Karpatský thriller v Komorní scéně Aréna je mrazivou obžalobou minulosti i dneška
1.5.2021 09:22 Ladislav Vrchovský Divadlo Recenze
Stává se to často, zvláště pak u dobrých divadelních her. Titul připravovaný o několik let dříve, než je nakonec uveden, se okamžitě stává mrazivě aktuálním. Hra napsaná před desítkami, ba dokonce i před stovkami let, má co říci dnešku. O prvním českém nastudování Karpatského thrilleru slovenského režiséra Eugena Gindla to platí v plné míře.
Z inscenace Komorní scéna Aréna Karpatský thriller.
Foto: Roman Polášek
Nejnovější premiéru nabídla Komorní scéna Aréna divákům zatím pouze formou videozáznamu, neboť divadelní hlediště jsou stále kvůli pandemii uzavřená. Příběh z devadesátých let odhaluje zákulisí skutečné korupční kauzy, kterou Eugen Gindl rozkryl coby novinář a publicista. K informacím o renomované firmě, která korumpovala zdravotnické struktury v mnoha státech a následně prodávala nemocnicím předražené přístroje, se Gindl dostal díky telefonátu od neznámého muže ještě v roce 1998. Byl to zaměstnanec firmy Siemens a předal mu dokumenty a faktury prokazující několik případů korupčního jednání svého zaměstnavatele ve slovenském zdravotnictví. Chtěl zůstat v anonymitě a věřil, že právě Eugen Gindl dokáže tyto informace dostat do médií.
Nakonec právě díky tomu vznikla hra Karpatský thriller. V konfrontaci s dnešní situací v České republice, kde se v loňském a letošním roce ukázalo, jak lze vydělávat na prodeji zdravotnické techniky, roušek a respirátorů, vybavení nemocnic a podobně, je právě zmíněná aktuálnost Gindlovy hry více než zřejmá. Hra sama je z velké části autobiografická. Postava novinářky Zuny, která zákulisní praktiky ze světa byznysu, ale i politiky odhaluje, je v podstatě alter ego Eugena Gindla.
K režii Karpatského thrilleru si Komorní scéna Aréna pozvala renomovaného slovenského režiséra Romana Poláka, ověnčeného mnoha prestižními cenami domácími i evropskými, režiséra vskutku světového renomé. A Roman Polák ukazuje, čeho lze dosáhnout, když má režisér jeho formátu k dispozici kvalitní dramatickou předlohu a vynikající herce. Přestože divadlo sledované prostřednictvím televizní obrazovky zdaleka nedosahuje záživnosti a atmosféry srovnatelné se sledováním představení přímo z hlediště, umožňuje záznam Karpatského thrilleru díky Polákově režii, zároveň však i díky práci týmu z Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby Slezské univerzity v Opavě pod vedením Moniky Horsákové, který inscenaci natočil, dvouhodinový zážitek naplněný napětím i požitkem z divadla nejvyšších kvalit.
Představení zahajuje Viktória Pejková v postavě mladé atraktivní ženy Uny slovy: Uvidíte příběh lidí, kteří ztratili své svědomí. Una je vypravěčka hovořící o těch strašných devadesátých letech, kdy na Slovensku Mečiarovi lidé zprivatizovali většinu továren a vnesli do politiky zločin, kdy se vraždili bombami umístěnými v autě prodejní policisté, aby neprozradili ty, kteří si u nich objednali pomoc při únosu svědků do zahraničí. Una, která v polovině devadesátých let sní o tom, že v roce 2021 už poslanci budou mít svědomí, že společnost se díky dobrým zákonům a vymahatelnosti práva stane lepším a potomci poslanců budou moci být hrdí na svého zákonodárného tatínka, dědečka a pradědečka. Sžíravá ironie kape v té chvíli z televizní obrazovky.
