Život máme jenom jeden a čas velmi rychle letí, říká rAdan, zpěvák skupiny tartarO:s

S různými přestávkami existujete už třicet let, přičemž zásadním momentem pro současnou tvář kapely byl rok 2018, kdy jste se po pauze opět dali dohromady. Za jakých okolností se tak stalo?

Tak nějak jsme se řízením osudu ocitli v situaci, kdy se nám začalo stýskat po muzice, kterou jsme spolu tvořili. Hodili jsme sváry a stará příkoří za hlavu a nechali se opět strhnout tím proudem.

A výsledkem je, že loni jste vydali album Heart & Soul, které, co se týká vaší historie, má snad nejblíže k hardcoru. Zatímco metalových prvků trochu ubylo. Byl to záměr, nebo to nějak vyplynulo ze situace?

Na stylovém směrování kapely má velký podíl vždy personální obsazení. K hardcoru jsme inklinovali vždy vyjma rané éry. V prehistorickém období jsme vycházeli z death/doom/black metalu, ale postupně jsme se posouvali přes thrash někam k současnému hardcore punk crossoveru. Na příklonu k punku má v současnosti největší vliv náš basák Románek, ale nedá se říci, že bychom se museli nějak nutit. (smích)

Každopádně z alba je patrná náklonnost k americkému soundu a kapelám typu Pro-Pain, Prong či Anthrax…

Kdysi jsem slýchával, že je to jako Soulfly. (smích) Tak je super, že teď jsou to Prong či Anthrax. Ty mám pořád ještě rád. Přirovnání ke kapelám, které hrají vysokou ligu, je pro nás komplimentem. Je fakt zajímavé, jak naše hudba na různé lidi různě působí. Naší snahou je dělat si hudbu co nejvíce podle sebe a vyhýbat se jakýmkoliv trendům. Avšak kořeny v sobě nezapřeš, ale posloucháme toho mnoho. Kvalitní hudby v různých žánrech je strašné množství.

Jak moc je pro vás obtížné zvládnout přerod z posluchače/fanouška na muzikanta? Co je na tom nejtěžší?

Pokud mohu mluvit za sebe, tak jsem vlastně hlavně od svých počátků posluchač/fanoušek, kterému shodou náhod bylo umožněno to privilegium, aby se stal muzikantem. Takže to vlastně není vůbec nic těžkého. Spíš si nedokážu představit muzikanta, který by nebyl rovněž fanouškem.

Proč jste album nazvali Heart & Soul? Na jednu stranu jde o poměrně jednoduchý název, na druhé straně srdce a duše jsou mnohdy to, co nám v našich životech, v našem chování či v našem přístupu k druhým schází…

Je to velmi intuitivní název. Naprosto přesně vystihuje, z čeho vychází hudební obsah našeho CD. Chtěli jsme tím dát najevo, že to, co děláme, nás stoprocentně naplňuje. Přitom to děláme přirozeně bez jakýchkoliv kalkulací a sledování, co je zrovna na scéně in.

Poznávacím znamením vašich skladeb je to, že snad každá z nich má zpěvný, melodický a skotačivý refrén… Dá se předpokládat, že na refrénech jste si dali hodně záležet…

Myslím si, že vyústěním skladby by měl být energický refrén, který si s tebou můžou zahalekat společně tví posluchači. Určitě jsme nějak speciálně nepracovali na refrénech. Jak jsem už dříve řekl, naše muzika vychází přirozeně z nás všech tak, jak to společně cítíme. Dali jsme si záležet na celé naší tvorbě a chtěli jsme, aby z nás vypadlo to nejlepší, čeho jsme společně schopni. A makáme dál. Nové skladby mi přijdou ještě lepší. (smích)

Třetí skladba na albu nese název Why Do You Waste Your Time? Máte pocit, že ztrácíte či marníte nějakým způsobem čas, nebo že samo lidstvo ztrácí čas?

Spíš je to vyjádření toho, že život máme jenom jeden a čas strašně rychle letí. Proto ať každý dělá naplno to, co ho baví a užívá si života. Je potřeba se stále posouvat vpřed a minulost nechat za sebou.

V některých skladbách, jako například One, Two, Three (Unleash the Demon), Don’t Give Up the Fight, Believe in Yourself či Right Before my Eyes, I´m Seeing Red, jsou patrné rapové vložky… Vnímáte to spíše jako nějaký kontrast vůči těm tvrdším pasážím, nebo hlavně jako určité osvěžení vašich songů?

