Kateřina Kněžíková: Přeji si, aby kulturní vzdělání bylo považováno za stejně podstatné jako ostatní

Doba koronaviru je příležitostí k revizi priorit a životních hodnot. Přemýšlíte i takovým způsobem? Co vám v současnosti běží hlavou?

Tato doba k tomu zcela vybízí a já nejsem výjimkou. Dokonce bych řekla, že jsem revizi svých priorit potřebovala a jsem ráda, že jsem na to měla patřičný prostor. Člověk si uvědomí, že nepotřebuje tolik materiálna a více se obrací ke svému nitru, pomyslnému zastavení se a snahy pochopit, proč se některé věci dějí tak, jak se dějí. V současné situaci se snažím nepropadat chmurám, ale musím se přiznat, že jsou chvíle, kdy to rozhodně není snadné. Tuto sezonu jsem měla hodně zpívat v zahraničí a je mi líto, že se spousta projektů nemohla uskutečnit, na druhou stranu mohu alespoň zčásti naplnit to, co bylo naplánováno.

Všiml jsem si, že jste nedávno emotivně vzpomenula výročí narození dirigenta Jiřího Bělohlávka. Měla jste k němu blízko?

Pan dirigent Bělohlávek byl pro mě v posledních letech jeho života velkým rádcem a kolikrát jsem se přistihla, jak si v duchu pro sebe říkám: Kéž by tady byl, na tolik věcí bych se ho ráda zeptala. Vzpomínám si na jeden z našich posledních rozhovorů, kdy jsme řešili můj hlasový posun a vhodný repertoár. Jeho názor byl pro mě vždycky důležitý a musím říct, že naprosto odhadl cestu, na které jsem se v posledním roce a půl ocitla. Vždycky měl čuch na lidi a velmi jsem oceňovala, kolik energie dokázal věnovat mladé generaci.

O Mahlerovi jste napsala na Facebooku: Můj milovaný Mahler, zas a znova do skonání světa. To je téměř prorocký výrok. Cítíte spřízněnost s hudbou tohoto geniálního symfonika?

Hudba Gustava Mahlera je pro mě naprosto bezkonkurenční. Je v ní obsaženo vše, co ke mně promlouvá a rezonuje ve mě. Je velkou odměnou moci interpretovat některá jeho symfonická díla a písňový repertoár, který bych chtěla co nejvíce rozšiřovat v rámci svých hlasových možností. Kdybych byla mezzosoprán, zpívám jen Mahlera. Nadneseně řečeno.

Nedivím se vám. Čtvrtou symfonii máte dobře zažitou, naposledy jsem vás ji slyšel zpívat ve vídeňském Musikvereinu. Jak k vám hudba této symfonie, která bývá označována za jakési symfonické divertimento Mahlera, hovoří? Jak na vás působí?

Působí na mě přesně tak, jak popisujete. Mahler nemá mnoho takto pozitivně vyznívajících textů a hudby. O to víc si člověk může užít i tuto hudební a interpretační polohu. V repertoáru mám ještě pár písní z jeho tvorby a je naprosto neuvěřitelné, jak širokou paletu barev uměl použít tak, aby žádná nota či fráze ve spojení s textem nebyla jen prázdným mávnutím. Vše dává smysl, má svou hloubku, i když jde v tomto případě o ne tak závažnou skladbu v porovnání s většinou jeho děl.

Mahlerovu „Čtvrtou“ si zazpíváte spolu s Janáčkovou filharmonií. Ta je jedním z orchestrů, s nimiž spolupracujete pravidelně a často. Předpokládám, že to není náhoda, nýbrž cílená volba a strategie…

Náhoda to rozhodně není a jsem šťastná, že mohu s Janáčkovou filharmonií spolupracovat v dlouhodobém horizontu. Nabídky, které dostávám, jsou pro mě zajímavé nejen z hlediska repertoáru, ale především z hlediska mého uměleckého růstu. Považuji Janáčkovu filharmonii za jeden z nejlepších orchestrů u nás a ráda se sem vracím i proto, že zde mám rodinu. Těším se na další sezónu, kde mě čeká spousta krásných úkolů a jedno velké překvapení pro všechny milovníky komorní tvorby.

Těším se a držím palce. V časech před koronou jste patřila k nejvytíženějším umělkyním klasického světa. Jak dělíte svůj čas nyní?

Většinu svého času trávím z pochopitelných důvodů doma s rodinou, ale to neznamená, že lenivím a dál se nepřipravuji. Kdy jindy může člověk na sobě pracovat, když ne teď. Snažím se studovat repertoár dopředu tak, aby mě nic v následující sezóně nepřekvapilo. Momentálně se intenzivně připravuji na svůj debut na festivalu v Glyndebourne (Anglie), kde ztvárním titulní roli Janáčkovy opery Káťa Kabanová.

Jaká je vaše prognóza vývoje současné krize? Věříte, že si do velkých prázdnin zazpíváte před publikem?

Je fakt, že nynější stav ještě více prohlubuje pesimistický postoj k současné krizi a jejímu řešení. Bohužel i po roce trvání pandemie se nejeví prognózy moc pozitivně a já jen tiše doufám, že to světlo na konci tunelu vysvitne brzy. V červnu bych měla mít koncert v rámci Mezinárodního festivalu Leoše Janáčka v Hukvaldském amfiteátru a byla by po mě obrovská odměna, kdybych mohla zpívat pro živé publikum  Velmi rozumím a kvituji zapálení pořadatelů pro online přenosy, ale myslím, že se všichni shodneme na tom, že bez lidí, kteří vám naslouchají a tvoří tak atmosféru večera, to není úplné.

Pobavila mne jedna vaše reakce na fotbalové choutky pana Prymuly, které jste komentovala sdílením scénky z kultovního filmu Ecce Homo Homolka. V ní Josef Šebánek svému synovi radí „Jestli si ten fotbal neprosadíš“…

Tato scénka je jednou z nejpovedenějších ve filmu a člověk se u ní vždy od plic zasměje. On se člověk zasměje i takovýmto montážím, jen si bohužel brzo uvědomí, že to vlastně vtipné vůbec není. Většina obyvatel naší republiky tak má oprávněně dojem, že si z nás dělají legraci. Nedejbože, když to ještě okomentují podobně jako pan Prymula. To už je opravdu bez komentáře.

Všimla jste si toho, že někam zmizel ministr kultury?

Je mi z celé situace opravdu úzko. Já jen doufám, že si celá naše politická scéna uvědomí, kde jí tlačí pata, a začnou postupovat koncepčně. Mně nevadí striktně dodržovat pravidla, ale musím věřit, že to někam vede, a budu si jistá, že v krizových situacích se za své občany vláda postaví a bude jednat v jejich zájmu. Na druhou stranu mi nepřísluší cokoli komentovat a hodnotit. Hrozně bych si přála, aby kulturní vzdělání bylo považováno za stejně podstatné jako ostatní sféry vzdělání. Náš ministr kultury se jistě objeví a budu doufat, že se za svůj rezort bude patřičně bít. Moc bych si to přála.

Umíte si představit, že byste se musela živit něčím jiným než zpěvem?

Umím si představit, že se třeba v horizontu 10 až 15 let začnu ještě více věnovat pedagogické činnosti. Mám jeden velký sen, na který jsem bohužel ještě malý pán, ale věřím, že ho jednou zrealizuji. Předávání zkušeností nejen pěvecko-interpretačních, ale také jevištních, mi přináší velkou radost a dovolím si tvrdit, že přináší mým studentům zasloužený úspěch.