Členové skupiny Zostra mají jasno: Nejsme kapela, která by chtěla hrát dokola pořád to stejné

Na jaře vyjde vaše nové album Druhý dech. Jak byste jej popsali?

Jakub Matiko: Druhý dech je album se dvanácti písněmi, z nichž každá je sama o sobě dost specifická svým zpracováním a stylem. Na tomto našem v pořadí druhém albu jsme si více vyhráli s melodiemi, s texty a také s vokály. V některých písních jsou i signifikantní rozdíly oproti naší předchozí tvorbě v tom, že je tam větší prostor pro samostatné vokály ostatních členů kapely, což je krásným oživujícím prvkem alba. Album má také o mnoho pozitivnější a veselejší nádech než naše předchozí tvorba.

Tomáš Vala: Zvuk i několik skladeb se někdy dostává až k metalu, ale pak tam jsou nějaké punkovější, pop punkovější, veselé, temné i pomalé písně. Je tam všechno. Každý by si tam měl najít to svoje.

Jako první singl jste zvolili skladbu Nemesis. Proč by právě tento song měl být tím, který naláká fanoušky na vaše nové album?

Tomáš Vala: Nemesis je náš typický song. Melodický, rychlý, úderný, s tvrdším zvukem a preciznějším zahráním.

Jakub Matiko: Původně jsme měli v plánu vypustit ven jako první song Nevzdávej se!, což je náš druhý singl z alba, který už je taky venku, ale nakonec jsme se rozhodli pro Nemesis, která je úderná a velmi nás baví. Počátky tohoto songu sahají hluboko do minulosti. Tedy až někdy do roku 2011, to znamená spoustu let před vznikem Zostra, za tu dobu si song prošel velkým vývojem. Chtěli jsme prostě jako první vydat takový song, aby fanoušci viděli a slyšeli, že jsme na novém albu úplně nevyměkli a že to jsme pořád my. Jiné songy na albu mohou být totiž pro některé dost překvapující.

Nemesis je vnímána jako bohyně odplaty. Jakým způsobem odplata souvisí s vaší novinkou?

Tomáš Vala: Je to odplata covidu, který nás chce zastavit, ale stejně nezastavil, a nyní mu to vracíme, ou yeah! Tím myslím, že i když je hodně věcí s ohledem na koronu omezeno, stejně se nám povedlo udělat tuhle nahrávku a celé album.

Jakub Matiko: A já k tomu dodám, že ona „démonická renegátka“ v textu je temná myšlenka, kterou někdy máme v hlavě, je schovaná, ale je tam a nikdo kromě nás o ní neví. Tato myšlenka pak může vést ke špatnému rozhodnutí, které se člověku stejně jednou vrátí, tedy odplata. Takže ve výsledku si za některé věci můžeme sami. Zaprvé ten text má být lehce tajemný, zadruhé asi už raději vysadím kafe.

Už jste oznámili, že nové album bude převážně o tom, jak obrátit negativní věci v pozitivní a zabýváte se také mezilidskými vztahy. Můžete tyhle informace více rozvést?

Jakub Matiko: Na novém albu je pár songů, které mají sice název s nádechem negativity, ale ve výsledku jsou veselé nebo v sobě mají nějaký ten nadhled nad danou věcí či skryté poselství. Minulý rok byl docela smutný a divný ve všech směrech, jak všichni víme, i proto je album z poloviny převážně pozitivně naladěno. Chceme, ať se lidi poslechem naší tvorby alespoň na chvíli odreagují a pobaví nad některými našimi písničkami. Zároveň jsou tam i songy ze života k zamyšlení.

Když se zastavíme u těch negativních věcí, které lze proměnit na pozitivní. Mnohdy totiž strádáme i kvůli tomu, že si neuvědomuje, že každá negativní zkušenost je dočasná a lze si z ní vzít ponaučení. Není to nic stálého. A navíc právě díky těm náročným situacím, které když překonáme, se stáváme silnějšími. Vidíte to stejně?

