Kryštof v Domě kultury města Ostravy odehrál koncert skoro jak z éry svých klubových začátků

První částí streamu bylo virtuální studio Ligy mistrů, kterému šéfoval moderátor Libor Bouček. Ten se svou obvyklou vehemencí diktoval tempo událostí, přestavil se s nadsázkou jako „nějaký Pražák, který překročil 15 okresů, jehož žena s ním nemluví, protože opustil pětadvacetidenního syna“.

Bouček si připravil osvěžující předehru. V té představil hráče kapely a jejich nejbližší okolí jako sestavu fotbalového utkání. Jedenáctku na soupisce reprezentovali pravý záložník Evžen Hofmann (kytara), brankář Jakub Dominik (bicí), pravý obránce Nikolaj Arichtěv (basa), ofenzivní záložník Nikol Koulouris (saxofon), podhroťák Nikolaos Grigoriadis (trubka) a levý obránce Ondřej Kyjonka (pozoun). Klíčovým mužem utkání byl pochopitelně frontman a kapitán Richard Krajčo (kytara, zpěv), kterého Bouček uvedl, jako hrotového útočníka a muže s obrovskou volností, která se mu za téměř 30 let vždy vyplatila.

S moderátorem Liborem Boučkem. (Foto: Michal Šamánek)

Nechyběl zábavně koncipovaný rozhovor Boučka s Krajčem a Arichtěvem, který byl okořeněn retrospektivou kapelní historie. Z té Bouček vytáhl opravdu i pozapomenuté věci a pikantní fotografie: z plynutí času bylo zřejmé, že si kapela prošla vším, od garážových a klubových začátků přes divadelní období s rekvizitami až ke skutečně profesionálně vyhlížející promotion, která si nezadá s mezinárodními hvězdami. Zajímavá byla též Boučkova otázka na tělo, která zněla: Kdo je kapitán a jaké má zodpovědnosti? Následoval i telefonát dalším členům kapely do šatny. Opět se ale potvrdilo, že Kryštof je kapelou, pro kterou jsou důležité především sociální vazby a vztahy založené na vzájemné důvěře, zodpovědnosti a respektu. Nechyběl ani host v podobě brankáře Baníku Jana Laštůvky, který je znám jako velký fanoušek Kryštofa. Sympatický ranař na sebe prozradil, že si písničky kapely zpívá furt, a přišel klasicky zadarmo. Někdo má holt štěstí.

Hostem byl i brankář Baníku Jan Laštůvka. (Foto: Michal Šamánek)

Samotný koncert mě osobně potěšil. Vím, že někteří lidé měli problémy s plynulým přenosem, ale to už je věc kvality internetu a objemu dat, který kapela nemá možnost ovlivnit. Nám doma vše běželo jaksepatří. V prvé řadě musím vyjádřit uznání zvukařům a technice. Suchý zvuk, který připravili, byl naprosto konkrétní, zněl garážově a jako ze zkušebny. Tytam byly nánosy chorusů a prostorových efektů na zpěvních mikrofonech. Kryšfof tak v některých chvílích zněl oprýskaně jako pravověrná klubová kapela, z níž vzešel.

Pochvalu si zaslouží také zdařilá souhra a vyváženost jednotlivých nástrojů. Všechny sólové linky byly dostatečně zřetelné a jejich hráči mohli sehrát své obvyklé role. Playlist nebyl nijak překvapivý, slyšeli jsme veskrze písně, které zaznívají na koncertech Kryštofa téměř vždy, ovšem některé songy měly nové aranžmá.

Richard Krajčo. (Foto: Michal Šamánek)

Šťastnou volbou byl hostující černošský zpěvák Lucky Sings, který pochází z Nigérie. Sympatický, malý kulaťounký chlapíček zazpíval nejprve rozkošnou verzi Cesty a následně mě rozsekal svou vlastní anglicky zpívanou písní, během níž se doprovodil na kytaru. Nádherný hlas, skvělé frázování a feeling, který bral dech. Krajčo také divákům slíbil, že se s Luckym nevidí naposledy, což je jenom dobře.

Lucky Sings a Richard Krajčo. (Foto: Michal Šamánek)

Hodně mě potěšil fakt, že kapela hrála sama za sebe a neobklopila se hradbou samplů, jak bývá v popovém mainstreamu zvykem. Back vokály svědomitě a stylově odzpíval trumpetista Grigoriadis, došlo samo sebou na kytarová sóla Hofmanna, ale nejvíc mne potěšila kooperace tří dechařů (Grigoriadis-Kyjonka-Koulouris) v jejich společných linkách a spolehlivé rytmicky precizní zázemí Jakuba Dominika. Od první do poslední minuty koncertu bylo jasně vidět a slyšet, že Kryštof hraje v naprosté pohodě a koncert si upřímně a bez křečí užívá.

Členové kapely Kryštof. (Foto: Michal Šamánek)

Poměrně značný časový prostor Krajčo tentokrát věnoval dotazům fanoušků, patrně vědom si faktu, že vstupenky na jejich stream rozhodně nebyly z levného kraje. Nějaký čas spolkla také soutěž a obecně i jaksi větší ochota kapely nejenom hrát, ale i komunikovat s lidmi u obrazovek. Ačkoli se tato tendence odrazila na Facebooku i negativními komentáři, osobně nevnímám tyto nekomerční hrací přestávky jako nic špatného. Naopak musím říct, že dialogy převážně v režii Krajča a Arichtěva byly vtipné a měly své bezprostřední a nenásilné kouzlo.

Z koncertu kapely Kryštof. (Foto: Michal Šamánek)

Výsledný dojem? Koncert Kryštof jsme sledovali celá rodina včetně tří malých dětí. Na tomto místě musím uvést, že nepatříme ke skalním fanouškům kapely a děti na skutečném koncertě Kryštof zatím nikdy nebyly. Doma si ho však užily opravdu po svém a jejich euforie nebrala konce. Za dospělé mohu potvrdit, že to byl příjemně strávený večer, na který budeme mít jenom hezké vzpomínky.