Vzápětí vstupuje do hracího prostoru bytost s oranžovorudými vlasy a bílými křídly, která se představí coby Deux ex machina. Je to Michal Čapka v čtyřroli postav. Deus ex Machina, Harlekýn, Senzibil, Doktor. Čapka jako by vypadl ze stránek románu napsaného v žánru magického realismu, což se ale týká i všech ostatních herců a jejich postav, které se v příběhu objeví. Následující dialog s hrobníkem (Vladislav Georgiev) otevírá kriminální rovinu a téma vražd nepohodlných lidí – nelze se vyhnout myšlence na Jána Kuciaka, novináře zastřeleného i s jeho přítelkyní, protože se stal nebezpečným vysoce postaveným osobám.
Zunu, jednu z hlavních postav hry, hraje Zuzana Truplová, herečka, která v Komorní scéně Aréna vytvořila řadu velmi výrazných postav dívek a mladých žen. Nyní třicetiletá herečka hraje Zunu jako odvážnou mladou ženu, která se nebojí téměř nikoho a ničeho. S vědomím rizika, že může, nebo bude muset nenávratně zmizet. Zuna však není jen bývalá investigativní novinářka, ale také žena, která prožívá partnerský vztah s Naďou/Lištičkou (Tereza Cisovská) a jejíž osobní život se i díky tomu také stává terčem nejrůznějších mafiánů. Scéna s manipulací Zuniny přítelkyně u lékaře, oznamujícího po vyšetření, že jí hrozí údajný nádor nalezený v jejím těle, patří k nejsilnějším okamžikům inscenace.
Nechybí ani zmínka o zanikajících a stejnými lidmi zakládaných politických stranách. Autor zde záměrně jmenuje katolíky, komunisty a fašisty toužící po moci. „Jedni slibují, druzí zastrašují, třetí hlásají: my víme jak na to,“ pronáší Jan Chudý v roli Džonyho Michalidese z agentury Bílý pták zaměřené na tvorbu volebních i podnikatelských kampaní.
V klíčovém okamžiku otevírajícím hlavní téma hry vstupuje na scénu pan Fonunducu, zástupce zahraniční firmy zaměřené na dodávky špičkové zdravotnické techniky, nakupované řediteli nemocnic z prostředků státního rozpočtu. A vzduchem začínají létat milióny, desítky a stovky miliónů nasměrovaných na účty politiků propojených s podnikatelským podsvětím. Fonunducu je další z velmi výrazných rolí Marka Cisovského. Je démonickou směsicí manažera, násilníka, vyděrače, reprezentanta firmy, která dokáže zkorumpovat téměř každého, koho se jí zachce.
Když pronáší repliky o tom, že kdyby jeho firma zákazníky nekorumpovala, zkrachovala by, nebo že při dosazování svých lidí na posty ředitelů nemocnic jsou nejlepší ti z uchazečů, kteří jsou nespokojení, protože se jako lékaři nedokáží prosadit, ale jako dosazení ředitelé zobou svým chlebodárcům z ruky, je to nejen obžaloba devadesátých let, ale bohužel i svědectví o dnešní situaci. Z Cisovského, tedy z jeho herecké postavy, jde ve scénách manipulaci s ostatními skutečně strach. A v duši diváků se probouzí úzkost. Korupce, klientelismus. Zase jsme v dnešní realitě. Hrad, poslanecká sněmovna, vláda, Česká republika v roce 2021.
V dalších rolích vystupují Adam Langer (agent), Milan Cimerák (Bubo, Braňo Bubák – muž na špinavou práci), Josef Kaluža (další agent). Všichni tři včetně výše jmenovaných odevzdávají naprosto špičkovou hereckou práci.
Karpatský thriller je svědectvím doby, která je dávno pryč. To nejhorší, co pro tuto dobu bylo charakteristické, je zde však s námi stále, říká vynikající inscenace Komorní scény Aréna.
Eugen Gindl: Karpatský thriller. Komorní scéna Aréna Ostrava. Česká online premiéra 30. 4. 2021. Překlad Sylvie Vůjtková, režie Roman Polák, dramaturgie Tomáš Vůjtek, hudba Vladislav Šarišský, scéna Andrej Ďurík, kostýmy Katarína Hollá, inspice Petr Pěnkava.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.