Ostravská rodačka Michaela Bóková natáčí písničky s dětskými uprchlíky a sirotky po celém světě

Mohla bys na úvod prozradit, jak ses k práci manažerky Heartcore Records dostala?

V hudebním světě se pohybuji už od školky. Po maturitě na konzervatoři jsem se rozhodla nezůstat pouze u zpěvu a přihlásila jsem se kromě toho ještě na JAMU, na obor hudební manažerství. V bakalářském ročníku jsme si s kamarádkou Megi Samkovou udělaly výlet do Paříže a tam jsem v jazz klubu na jam session ve tři ráno potkala významného jazzového kytaristu Kurta Rosenwinkela. Požádal mě tehdy, abych mu zkusila zařídit koncert v Praze, a mně se to jako zázrakem podařilo. Když pak přijel do Prahy, bylo jasné, že jsme si doslova kápli do noty. On zrovna potřeboval někoho, kdo by mu pomohl nastartovat jeho nové nezávislé hudební vydavatelství a já zase stáž v magisterském studiu – a tak se taky stalo! Proto jsem se přestěhovala v roce 2016 do Berlína, kde žiju a pomáhám Kurtovi budovat Heartcore Records dodnes.

Michaela Bóková a Kurt Rosenwinkel.

Kromě manažerské práce jsi vymyslela i charitativní kampaň Heartcore for the World na podporu hudebního vzdělávání dětí v nouzi. Jaký formát tento projekt má a jak ho zpětně hodnotíš?

Projekt Heartcore for the World začal v roce 2017 v Africe. Původně šlo čistě o touhu pomáhat a poznávat. Když jsem však hledala správnou instituci, kde bych mohla strávit srpen, narazila jsem na sirotčinec v Zambii, ve kterém bylo improvizované nahrávací studio. Bylo hned jasné, co se má udělat – bude to projekt našeho nově zrozeného vydavatelství. Měsíc v Zambii pro mě byl naprosto zlomovým životním zážitkem a věděla jsem, že se to musí stát znova v dalších zemích. Vzhledem k tomu, že z mé návštěvy v Africe vznikla písnička, je přirozené, že tímto způsobem vznikne celé album. Deset zemí – deset písní. Na každé písničce se podílí mnoho inspirativních osobností z hudebního světa a každá se dá zakoupit jednotlivě jako digitální track. Veškerý výtěžek z prodeje pak putuje zúčastněným dětem na podporu jejich hudebního vzdělání. Teď jsme u čtvrté písničky a celé album bude hotovo v roce 2027!

To je nádherný a ambiciózní projekt. Aktuální píseň jsi připravila a nacvičila s dětmi v berlínském uprchlickém táboře. Jaká to byla zkušenost?

Děkuji. Všechny projekty jsou úžasná zkušenost. Ohromně mě naplňuje komunikovat s dětmi, učit je novým věcem a učit se novým věcem od nich – poznávat jejich osobnosti, kultury a to i přes jazykové bariéry. Děti v Berlíně (a vlastně i v Zambii, Indii a na Ukrajině) byly nadšené, že se pro ně něco takového zorganizovalo. Vidět jejich úžas při vstupu do nahrávacího studia pak bylo za odměnu!

Jak jste s Heartcore Records pocítili covidovou éru? Museli jste hledat nové strategie?

Určitě. Zrušila se nám spousta zajímavých koncertů. Naše hlavní kapela Caipi, které dělám tour manažerku, měla mimo jiné v červnu 2020 hrát jako předkapela na evropském turné Erica Claptona. Samozřejmě bylo nutné se přenastavit, takže jsme vybavili studio kamerami a zeleným plátnem a začali produkovat hudební masterclassy Kurta Rosenwinkela, které se těší velkému zájmu. Jinak plynule pokračujeme ve vydávání alb, v tom se nic nezměnilo.

Zmínili jsme novou píseň, která vznikla ve tvé režii v uprchlickém táboře v Berlíně. Kdo všechno se na ní podílel?

Největší podíl na písni má syrský hudebník Husam Alali, který žije v Berlíně a děti pravidelně vyučuje. Zahrál v písničce na oud, zpíval s námi a pomáhal mi během celého procesu. V postprodukci mi moc pomohl Kurt Rosenwinkel, který přispěl kytarovou nahrávkou. Společně jsme pak oslovili jazzové hvězdy Erica Harlanda (bicí), Marka Turnera (saxofon), Rachel Z Hakim (synth), Michaela Leagua (baskytaristu a lídra kapely Snarky Puppy) a popovou zpěvačku z Austrálie Kimbru, kterou většina lidí bude nejspíš znát z hitu Somebody I Used to Know. Dohromady to pak zmixoval můj skvělý kamarád, řecký producent Charis Karantzas. 

Michaela Bóková během nahrávání.

Odkud píseň pochází a o čem vlastně pojednává?

Melodie písničky Nohebo Al Salam je převzatá z marocké klasické hudby. Refrén a aranžmá mám na svědomí já. Harmonizaci a rytmiku mí kolegové hudebníci. V refrénu pak opakujeme frázi alif salam v pěti jazycích. Znamená to tisíckrát mír a zazní tam samozřejmě i česká verze. Celá píseň je v podstatě vyjádřením lásky k míru, kterou sdílíme.

To zní velmi hezky, takové věci mají smysl. Jakou formou lze váš projekt podpořit?

Projekty lze nejjednodušeji podpořit zakoupením písničky na našich webových stránkách.

Díky, rád také přispěju. Jaké jsou tvé plány na nadcházející měsíce?

Nadále budeme pilně pracovat na našich projektech, dalších masterclassech a na nových albech Kurta Rosenwinkela – na jednom z nich se budu podílet i jako vokalistka. Taky se brzy chystám po dlouhé době navštívit rodnou zem a v srpnu vyrazím za dalším dobrodružstvím s Heartcore for the World. Destinaci ještě nemám potvrzenou, ale projekt každopádně bude.

V Heartcore Records.

V úvodu jsi zmínila svou kamarádku Megi, kterou je myšlena Maggie Samková. To je hezká hříčka osudu, že jste obě součástí dvou významných jazzových společností, přitom pocházíte ze stejného prostředí z Ostravy. Vídáte se někdy?

Megi a já se známe už od konzervatoře – to z jejího popudu jsem se přihlásila na hudební manažerství. Megi je artist manažerka a booking agentka a často se pracovně potkáváme. Dnes jsem ji zrovna požádala, aby se podělila o své pracovní zkušenosti s mými studenty na JAMU, které v rámci svého doktorského studia vyučuji. Moc si vážím našeho přátelství a doufám, že nám situace brzy dovolí vídat se častěji – tak jak bylo zvykem.

To je fajn, že jste v kontaktu. A co bys na závěr ráda sdělila konkrétně čtenářům deníku Ostravan.cz?

Chtěla bych sdělit všem čtenářům, aby v každé krizi byli schopni najít novou příležitost, a přeji jim mnoho inspirace a energie pro realizaci čehokoliv, co si zrovna vysní!