chybíte.

Možná někomu. Ale myslím si, že většině nechybíme.

Nesouhlasím. Budoucnost netvoří masy, budoucnost tvoří jednotlivci, kteří ty masy získají pro svoji myšlenku. Karel IV. postavil v Praze Karlův most proti vůli všech. Dneska je to dominanta jednoho z nejkrásnějších měst světa. A zrodila se díky naprosté menšině. Jedinci a minority jsou nejdůležitějším měřítkem kvality společnosti.

Je to možné. Díky Janě Ryšlavé a několika jejím kolegům jsme nabízeli scénu současného tance jako jediní v Ostravě.

Dovolte přirovnání: na celkem běžných šatech dámy vidím krásnou vkusnou výtvarnou brož. Na kulturní mapě Ostravy vidím například taneční scénu Jany Ryšlavé. Je to totéž. Navíc ale ta ostravská kulturní scéna není v porovnání z ostatními metropolemi České republiky vůbec všední, v mnohém právě naopak.

Já teď vnímám sám sebe jako člověka, který se někam posunul. To, o čem dnes přemýšlím, je něco, co bych nazval kreativní kulturou. Je to takový jiný přístup. Máme tady umění, které je součástí kultury, a máme tady kulturu jako součást společnosti. Jak mluvíme, jak se chováme, jak žijeme. Jak jsme vzdělaní. Tahle oblast kultury – ta sekundární – mě dnes zajímá ze všeho nejvíc. Samozřejmě obdivuju umění, bez kterého by vyrůstat neměl nikdo. Je to něco, co v nás probouzí emoce, touhu komunikovat, nějakou reakci. Vývoj v Evropě je v mnoha zemích takový, že umělec je profese. Jako u nás například lékař nebo učitel. U nás je to pořád jen IČO. Byznys. Ale, jak říkám, kultura není pouze umění. A je to něco, v čem můžeme být dobří a konkurenceschopní.

Zatím můžeme konkurovat plným pohárem národních a osobních identit.

Taky. A můžeme podporovat kreativitu. Někdo si myslí, že tím slovem se myslí například průmyslové inovace. Ale kreativní kultura, to je úplně jiný rozměr. Je v tom reakce na cokoliv. Vytvoříte něco, k čemu jste něčím inspirován právě teď a na tomto místě. Evropská unie dospěla k tomu, že bude podporovat kreativní odvětví. V Česku jsou mnozí přesvědčeni, že základem kreativních odvětví je průmysl – i proto, že se tomu dlouho říkalo kreativní průmysl. Já si myslím, že základem kreativních odvětví je naopak kultura. Tento rozdělený koncept musíme nějak propojit. Je stejně hodnotné, když v průmyslu vytvoříte produkt či službu s přidanou kulturní/uměleckou hodnotou, jako když v kultuře a umění vytvoříte produkt či službu s průmyslovou hodnotou. Já vím, nezní to úplně jednoduše. Jen u nás se zatím finančně podporuje především ta průmyslová část a to by chtělo změnit.

Navíc v našem státním rozpočtu, když se podíváme na kapitolu kultura, tak tam mnoho prostředků na podporu kreativní kultury nevidím.

To je jiný problém, než o čem teď chci mluvit. Kreativní průmysl je ale podle mě takový, který obsahuje kulturní přidanou hodnotu. Například pneumatika s designem, který svět neviděl. Prostě podobný styl přemýšlení. Já mám v hlavě takovou platformu, která by se zabývala spojováním různých lidí z různých profesí, protože kultura a umění, to nejsou jen lidé, kteří jsou vidět na jevišti, na obrazovce, na filmovém plátně, na koncertním pódiu. To je také masa těch, kteří pracuji v zákulisí, v pozadí, nejrůznější technici, zvukaři, střihači a tak dále. Ti všichni mají plné právo říct, že i oni jsou nebo mohou být součástí kreativity. A rozvíjet definici kreativní kultury.

Pod jakou hlavičkou? Hlavička Cooltour už je mrtvá?

Nechci říkat, že je mrtvá. Ta, doufám, bude žít věčně. Ta, doufám, v paměti lidí zůstane.

Tak třeba Cooltour Ostrava 2022?

Třeba. Nevím.

Vy jste ale také součástí týmu, který připravoval a realizoval Shakespearovské slavnosti Ostrava. Divadlo na Slezskoostravském hradě. Ten tým existuje a jede dál?

Ano, existuje a jede. Letošní ročník na hradě v Ostravě už, doufám, bude.

Jak by měl vypadat?

My jsme se po tom stresu z loňského roku rozhodli, že najedeme na ten styl, který patřil k ještě necovidovovému roku 2019.

My, to je kdo?

Já a Petr Sýkora spolu s kolegy z Prahy a z Brna.

Bratislava už ne?

Bratislava bude letos zastoupena jednou inscenací, i když kvůli covidu jsme teď poněkud od sebe odděleni. Přijede slovenská Komedie omylů, kterou znají ostravští diváci z místního nastudování. Ale bude to úplně jiné zpracování.

Co nového bude v areálu?

Zhruba čtvrtinu hlediště jsme vyjmuli z předprodeje. To znamená, že poslední zóny, kde byly mraky lidí, jsme usadili na přesně daná místa s větším komfortem. Je to zhruba o dvě stovky míst méně.

A novinka v programu?

Nové nastudování Bouře. Diváci mají v živé paměti to předchozí s Janem Třískou. Teď to bude úplně jiné obsazení, s Davidem Prachařem. Také tam budou hrát Ondřej Malý, Jan Bidlas, Petr Jeništa či Csongor Kassai jako Ariel. Vše v režii tandemu SKUTR.

Předprodej už jede?

Ano, předprodej byl spouštěn 4. května.