Zemřel Radim Pařízek (1953-2021), otec ostravského metalu

S ocelovým srdcem v nás / Zakaleným žárem / Tak dál hrajem, stále dál /Radost přichází.

Jestliže město Ostrava někdy mohlo přísahat na heavy metalovou kapelu, byl to v prvé řadě Citron Radima Pařízka. Muž, který kapele s kyselým ovocem v erbu zasvětil celý život, velel této metalové úderce už v době hluboké totality. Nestál sice u samotného zrodu původně blues-rockové formace, ale dal jí jasnou vizi a směr, díky kterému získala slávu a četné fanoušky.

Je skoro zázrak, že už v polovině 80. let vznikaly právě v rudé Ostravě pod taktovkou Citronu drsné rockové, metalové písně a postupně i nahrávky, které byly úspěšně exportovány i do zahraničí. Nebylo tehdy u nás mnoho kapel, které nahrávaly alba také v anglické mutaci. I v současnosti lze číst na YouTube frenetické komentáře zahraničních fanoušků z různých zemí, kteří nešetří na adresu písní Citronu chválou.

Radim Pařízek byl muzikant tělem i duší. Měl jasnou představu o tom, jakého zvuku a stylu chtěl docílit. Jako bubeník ctil svůj žánr a ovládal dokonale jeho výrazové prostředky. Bohužel Citron neměli nikdy štěstí na stabilnější obsazení, a tak je diskografie této kapely poněkud nevyrovnaná. Za nejlepší počiny osobně považuji album Plni energie a hlavně legendární desku Radegast. Tato nahrávka v hudebně zaostalém českém metalovém bezčasí 80. let působila svou mysticko-industriální silou jako zjevení. Citron pod Pařízkovou taktovkou absolvoval tisíce koncertů po Evropě i Spojených státech a dodnes kapela prodala více než 1 milion desek.

V Pařízkově povaze se sešlo několik talentů souběžně, vedle hudební a nahrávací praxe se dokázal báječně zorientovat a prosadit i v hudebním showbyznysu. Založil několik úspěšných mediálních adres (Radio Čas, Radio Čas Rock, Televize Rebel apod.), které se staly ve svých žánrech lídry trhu.

Kromě hudebních aktivit Radim Pařízek vynikal i v závodním jachtigu, kde rovněž získal řadu mezinárodních ocenění. Byl to zkrátka mimořádně pracovitý, bystrý a vynalézavý chlapík, který dokázal jít za svými sny a měl pevný charakter. O tom svědčí i benefiční koncert obětem střelby s názvem Bohemian Metal Rhapsody, který se uskutečnil v prosinci roku 2019 v opavském kostele sv. Václava. Radim tehdy ochotně zapůjčil techniku Rádia Čas, zařídil účinkující a ještě všem navařil guláš… Taková osobnost bude v hudební branži hodně citelně chybět. Jedinou náplastí za bolestnou ztrátu je úctyhodný odkaz, který po něm žije a zůstává.

Radimovo srdce dotlouklo a doznělo. Ale hudba žije dál. Jako by se prorocky vyplnila slova písně Ocelové město, kterou jsem citoval v úvodu: Ač chladné být se zdá / Sálá, žár rozdává.

Čest jeho památce!