V umění nejsou žádná pravidla, tvrdí Adrian Abrahamson z kapely The Crooked Beats

Déle než dvacet let žijete v Moravskoslezském kraji. Jak jste se tady ocitl?

Tento kraj se stal mým domovem před více než dvaadvaceti lety. A to poté, co jsem se skamarádil s člověkem, který odsud pochází. Setkali jsme se v Louisville v Kentucky, kde on dosud stále žije. Stalo se tak na základě toho, že mu jeho známý řekl, že se chystám přestěhovat do Prahy. To bylo v roce 1997. Jaroslav mě tedy během mé prvotní návštěvy České republiky pozval, abych ho navštívil v jeho rodišti ve Frýdku-Místku, a po týdnu a půl v Praze jsem to tedy udělal. Zatímco jsem pobýval ve Frýdku-Místku, zašel jsem do několika místních škol a jejich zástupcům jsem navrhl, zda bych u nich mohl působit jako učitel či lektor angličtiny. A v poslední škole, kterou jsem navštívil, jsme se na spolupráci domluvili. Jakmile jsem podepsal smlouvu, Frýdek-Místek se stal mým domovem, a já vůbec nelituji. Všechno totiž do sebe pro mě postupně zapadalo.

Myslíte si, že Moravskoslezský kraj ovlivňuje váš způsob myšlení a hudební úhel pohledu?

Co se týká hudby, tak do té život tady opravdu nijak nezasáhl. Dělal bych stejnou hudbu, kdybych si pro život vybral jakékoliv jiné místo. Ostatně většinou píšu a skládám, když mě nic neruší a když jsem schopný odfiltrovat jakýkoliv hluk, zvuk či jakoukoliv konverzaci. Prostě abych se v mé hlavě mohl soustředit na mé myšlenky a hudbu. Pro některé lidi to musí vypadat divně, když mě vidí, jak jsem s tužkou hluboce ponořen do sebe a mých myšlenek. Nicméně pravda je, že jsem spokojený a šťastný, když jsem schopný pracovat sám. Je to také pro mě čas, kdy pozoruji, co se děje kolem, takže vždy dostávám inspiraci a nápady díky tomu, co mě obklopuje. Každopádně co se týká způsobu přemyšlení, tak jsem ovlivněný tím, že tady žiju. Ale nijak zásadně.

Pojďme tedy k hudebním záležitostem, protože vaše kapela The Crooked Beats vydala nové album. Jak byste nahrávku popsal těm, kteří ji dosud neslyšeli?

Popsal bych ji jako hudební cestu. Je to album, které je docela rozmanité, s různými náladami a zvuky, ale které skvěle drží pohromadě jako soudržná kolekce. Určitě to není něco běžného nebo předvídatelného, což je to, co vždy v hudbě hledám. Předchozí album Life In The Consumer Society jsme nahráli jako čtyřčlenná skupina, která zkoušela, psala, hrála a nahrávala společně. O několik let později se však kapela rozpadla, a já jsem zůstal jediný aktivní člen. Po několika neúspěšných pokusech dát dohromady novou sestavu skupiny, jsem strávil několik let mimo hudbu, což, když se na to dívám zpětně, byla perfektní věc, že jsem to udělal.

V jakém ohledu?

Po nějaké době jsem jen tak pro zábavu a nenápadně začal opět psát a nahrávat demosnímky v jednom malém, místním studiu. Vůbec jsem neuvažoval o tom, že bych nahrál album nebo sestavil nějakou regulérní skupinu. Všechno se změnilo v roce 2016, když už jsem začal psát s tím, že už jsem uvažoval o novém albu, protože jsem cítil, že nastal ten správný čas. Ostatně v té době to bylo už osm let, co jsme vydali předchozí desku. Nahrávání novinky posléze začalo v dubnu roku 2017 v GM Studiu v Jablunkově a během dalších dvou a půl let jsem pracoval s mnoha muzikanty v rámci různých sessions.

Můžete trochu více upřesnit?

Ačkoliv jsem měl na albu spoluhráče, je to spíše moje sólové album než práce nějaké skupiny. Každopádně jsem měl štěstí, že mi pomohlo mnoho opravdu talentovaných muzikantů, které jsem si osobně vybral. Onu vzájemnou chemii upřednostňuji na úkor technických schopností. I když samozřejmě ani techniku nelze bagatelizovat. A ještě bych dodal, že dalším velkým rozdílem oproti předchozí nahrávce bylo, že úplně vše, co se k albu vztahuje, bylo pouze na mých bedrech. To znamená psaní skladeb, aranžmá, produkce, vytvoření obalu, financování a všechna rozhodnutí, která jsem musel v této věci udělat. Takže jsem si nechal tolik času, kolik vyžadovalo, abych dal všechno dohromady.