Jakub Matiko: No… Když dáš poprvé ruku do ohně a spálíš se, tak podruhé už budeš opatrnější a už to nejspíš neuděláš, protože víš, co máš čekat. Každá negativní zkušenost tě nakopne, zocelí a ovlivní tvá budoucí rozhodnutí. Je to o každém člověku zvlášť, dotyčný nesmí hlavně opakovat stejné chyby nebo se užírat minulostí, naopak si z ní má vzít ponaučení, jak říkáš ty, a jít dál.

Z koncertu kapely Zostrava. (Foto: archiv kapely)

Na téma mezilidských vztahů by se dalo diskutovat hodiny, nicméně problém mnohdy je v tom, že umíme s druhými mluvit, ale ne komunikovat. A navíc vyžadujeme, aby druzí s námi bezpodmínečně souhlasili, a neumíme jim naslouchat… Naslouchat tomu, co říkají… Souhlasíte?

Jakub Matiko: Ha! Na albu máme právě jeden tematický song k tomu, na co se ptáš, jmenuje se originálně – Problém. Máme v refrénu text „Vyskytl se problém /// V tom je hlavní problém /// Všichni o něm ví, nikdo ho neřeší…“ To znamená, že lidé vědí, že se něco děje, ale nejsou schopni něco řešit, komunikovat spolu a zlepšit to. Určitě by mnoha lidem pomohlo, kdyby se více pokusili vést oboustranné dialogy a nemluvili s druhými jenom o sobě, ale upřímně se zajímali i o toho druhého. Také je důležité vnímat hlavně obsah těch slov, která nám druzí říkají.

Přesně tak. Vidím, že jsme na stejné vlně. Je to jedno z mých oblíbených komunikačních témat…

Jakub Matiko: Lidé by také měli více odkládat mobily, když už spolu tráví čas. Ve vztahu to platí dvojnásob! A určitě není potřeba kontrolovat mobil co dvě minuty… A když se dotyčný člověk zeptá na názor, měl by očekávat, že může být jiný než ten jeho a měl by ho akceptovat, minimálně se nad ním alespoň zamyslet. Stranou by měla jít tvrdohlavost, prosazování si jen toho svého… Neberte věci jako samozřejmost a zkuste se vcítit i do situace druhých, přece jen každý jsme jiný a vnímáme věci rozdílněji.

Tomáš Vala: Každý to má jinak. Někdo se nebojí říct nic, někdo se bojí něco říct a to třeba kvůli špatnému porozumění, pochopení, nebo má svůj vlastní, jiný názor. Ale asi by se mělo rozhodně více komunikovat, více se tím vyřeší. Myslím si, že u nás v kapele se mluví někdy až moc. (smích)

Také jste do některých skladeb na novém albu zařadili ženský vokál…

Jakub Matiko: Když vznikla skladba Stejné to už nebude, což je jedenáctá píseň na albu, která se týká právě vztahu mezi dvěma lidmi, došlo mi, že text, který jsem k tomu napsal, bude lépe fungovat právě jako duet. A co víc – duet, který bude obohacen hlasem něžného pohlaví, což je vůbec první song takového druhu v naší kapele. První pokus o ulovení zpěvačky nevyšel, protože jsme se netrefili do jejího stylu. Dostal jsem pak tip na úplně nejúžasnější Janu Juříčkovou, a to zpěvačku ostravských Copycats, kterou jsem do té doby neznal a ani neslyšel, a ona na oplátku neznala nás, což byla trochu legrace.

Co následovalo dále?

