Tomáš Klus na tenkém ledě: Politické album ČauČesku vás buď potěší, nebo pořádně naštve

„Básníci, neskládejte zbraně…, pravda je tam, kde strach není,“ zní v první písni Cloumásemasou. Angažovanost umělců je určitě věc osobní svobody, nesmí se zakazovat, ale naordinovat se nedá. Ostatně každý má právo na svůj názor a své city. Tomáš Klus se rozhodl do toho pořádně prásknout. Jestliže v posledních letech své politické názory prezentoval zejména na sociálních sítích a v rozhovorech, nyní se do toho obul a novou kolekcí osmi písní se vyzpíval ze svých pocitů a názorů na současné české politické představitele.

Album ČauČesku je od počátku do konce prošpikováno občanskou kritikou, k níž si Klus dokonce přizval experta na investigativní žurnalistiku Jaroslava Kmentu. Právě Kmentovy krátké satirické fejetony se na albu pravidelně střídají s Klusovými písněmi, snad ve snaze o jakési hudebně-literární pásmo.

První píseň má jasný producentský vliv Buriana alias Kapitána Dema, jehož taneční retro pop dává politické agitce slušný nadhled. Přesto mám pocit, že by songu slušela spíše zdravě naštvaná podoba mladého rozhněvaného muže s kytarou.

Následující song Nedá se nic dělat cituje často absurdní výroky současného premiéra, v melodicky návykovém refrénu pak zaznívá: „Teď je z krásné země slyšet nářek, to, jak je proti sobě štvaný lid. Pravda je to, že jsme v rukou lháře, on jediný ji tady může mít.“

Ještě větší charisma má píseň Chátrám. Už instrumentální rozjezd má harmonický šmrnc, výživný text připomene slovotvorný fond Kluse a jeho originální nápady, písnička má dobrou stavbu a gradaci.

Neveselá a dost drsná je píseň Lockdown, která hiphopově parafrázuje známou filmovou melodii Rozvíjej se, poupátko Dalibora C. Vačkáře z filmu Pyšná princezna: „To se to vládne, když je za prdelí Mafra. I tomu, kdo vládnout neumí,“ rapuje Klus a litanicky k tomu falzetem zpívá: „Odvolá, co odvolal. Slibuje, co slíbil. Milionkrát dokola, Andy to je břídil.“ (Nikdy by mne nenapadlo, jak depresivně může slavné Poupátko působit v mollové tónině).

Klusovo osobní účtování je prostě upřímnou a nefalšovanou ukázkou hluboké deziluze a znechucení z muže jménem Andrej Babiš: „Jenom lži, sliby, hesla, finty, píárka, dluhy, dluhy, dluhy, dluhy, rozhádaný lidi,“ uzavírá Klus své výčitky adresované kontroverznímu premiérovi.

Klus si v písních bere na paškál politická témata poslední doby, jeho zpěv i přednes mají důraz, evidentně se potřeboval vyzpívat i vyřvat z přetlaku, frustrován bezskrupulózním chováním, chaotickými nařízeními a aférami vlády. Na to samozřejmě měl plné právo a jistě se s některými jeho proklamacemi dá souhlasit.

Problém je, že svou iniciativu a angažovanost trochu přehnal a překombinoval. Posloucháno opakovaně mluvené slovo Jaroslava Kmenty působí jako nadbytečné a narušuje dramaturgickou hudební integritu nahrávky. Možná mohlo být součástí coveru v psané podobě, takto album vyznívá jako hybrid, který chce být na jedné straně hudební kolekcí a na straně druhé i politickou kampaní. Chápu snahu o kontext, nicméně Klus trochu pozapomněl na to, že k tomu, aby byl přesvědčivý a autentický, nepotřebuje žádné publicistické elaboráty a vysvětlování. Stačí, když bude svůj.

Svědčí o tom výborná, hypnotická píseň Olince, která (opět) prostřednictvím precizního hip hopového frázování burcuje proti rychlému zapomínání, lhostejnosti a bezradné pasivitě: „My zase nic, my zase nikam. My zase na chvostu všeho jako vždycky. Už ani neřvu, už ani nenaříkám. Snažím se v nejisté době chovat lidsky. Ale moc mi to nejde…”.

Méně podařená je podle mého názoru písnička Dirigent, naopak ČauČesku má zjevné krylovské charisma i klusovské rysy plné nadějného vzdoru a euforického halekání. Závěrečná prskavka Život je Bečva je přesně podle mého gusta. Slyšíme v ní Kluse jen s kytarou ve své typické poloze: lidový vypravěč, neposedný šotek, ironický klaun i přírodní šaman, který se dokáže rozdat a nebojí se vysmát se těm, kdo věří nechutným lžím.

Ač dokáže někdy pořádně přestřelit, mám Tomáše Kluse pořád raději než mnoho bezbarvých a názorově sterilních songwritterů, kteří si v písničkách dokola introvertně řeší své sexuální ambice nebo léčí bolavá srdce.

Musím však přiznat, že mne zvolená forma Klusových písní a mluveného slova Kmenty nepřesvědčila. Raději bych poslouchal album čistě hudební. V dnešní době je to sice jednoduchá operace na klávesnici, ale výsledný dojem z nového alba je prostě rozpačitý. Nedá se popřít, že Klus napsal opět výborné písně. Texty jsou obnažené na holé významy. Absentuje zde Klusova typicky bohatá metaforika, často jde o výčet faktů a věcí, které autora štvou. Z veršových prostředků slyšíme nejčastěji aliterace a asonance. Sympatické je, že se Klus vyhnul vulgaritám. Některé songy obohatil svěží zvukový a polystylový drajv Buriana, jiným by naopak slušel víc civilnější přístup. ČauČesku není vyvážená nahrávka, jde od hrany k hraně, protože od hrany k hraně jde i společnost a lidé, kteří se ji snaží ovládat.

Osobně mi nepřekáží politická angažovanost všech songů. Ostatně, vadí dnes někomu Krylovo Bratříčku, zavírej vrátka? Klus si na své desce ČauČesku nebere servítky. Ale když se nad tím zamyslíme, nejsou jeho hudba a texty jen přirozenou obrannou reakcí organismu na marasmus, který mu není lhostejný? Cíleným pamfletem na diktát konzumu a zaslepenost davů? Upřímnost často bolí i ty, kterých se vůbec netýká.

Domnívám se, že na hlavu Tomáše Kluse brzy udeří kritika oddaných uctívačů současné vlády. Její efekt však bude – na rozdíl od písní Tomáše Kluse – nulový. Protože ten, kdo má svědomí čisté, se nemusí nikomu na tomto světě zpovídat. Jen sám sobě.

*

Tomáš Klus: ČauČesko. Album vychází 30. dubna 2021 pouze digitálně ve formátech MP3 či FLAC a bude exkluzivně na Supraphonline.cz po dobu prvních jednadvacet dnů za minimální cenu 21 Kč. Od 21. května 2021 jej pak nabídnou všechny ostatní digitální servisy.