Houslista Jiří Vodička: Je super slyšet, že posluchači vnímají tu energii, která z nás jde

Před pár lety jsme tě mohli vídat jako člena Smetanova tria. S tím ses rozloučil, netrvalo ale dlouho a vzniklo Trio České filharmonie. Skoro to vypadá, jako bys bez komorní hudby nemohl existovat…

Otázka velice příhodná. Je pravdou, že k založení nového tria došlo nedlouho po tom, co jsem Smetanovo trio opustil. Za tu dobu, kdy jsem v komorní hudbě nebyl aktivní, se ukázalo, že mi to velice chybí. S mým dvorním klavíristou Martinem Kasíkem, který mě doprovází na všech koncertech, jsme o triu mluvili už v minulosti. Spolupráce s violoncellistou Václavem Petrem, který je rovněž jako já koncertním mistrem České filharmonie, přirozeně dala vzniknout i názvu Klavírní trio České filharmonie.

Možná čtenáři netuší, že vypůjčit si takto prestižní název není jen tak samo sebou. Museli jste název konzultovat? Prošel nějakým schvalovacím procesem vedení?

My jsme samozřejmě museli dostat povolení a schválení České filharmonie a jsme také jediným oficiálním takto malým komorním souborem České filharmonie. Což přináší mnoho závazků i mnoho výhod. Hlavní výhoda je samozřejmě ta, že takové jméno má zvuk. Je to prostě velmi silná značka a dobře se na ní staví. Pro nás je velkou výzvou, abychom vždy byli tou špičkou. I když jsme „začínajícím“ souborem, chceme patřit k těm nejlepším.

Jakému repertoáru se hodláte věnovat? Slyšel jsem, že vaším cílem je především tvorba zakladatelů české hudby Smetany, Dvořáka a Martinů…

Určitě. Česká hudba je pro nás prioritou. Samozřejmě bychom chtěli záběr postupně rozšířit a pojmout i světový repertoár. Pro klavírní trio toho bylo napsáno spoustu, jsou tu nosná díla autorů, jako byli Beethoven, Mendelssohn, Čajkovskij apod. To jsou skladatelé, jejichž hudba by měla patřit ke každému ansámblu.

To jsou autoři patřící minulosti, byť je jejich hudba právem stále živá. Zajímá mne však, jak se díváte na skladby a díla novější a současná?

Samozřejmě jsem zapomněl upřesnit, že repertoár by měl být postupně v co možná nejpestřejší škále, tedy včetně děl 20. a 21. století.  Těch autorů jsem měl možnost poznat méně, nicméně, nebráníme se poznání nových skladeb.

Jako sólista máš na hru vlastní, osobitě vyhraněný názor. Jako hráč orchestru jsi naopak nucen respektovat zejména týmovou hru. Jaké to je v komorním triu, které klade nároky na obě zmíněné kategorie?

Já myslím, že jedno podporuje druhé. Ta osobitost v sólové hře sice může být pro komorní hru zdánlivě škodlivá. Na druhou stranu, pokud člověk dokáže vnímat své kolegy, tak mu to může být velkou inspirací. Samozřejmě, že se v té práci objevují jisté kompromisy, které člověk musí dělat. Anebo prostě stačí zvážit, že myšlenka toho druhého může být leckdy lepší než ta moje. A v tom je to krásné. Je to neustálé hledání jakési symbiózy. A naopak to zpětně člověka obohacuje ve zkušenostech v sólové hře.

Na Facebooku lze najít vaši nahrávku Elegie Josefa Suka. Jaký máš vztah k hudbě tohoto českého mistra, který působil i jako houslista v legendárním Českém kvartetu?

Dílo Josefa Suka vnímám nesmírně emotivně. Počínaje jeho Elegií, kterou jsi zmínil, to je hudba, která je často hrána a je velmi oblíbená u publika. Je to opravdu srdceryvná, krátká „přídavková“ záležitost. Pro mě Josef Suk v tuto chvíli hraje nejvíce mému srdci v symfonické tvorbě. Teď shodou okolností u nás doma velmi často běží jeho 1. Symfonie, kterou jsem si naprosto zamiloval. Vzhledem k tomu, že jsem mnohokrát interpretoval jeho Fantazii pro housle a orchestr, vím, že je to autor, který umí svá díla neuvěřitelně propsat. A právě v tom orchestrálním partu je to skladatel, který je mému srdci velice blízký.

Právě poslouchám váš nový videoklip ke skladbě Bohuslava Martinů. To je skutečně lahůdka: dobové kostýmy, úžasná atmosféra a hlavně obrovská energie! Vypadá to, že jste si to náramně užívali!

Je super slyšet, že posluchači vnímají tu energii, která z nás jde. Hrozně moc jsme si ten projekt užili. Myslím, že se povedl. Snažili jsme se stylově vystihnout dobu roku 1940, kdy Martinů odešel do New Yorku. A tyhle Bergeretty, které já osobně zbožňuju, se na to skutečně hodí. Jsem rád, že to video vzniklo a že slaví takové úspěchy jak u nás, tak i ve světě.

Co máte v plánu v dalších měsících? Okolnosti nasvědčují tomu, že živá hudba ještě nějaký čas bude záležitostí streamů a videí…

Samozřejmě počítáme do budoucna s tím, že nějakou dobu nebude možnost vystupovat pro publikum. Časem budeme vypouštět další videa a další skladby, které spolu musíme prokonzultovat a udělat si nějaký názor. Určitě se posluchači budou moct těšit na něco dalšího, co vznikne v dohledné době.

Měl bys nějaké poselství nebo vzkaz pro čtenáře deníku Ostravan.cz?

Rád bych všem čtenářům popřál hlavně zdraví. To je ze všeho nejdůležitější. Ale zároveň bych chtěl pro posílení psychiky, protože to všichni potřebujeme, popřát všem i radost z hudby. Abychom nezapomínali na to, že hudba je mocná čarodějka. I když nemůžou všichni na koncerty, jak byli zvyklí. I když už je to rok, kdy se všechno zavřelo, tak aby lidé vytrvali. Aby dokázali zavřít oči a prožili si to, jako kdyby na tom koncertě byli.