Jakub Matiko: Zkusil jsem ji tedy oslovit a jí se ta myšlenka spolupráce a nové zkušenosti k našemu štěstí zalíbila. Pak jsme ten song asi třikrát zkusili ve zkušebně, trochu poupravili části textu a bylo to. Podotýkám, že jsme ji oslovili asi měsíc a půl před nahráváním alba. Kdyby do toho s námi nešla, ten song by se nejspíš na albu vůbec neobjevil. Ale tím, že tam ten song je, je to pěkné zpestření alba, i když je to popík. No a pak nám Jana ještě trochu přispěla svým vokálem i do skladby Nevzdávej se!, což je poslední song na albu. Takže Jani, ještě jednou ti moc děkujeme za důvěru a tvůj čas. Už ti pomalu chystáme slíbený song na našem třetím CD! (smích)

S Johanou Juříčkovou při nahrávání alba. (Foto: archiv kapely)

Vloni jste vydali EP Aurora. Budou skladby z něj na novém albu?

Jakub Matiko: Ne. EP Aurora je samostatný celek čtyř songů, kde jsme chtěli ukázat rozdíl oproti prvnímu CD V zajetí osudu, a kdy jsme poprvé navštívili Bomb Jack studio v Hranicích. Nahrávali jsme tam teď i nové album. Na nové CD jsme byli celkově připravenější a ještě více vyhecovaní udělat to co nejlépe po všech směrech.

Mimochodem jaké máte vysvětlení, že jste zrovna v tomto období tak produktivní? Navzdory ne zrovna optimální kulturně-společenské situaci…

Jakub Matiko: Vysvětlení je jednoduché. Máme pomyslný šuplík, kde máme přibližně 200 různých nápadů na písničky, které s Tomem sbíráme už jedenáct let. Postupně přidáváme další a upravujeme je společně všichni. Takže máme vždycky nějaké skoro hotové songy v záloze, připravené vždy po ruce. Popravdě na začátku roku 2020 jsme měli v plánu, že během roku natočíme pouze nové EP se čtyřmi veselejšími písničkami. S nástupem covidu jsme už byli připravení, že koncertů v tom roce asi moc nebude. Jak se vše postupně začalo zakazovat a měnit, takže jsme se všichni rozhodli, že se hecneme a nahrajeme nakonec plnohodnotné album, protože si to situace přímo žádá. A pak už jsme se jen domlouvali, jestli deset nebo dvanáct písniček.

Jak už to bývá, každá idyla musí být nějakým způsobem vykompenzována…

Jakub Matiko: K té naší, respektive mojí, produktivitě přispěl i fakt, že v únoru 2020 se se mnou po šesti letech vztahu rozešla má přítelkyně a zároveň nejlepší kamarádka v jedné osobě, což mě totálně srazilo do kolen. Měl jsem pak hodně dlouho depresivní období a covidová situace tomu taky vůbec nepřidala. Navíc rodina, která mi pronajímala byt, se ho rozhodla prodat, takže jsem se ještě k tomu přestěhoval z Ostravy do Havířova. Byl to pro mě opravdu kritický a proměnlivý rok. Potřeboval jsem pak všechny ty věci vyfiltrovat, vyprázdnit hlavu a přetavit to v něco smysluplnějšího. I proto se album nejspíše jmenuje Druhý dech. Je to upřímné album o věcech ze života, které je pro mě hodně osobní. Ale zase právě v těch mých největších depresích vznikly ty nejveselejší songy na albu! Deprese prostě nesmí vyhrát… Mým přáním je, ať to album po poslechu lidem zlepší náladu, ovlivní je to a třeba i namotivuje. Jsou tam věci, se kterými se někteří možná dokážou ztotožnit.

Klip Dead Space z EP Aurora jste natočili v ostravském planetáriu. Proč zrovna tam?

Tom: Protože do vesmíru se bohužel nedostaneme.

