Na metalovém nebi se rozzářila hvězda! Novinka od Ravenoir ukojí choutky vyznavačů temnoty

Ravenoir je hudebním dítětem Aleshe AD (ex-Terror, ex-The Squirm, Root), jejž doplňují bubenický dělmistr Patrik Sas, sólový kytarista Jakub Őnslaughter Maděryč a baskytarový divoch Igor Hubík. I s ohledem na sestavu nepřekvapí, že se v tomto případě tito pekelníci upsali dravému a dostatečně dynamickému black/death metalu.

Debutový zářez The Darkest Flame of Eternal Blasphemy  je vyživován hudební ortodoxností a výbojností. Nicméně na rutinu zapomeňte. Odolnost a účinnost totiž skladbám přináší to, že nezůstalo pouze u obvyklého standardu. Songy jsou totiž obohaceny o zdařilé epické ornamenty. Tato výpravnost, jež z devítipoložkové kolekce také náležitě promlouvá, má pak za následek, že písně jsou pestřejší a stravitelnější. A to, že navíc z nich vyzařuje hříšná energie, je příjemným bonusem.

Je patrné, že Alesh AD přesně věděl, co chce. Předem si vytyčil cíl a za tím si šel. To, že se od úvodních okamžiků směřuje k hudební majestátnosti a neúprosnosti, souvisí se skladatelskou zdatností a získanými zkušenostmi. Nikoliv s namyšleností. Nesmlouvavost a živelnost předkládaných položek pak lze přičíst faktu, že materiál pro tento počin vznikal během loňského domácího vězení, kdy se na koncertování muselo zapomenout. Takže zůstával čas na komponování a tvoření. Ačkoliv je pravda, že myšlenka na založení podobného projektu je ještě starší.

V souvislosti s touto novinkou můžeme mluvit rovněž jako o díle, v rámci kterého se plnily „dětské“ muzikantské sny. Rodák ze Studénky vždy oceňoval technické schopnosti a kytarovou ekvilibristiku Andyho La Rocqueho. A je to právě tento šestistrunný kouzelník z hororové skvadry King Diamond, kdo hostuje v titulním fláku. A nutno podotknout, že jeho vesmírné sólo patří k  nepřehlédnutelným momentům této nahrávky.

Dalším hostem, který se na tomto opusu představil, je Jiří BigBoss Valter. Zpěvák formace Root namluvil prolog alba a s jeho mocným hlasem se setkáme i ve skladbě Dark Vision. Zároveň přispěl dvěma texty.

Muzikantskou všestrannost pak Alesh AD prokázal i tím, jak dílčí kousky optimálně poskládal. Prostor dostávají roztahanější, přesto zdravě zuřivé příspěvky, jako například už zmíněná titulní věc. Naopak v agresivní zběsilosti si libují Blood Pact nebo Hellfire´s Icon. Přitom druhé uvedené stačí pouhých 140 sekund, aby řekla vše zásadní.

Závěr pak obstará osm a půl minuty trvající Alter Ego, jež od hudební hutnosti a nepropustnosti přechází ke střednímu tempu. Přesto se ze všeho nejvíc za touto „blackmetalovou ukolébavkou“ skrývá jakési vyčkávání a vnitřní neklid. Neklid z toho, že pomyslné rozhřešení nepřichází. Na druhé straně je to vál, který k rozmanitosti této desky přispívá tím, že se v něm poprvé (a naposled) objeví náznak melodického vokálu.

V zásadě se dá uvést, že na tomto záseku žádná položka vyloženě nevyčnívá a nevyniká. Síla je v celku. Ačkoliv Alesh AD složil všechny písně, tak z Ravenoir čiší soudržnost. Soudržnost kapely. Každý ze členů má svou roli a dohromady tvoří jednotný tým.  Žádný z elementů nepřebývá, ale ani nechybí. Všeho je tak akorát. Zkrátka a jasně na této nahrávce najdeme vše podstatné, co daný žánr žádá.

V songu, který dal název kapele, je možné zaslechnout: „…I´m the winner of the game…“ (Jsem vítězem hry). A přesně tuhle větu si Alesh AD může nyní říkat. Zároveň poslal jasný vzkaz těm muzikantům, kteří mají spoustu vlastních nápadů, ale mermomocí je na ukojení vlastního ega chtějí prosazovat v jejich domovské skupině, ačkoliv ty se z nějakého důvodu nehodí do její koncepce. Což nakonec nepřinese užitek nikomu. Řešením je tedy založení dalšího seskupení. Jednoduché. Záleží jen na rozhodnutí.

Ravenoir není projekt jen tak do počtu, pro dlouhé chvíle. Je to neukojitelná mašina s velkým potenciálem. Jinými slovy The Darkest Flame of Eternal Blasphemy můžeme už nyní označit za horkého kandidáta na metalový debut roku.  Blackmetalová budoucnost má jméno Ravenoir.

Ravenoir: The Darkest Flame of Eternal Blasphemy. Gothoom Productions 2021