Zvu vás do divadla na ostravský muzikál, už v pondělí na ČT art, říká Gabriela Petráková

Muzikál v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, to je zejména posledních deset let nádherných zážitků, inspirativních inscenací a skvělých hereckých příležitostí. A také příležitost k bilancování. Jak hodnotíte uplynulou dekádu, co se podle vás povedlo, případně nepovedlo?

Povedlo se nám uvést řadu těch nejlepších muzikálů známých z Brodwaye a londýnského West Endu. Dokonce pět titulů z pera krále světového muzikálu Andrewa Lloyda Webera. Také řadu českých premiér, jako jsou Rebecca nebo Květiny pro paní Harrisovou.  Uvádíme původní české muzikály, třeba Romea a Julii nebo Fantoma Londýna, se kterým jsme vyhráli tři ceny, včetně té hlavní, na mezinárodním festivalu v jižní Koreji. Máme stabilizovaný výborný herecký soubor a orchestr, jaký nám mohou jiná divadla závidět. Spolupracujeme se skvělými režiséry, choreografy, scénografy a překladateli. Zahraniční autoři nás navštěvují a máme celkem čtyři Ceny Thálie i další nominace. Myslím, že to je za deset let krásná bilance.

Ostravský muzikál je proslulý skvělým souborem a téměř třicetičlenným orchestrem. Jak náročné je vybudovat takový kolos, kde musí být všechno skvěle synchronizováno a stmeleno? To musí trvat léta…

Když mi náš ředitel divadla Jiří Nekvasil po svém nástupu do funkce svěřil operetní soubor, domluvili jsme se na řadě změn. V prvé řadě přejmenováním operetního souboru na „opereta/muzikál“ jsme jasně dali směr dalšímu vývoji. Dnes tento soubor stojí takříkajíc na třech základních pilířích: moderní světový muzikál superlativů, klasický muzikál a opereta a původní česká tvorba. Změny byly nutné zevnitř i směrem ven. Bylo potřeba soubor omladit, najít herce ke spolupráci i mimo divadlo a těm původním dát příležitost k dalším rozvoji. Měla jsem štěstí, že jsem na samém počátku našla dva skvělé a spolehlivé spolupracovníky. Tedy šéfdirigenta a hudebního ředitele Jakuba Žídka. Jeho zásluha na postavení, rozvoji a vedení orchestru je nedocenitelná a nezastupitelná.

A kdo je tím druhým klíčovým mužem ostravského muzikálu?

Druhým je skvělý překladatel zahraničních muzikálů a znalec tohoto druhu hudebního divadla Michael Prostějovský. Navíc jeho kontakty k zahraničním autorům a vlastníkům práv nám zajistily báječné tituly už době, kdy o nás v zahraničí ještě nic nevěděli. Musím ale dodat, že už samotný start pro mne byl něco jako úžasný sen. Kontaktovala jsem libretistu slavných muzikálů Bídníci a Miss Saigon Alaina Boublila s žádostí o licenci na jeho nejnovější muzikál Marguerite.  A on nejenže neodmítl, ale v průběhu připrav a zkoušek s námi v Ostravě strávil řadu týdnů. A právě při tomto procesu s Jakubem a Michaelem krystalizovala naše spolupráce. Ale k našemu úspěchu přispěla i celá řada dalších skvělých spolupracovníků. Tedy režisérů, choreografů, dirigentů, scénografů, dramaturgů a dalších. O nich se dočtete více v příštím vydání našeho divadelního časopisu, který to skvělé desetiletí muzikálu v Ostravě bude mapovat.

Které inscenace za uplynulou dekádu považujete za nejzdařilejší?

Myslím, že ani za jednu inscenaci se nemusíme stydět. Já osobně jsme pyšná na Sunset Boulevard a Rebeccu, které jsem inscenovala. Byly to naše české premiéry a takový vsup na „pole neorané“ je pro vás jako režiséra tou největší výzvou a také odpovědností. Poctou pro soubor byla skutečnost, že nabídku k režii přijal i náš ředitel a renomovaný operní režisér Jiří Nekvasil. Jeho moderní pojetí rockové opery Jesus Christ Superstar na sebe upoutalo mimořádnou pozornost a West Side Story byla titulem, do kterého náš soubor za tu dobu skvěle dorostl. Samozřejmě skvělá byla i celá řada inscenací hostujících režisérů.

Klasická díla, moderní produkce i komorní psychologická dramata. Spektrum muzikálových odnoží je v Ostravě nebývale široké. Přesto se najdou lidé, kteří tvrdí, že muzikál je synonymem pro kýč. Dokázala byste obhájit „svůj“ žánr?