Protože já asi jako jediný z kapely mám rád i rap nebo hip-hop, tak se to projevuje i v mém hudebním vyjádření. Není v tom žádný záměr nebo kalkul. Jednoduše když cítím, že k dané pasáži bude sedět takový styl zpěvu, tak ho použiju. V každém případě je naším cílem snaha o co nejzajímavější tvorbu. Někdy není moc zábavné poslouchat album, kdy ti přijde, že posloucháš pořád dokola jednu skladbu. Tomu se snažíme vyhnout.

Na vašem profilu na Bandzonu máte následující inspirující větu: We are all united together, c’mon closer to make it better! (Všichni jsme společně propojeni, pojďme blíž, abychom to zvládli lépe!) Jak by ji fanoušci měli chápat? Co by si z ní měli vzít, abyste si řekli, že váš vzkaz padl na úrodnou půdu?

V prvé řádě je to úryvek ze skladby Right Before My Eyes I Am Seeing Red a přijde mi to jako silný slogan. Má vyjadřovat myšlenku jedné scény bez nějakého dělení na žánry. Všichni jsme spojeni hudbou, a tak bychom se měli společně semknout, abychom dali najevo jednotu a sílu. Tak překonáme vše. 

Kapela vznikla v roce 1991, vaše první počiny Lead Astray a Revolution 2098 vyšly v roce 1995, respektive v roce 1998. Zůstalo vám z té doby hodně kamarádů, nebo většina tehdejších metalových fanoušků z vašeho okruhu už o tvrdou hudbu nejeví zájem?

Samozřejmě že vše má na svědomí vývoj, který nelze zastavit. Každý si žije svůj život a pro každého má hudba v žebříčku hodnot jiný význam. Někdo poslouchá hudbu dodnes a někdo se zabývá jinými aktivitami. Ze starých kamarádů se jich pár o scénu dál zajímá, někteří zase žijí rodinný život a hudební radovánky pověsili na hřebík. Na druhé straně tu je skupina posluchačů nových, ale těch přibývá velmi poskrovnu. Současnou generaci snad ani hudba do hloubi duše nezajímá a považuje ji spíše za konzumní zboží. Myslím si, že u teenagerů vede hudba elektronická a rock nebo metal není dost friendly.

Je vůbec možné porovnávat tehdejší hudební scénu s tou současnou? Co typické pro tehdejší scénu byste rádi přenesli do současnosti, respektive co z toho, co víte, respektive umíte a znáte, nyní vám v minulosti třeba chybělo?

Porovnávat minulost se současností nejde, protože jsou to dva různé světy. Tehdejší scéna byla spíše spontánní aktivitou lidí se stejnou vášní k hudbě. Oproti tomu se mi zdá, že v dnešní době při realizaci hudebních záležitostí jde spontánnost ruku v ruce s ekonomickou rozvahou. Už ti jen tak někdo něco neudělá jenom z čirého fandovství. Zase po stránce technického vybavení je dnešní doba o mnoho lepší a vše je daleko dostupnější. Co bych já osobně chtěl z minulosti přenést do současnosti, je zájem a hlad fanoušků po undergroundové metalové hudbě. Kdysi na naše akce chodilo vcelku pravidelně přibližně 300 návštěvníků, což je v dnešní zcela přesycené době naprosto nemyslitelné. No, pokrok nezastavíš, ale je potřeba se přizpůsobit. Já osobně dělám hudbu především sám pro sebe, abych z ní měl dobrý pocit a zájem ostatních lidí je jenom dalším pozitivem.

Jaké máte plány na tento rok? Chystáte něco speciálního k třicátému výročí založení kapely?

Hlavně přežít ten současný děsuplný stav, kdy se nedá hrát živě ani na menších akcích. Vzhledem k tomu, že v raném období kapely působili úplně jiní lidé a stylově byl starý Tartaros na odlišné vlně, tak je těch třicet let diskutabilních. Tak bychom rádi řešili současnost a více zpropagovali CD Heart & Soul, aby se dostalo k fanouškům. Minulý rok se nám album ani nepodařilo pokřtít na našem festivalu North-Eastern Open Air. Těsně před jeho realizací totiž vyšlo v platnost nařízení krajské hygienické stanice, takže veškerá půlroční práce šla do kytek. Snad vyjde tento rok opakovaný devátý ročník, ale uvidíme, co nám budoucnost přinese. Asi se všichni necháme překvapit. Každopádně všem přejeme hodně zdraví, dost pozitivní energie a skvělé hudby.