Janáčkova filharmonie a Harafica vydaly album, ze kterého prýští spontánní přímočarost a energie

Pro ty, kteří dosud o souboru Harafica neslyšeli: jedná se o osmičlennou cimbálovou muziku působící zejména v okolí Uherského Hradiště, kterou tvoří mladí nadšení muzikanti. Uměleckým vedoucím souboru je klasicky studovaný cimbalista Petr Gablas, další členové souboru jsou skromnými slovy primáše Martina Melichárka „hudební amatéři“. Harafica vznikla v roce 1999 s cílem přinášet tradiční folklorní hudbu dalším generacím.

Tady v podstatě končí jejich biografie, která je vcelku konvenční a nestála by vlastně za nějakou větší zmínku. Jenže příběh má pokračování, protože Harafica ví, že tradice vydá nejlepší plody, je-li postavena do zajímavého a inspirativního kontextu. Souhrou šťastného souběhu událostí se jeden takový nápad zrodil v hlavě Adama Procházky, který donedávna působil jako manažer v Janáčkově filharmonii Ostrava.

Myšlenka, propojit klasický symfonický orchestr s folklorním souborem nepředstavuje samozřejmě nic nového pod sluncem. Jenomže vymyslet neotřelé, funkční a navýsost kvalitní hudební aranžmá a vybrat netuctový repertoár, to už takovou samozřejmostí nebývá. Tohoto náročného úkolu se zhostil dvojctihodně Petr Gablas.

Vezměme to však pěkně popořádku. Nejdřív bych rád upozornil na nezvyklou pestrost hudebního materiálu soustředěného na albu. Najdeme zde úpravy moravských lidových písní z různých oblastí, ale budete putovat také za hranice regionu a krajů. V úvodu se ale rozezní nežná U našeho jazera, která je hudebně autorským produktem cimbalisty Gablase. Nádherná lyrická perla s textem ze sbírky Františka Sušila na posluchače dýchne „hradišťanskou“ hřejivostí (ve smyslu hudební analogie k legendární formaci Hradišťan) a domáckou atmosférou. V úvodní písni se rozezní i půvabně sametový hlas brněnské herečky Kristýny Daňhelové, který se objeví na albu ještě ve dvou skladbách.

Bujnou aranžérskou fantazii Gablase dokládá fytmicky hravá instrumentace hned následující písně Anička malá pocházející z Uherskobrodska. Gablasovo aranžmá se příjemně vyhýbá konvenčním a nasládlým sentimentalitám, jde na dřeň samotné hudby a hledá v ní nové barevné, rytmické a stylotvorné prostředky. A výsledek je naprosto strhující!

Nahrávka není skoupá ani na zážitkové hudební výkony. Do uší se zapíše opojné houslové sólo koncertního mistra Jakuba Černohorského z Janáčkovy filharmonie (v úvodu k písni Stojí milá na lede) i znamenitá souhra a kolektivní synergie všech muzikantů. Spojená tělesa řídil s pohodovým nadhledem dirigent Robert Kružík.

Nejsilnější okamžiky osobně vidím v nejrozměrnějších kompozicích Janáčkování, Pod Šiatrom, Uherská vojna a Rumunské tance. Zde lze skutečně vnímat závan tvořivé síly, která přetavuje skladby do osobně pojaté výpovědi, která je hluboce niterná a prožitá. V případě první zmíněné kompozice jde o koncepční leporelo z hudebních motivů Leoše Janáčka, spojených do vtipné, svěží a funkční formy. Úchvatné drama vybuchuje ve skladbě Pod Šiatrom, která vyniká velkolepou dynamikou a tempovými změnami. Výraznou epickou strukturu mají více než desetiminutové Uherské tance, z nichž doslova sálá uhrančivá atmosféra. Skvělé jsou také Bartókovy Rumunské tance, jež tvoří šest pozoruhodných skladeb spojených do jednoho souvislého tracku, které ilustrují rytmicko-melodickou zemitost rumunského folkloru.

Ani po této bezmála čtvrthodinové hudební suitě nahrávce nedochází síly. Ještě je čas na zadumanou baladu Horela lipka v působivém sborovém podání. Hlasy se střídají s melodickými linkami klarinetu, harfy, cimbálu a dalších nástrojů a píseň ve výsledku vyznívá jako horoucí panteistický hymnus. Zvláštní magické kouzlo, vyvolané zřejmě „filmovou“ instrumentací, má též předposlední Mám já frajeročku.

Nádhernou tečku vykonala píseň V javorovej hori, v jejíž úpravě lze postřehnout i popové názvuky na jednu slavnou píseň kapely ABBA (!). Je to závěr náležitě euforický, plamenný, zvěstující příslib dalších velkých zážitků.

Album Harafica s Janáčkovou filharmonií je časově rozlehlé, ale v tomto případě je to jednoznačně k dobrému. Dramaturgie alba je důvtipná, kontrasty a překvapení v podobě instrumentálních výkonů, hudební barvy, agogiky či dynamiky prostě baví a poutají pozornost. Radost poslouchat a vnímat takovou „nadílku“ spontánní přímočarosti a energie.

Sluší se zmínit také autory vkusné vizuální podoby nahrávky. Přední stranu obalu tvoří obraz U našeho jazera, který namaloval člen souboru Harafica, učitel, muzikant a výtvarník Petr Štulíř. Grafickou úpravu navrhl Jan Bazala a pod živým a dravým zvukem jsou podepsáni hudební a zvukoví mistři Petr Prokop a Aleš Podařil. Zmínit celý tým, který se na albu podílel, není v našich silách, ale jisté je, že všichni odvedli výbornou práci. Ostatně, dobré dílo se chválí samo.

Sečteno a podtrženo, Harafica a Janáčkova filharmonie zanechaly na společné nahrávce hlubokou a jiskřivou stopu, kterou stojí za to následovat.

Harafica Symphonic: Harafica a Janáčkova filharmonie Ostrava. Celkový čas 77:00. Harafica Records, 2021.