Jakub Matiko: Když jsme Dead Space nahráli ve studiu, byli jsme s výsledkem tak spokojeni, že jsme se rozhodli pro videoklip. Jelikož rád koukám na hvězdy, tak mě pak nějaký den napadlo zkusit oslovit přímo ostravské planetárium, kde jsem byl předtím snad naposledy se základní školou hodně, hodně roků nazpět. (smích) Už tehdy mě oslovil ten vizuál projekce a říkal jsem si, že pro song s tematikou cestování vesmírem to bude ta nejlepší volba! Přiznávám, byl to celkem ambiciózní nápad a ostatní v kapele tomu ze začátku snad vůbec nevěřili, ale když mi přišel mail, že po poslechu písničky planetárium rádo poskytne své prostory pro natočení našeho klipu, byl jsem neskutečně happy!

Kdo nic nezkusí, nic nezkazí, ale také nic nezíská…

Jakub Matiko: A ten pocit při natáčení, když stojíš na žebříku, máš na sobě kytaru, nad hlavou kupoli s projekcí a létají ti kolem hlavy planety a hvězdy, různě tam kolidují černé díry a do toho ti hraje tvůj vlastní song na plné kule, to bylo něco neskutečného! Navíc jsme si našli kameramana Jirku Malíka z pořadu Dobré vědět, který z toho prostoru planetária pro klip byl taky naprosto unešený. Prostě panovala super nálada a atmosféra po celou dobu natáčení.

Mimochodem setkali jste se už s názorem, že tato píseň po tematické stránce evokuje skladbu od Tublatanky s názvem Zkusíme to cez vesmír?

Jakub Matiko: Co se týká Tublatanky, tu nikdo z nás neposlouchá a ani neposlouchal. Po vydání klipu jsme tu danou skladbu slyšeli všichni úplně poprvé. Inspirace na song vznikla před deseti lety díky stejnojmenné počítačové hře Dead Space, kterou jsem v té době měl nainstalovanou, když mi ten song Tom poprvé hrál u mě doma a přemýšleli jsme, o čem bude text. To je pravý důvod, proč vznikl text právě o vesmíru a zároveň jsme názvem songu poctili tu hru. V žádném případě nechceme kopírovat jiné kapely. Chceme si hrát a dělat to svoje tak, jak nás to baví a jak to zrovna cítíme.

Každopádně po hudební stránce se zdá, že jste na nových skladbách ve srovnání s těmi z prvního alba trochu ubrali punkové divokosti a mnohem více jste se usadili v rocku. Vnímáte to také tak?

Tomáš Vala: Jo.

Nechybí vám tedy to punkové rebelství trochu? Kde a jak onu punkovou nespoutanost chcete nyní ventilovat?

Tomáš Vala: Za mě někdy jo. Ale my ten punk pořád někde máme, jsou to ty kořeny v nás. (smích) Každý v kapele na něčem vyrůstal a poslouchá něco jiného než ten druhý, to je jasné. Tím to dáme dohromady, každý tam přidá něco z toho svého, takže jsme pak všichni spokojení. Náš styl se projevuje v daném období, náladě, zkušenostech a životních osudech, takže v tom je ten rozdíl.

Jakub Matiko: To je těžko takhle říct. Ze všech možných songů jsme na nové album vybrali právě těchto dvanáct konkrétních písniček, které pro nás v tu chvíli měly z různých důvodů smysl a dohromady tvoří výjimečný celek. Nejsme kapela, co by chtěla hrát dokola pořád to stejné, takže si to trochu obohacujeme, ale taky to neznamená, že jsme na punk úplně zanevřeli.

Co vás kromě vydání alba čeká v nejbližší době?

Jakub Matiko: V dubnu budeme natáčet nový klip k již zmíněnému songu Stejné to už nebude, což je duet s Janou. Pak přijde někdy na řadu další klip. Když to letos situace dovolí, chtěli bychom pořádně pokřtít CD, jak se sluší a patří. To však nezáleží na nás, takže se asi necháme překvapit, jak to všechno letos dopadne.

Tomáš Vala: No, a teď když vydáme to druhé CD a víme, jak by mělo znít naše třetí CD, tak už můžeme pomalu začít přemýšlet nad čtvrtým CD. (smích)