Samozřejmě, že ano. Každá kategorie umělecké činnosti má svoje spektrum. Kýč najdeme v literatuře, stejně jako ve výtvarném umění. Samozřejmě i mezi muzikály se kýč objeví.  Kýč ale sám o sobě není kategorie, ale „podoba“ čehokoliv. Naštěstí dnes v nabídce muzikálů najdeme celé spektrum kvalitních titulů. Kvalitu díla definuje skvělý příběh a melodická a prokomponovaná hudba, kvalitu inscenace pak dokonalá režie, choreografie a scénografie.  A na diváka pak samozřejmě působí až interpretace. Tedy výkony sólistů, company a orchestru. Všechny tyto tři fáze vývoje musí být v harmonickém souladu. Dobrý muzikál je kolektivní dílo a je srovnatelné s tím, jak označoval operu Richard Wagner, tedy „Gesamtkunstwerk.

Jak byste pozvala diváky do „vašeho“ divadla, respektive na plánovaný pondělní koncert?

Já bych strašně ráda vůbec pozvala diváky do našeho divadla. Ale už rok se pohybujeme ve velmi komplikovaných podmínkách a nehrajeme. Jsem proto velmi ráda, že mohu dnes pozvat všechny do našeho divadla vlastně tou jedinou možnou a nejkratší cestou. Tedy do domácího křesla u televizní obrazovky. V pondělí 22. února ve 20:15 na ČT Art se totiž uskuteční živý televizní koncert bez diváků v sále Divadla Jiřího Myrona k 10. výročí muzikálu v Ostravě. Byla to od České televize skvělá nabídka. Jednak je to pro nás šance ukázat divákům v celé zemi, jak ostravský muzikál vlastně vypadá. A díky přípravě celého projektu jsme my všichni měli od počátku ledna skvělou „hračku“.  Moc nám na tom přenosu záleží a je to pro nás povzbuzení v situaci, kdy zůstává divadlo pro diváky zavřené.

Michael Prostějovský má k ostravskému muzikálu velmi blízký vztah. Pro mě osobně je jakousi duší a patronem zdejší scény. Jaký je jeho přínos ostravskému divadlu?

Už jsem o něm hovořila na samém začátku. Herci mají rádi jeho česká libreta, protože jsou poetická a zpěvná. A lidé z realizačního týmu kolem mne se s ním rádi radí, protože v něm spatřují někoho, kdo má zkušenosti, a přitom s nimi nesvádí konkurenční boj. Ostatně řada lidí, kteří se na našem muzikálovém dění podílí, přišla díky jeho návrhu.

Kdo je pro vás největší hereckou osobností ostravského muzikálu?

Náš soubor disponuje celou řadou osobností. Navenek jsou do jisté míry tváří divadla Hana Fialová a Martina Vlčková, dříve Šnytová. Dostávají hlavní role a diváci na ně rádi chodí. To ale neznamená, že bychom neměli další. Kupříkladu pro Libora Olmu jsme k jeho 60. narozeninám nastudovali původní muzikál s hudbou Borise Urbánka Harpagon je lakomec? Z mužů jsou dalšími výraznými tvářemi kupříkladu hostující Tomáš Savka a Lukáš Vlček. Ale máme v souboru i řadu ještě mladších, kterým se snažíme najít dobré herecké příležitosti.

Říká se, že štěstí přeje připraveným. Cítíte se být připravena na restart divadla?

Ano, to v každém případě. Máme „zakonzervované“ dvě novinky. Už zmíněného Harpagona, který na svoji premiéru čeká, a Květiny pro paní Harrisovou, které měly premiéru v říjnu v poslední den před uzavřením divadel. Jinak máme už smluvně zajištěna práva na celou řadu zahraničních muzikálů a jen čekáme, až se situace změní k lepšímu.

Kdy myslíte, že to přijde?

Zatím to nevypadá, že by se blýskalo na lepší časy. Dejte mi věšteckou kouli  a já vám ráda odpovím.

Jak již zaznělo, jednou z vítaných radostí uprostřed divadelního půstu je připravovaný koncert, který odvysílá ČT art. Bylo náročné ho připravit v současných podmínkách?

Velmi náročné. Celou dobu jsme trnuli strachy, jestli nám do toho covid nehodí vidle. Procházeli jsme všichni stálým testováním a snažili dodržovat hygienická opatření.

Jak bude koncert koncipován? Máme čekat jakési best of, nebo spíše koncepční dramaturgicky prokomponovaný večer?

Je to výběr toho nejlepšího, co jsme za těch deset let uvedli. Velkou práci dalo získat souhlas vlastníků práv, abychom mohli používat kostýmy, scénické prvky jednotlivých inscenací a choreografii. Takže věřím, že koncert bude jasně vypovídat o charakteru a duchu jednotlivých muzikálů.

Jak zní vaše přání a vzkaz divákům a fanouškům ostravského muzikálu?

Moc se na vás těšíme a přejeme si, abychom tuto dobu všichni překonali ve zdraví a i bez duševní újmy.

Děkujeme za pozvání, rádi budeme u toho!