Podle mého názoru na aktuálním albu není tolik ryzích punkových elementů, ale na druhé straně je z těch skladeb cítit rebelská energie sedmdesátých let 20. století. Vnímáte to stejně? Proč jste si vlastně tuhle cestu vybral?

Vždy jsem věřil, že když jednou něco uděláš, zvlášť když jsi umělec, měl by ses vydat za něčím novým. Ať už ta „další věc“ je cokoliv. Nikdy jsem nerozuměl tomu, proč tolik lidí, a speciálně v této branži, dělá stále a stále to stejné, čímž se stávají předvídatelní a nudní. Místo hraní na jistotu a uvíznutí ve stejných vzorcích, jak je pro mnohé typické, já mám rád, když sám sebe překvapím tím, že vymyslím něco nového a čerstvého. Ostatně vyrůstal jsem v období, kdy individualita byla normou stejně jako zacházet s hudbou jako s uměleckou formou, čímž ve skutečnosti i je, a ani jsme se nebáli riskovat. Když píšu, píšu pro sebe, pro mou radost. Jde o to, jak na mě hudba působí. Když se někomu líbí také a něco si z ní vezme, tak je to bonus. Ale já opravdu dělám hudbu pro sebe. Ale taky jsem anti-klišé člověk.

Jak tomu máme rozumět?

Například můžeš být pankáčem a neoblíkat se do pankáčských hader? No, samozřejmě že můžeš. A to je to, co většina vnímá špatně. To, co tě něčím vytváří, není to, co vidíš navenek, ale to, co je uvnitř. Když to máš, máš to. Když nemáš, tak nemáš. Je zajímavé, že na albu slyšíš elementy hudby sedmdesátých let. To má pravděpodobně co do činění s tím, že jsem byl v sedmdesátých letech dítětem, takže tyto vlivy vždy budou součástí toho, kdo jsem. Ačkoliv jsem nenazval tohle album jako punkrockové, přesto má také punkové prvky stejně jako punkový duch a přístup. Kohokoliv, kdo má rád rock´n´roll a má otevřenou mysl, toho tohle album dostane. A ještě jste se ptal, proč jsem si vybral tuhle cestu.

Přesně tak…

Pro mě to není otázka výběru. Věřím, že to buď v sobě máš, nebo nemáš, od úplného začátku. Nikdy jsem se nic z toho doma nebo ve škole neučil. Vždy jsem chtěl dělat to, co dělám. Vždy to bylo ve mně.

Který z aktuálních songů na albu považujete pro vás za ten nejdůležitější?

Všechny mé songy jsou pro mě jako má dítka. Takže jsou pro mě všechny důležité i tím, že každý z nich má svůj charakter. Některé ke mně přišly lehce, jiné ne. Nicméně všechny společně tvoří šťastnou rodinu. Mé děti!

Co jsou klíčové prvky, které ve skladbě potřebujete mít?

Tady se musím opakovat, ale opravdu nelpím na žádných vzorcích. Opravdu věřím, že v umění nejsou žádná pravidla. Tak či onak bych řekl, že je důležité, abych si dal sám sobě dost času a mohl se ujistit, že jsem udělal všechno možné, aby to bylo to správné. A taky bych si měl stát za vším, co jsem udělal. Hlavně za tím, že je na albu mé jméno. Nikdy bych neudělal nic, co by bylo trapné nebo za co bych se styděl. Život je příliš krátký, abychom něčeho litovali. Takže tyto věci jsou pro mě skutečně velmi důležité.

Obecně vzato je běžné v životě všechno zjednodušovat. Každopádně vy jste pro album vybral velmi dlouhý název Hot Pie, Black Cherry Wine & 12 Other Delights. Můžeme tento titul chápat jako další formu vaší prezentace, jak jste chtěl vyjádřit vaši punkovou duši?

Na úvod bych uvedl, že na albu je skladba nazvaná Hot Pie (Feeling California) a další Black Cherry Wine. Jak jsou tyto věci skutečně poživatelné a hudba je metaforicky taky jedlá, tak se stává požitkem, a proto jsem se rozhodl pro název Hot Pie, Black Cherry Wine & 12 Other Delights. Vždy jsem byl fanouškem dvojitých významů. Nad titulem alba jsem uvažoval hodně dlouho, a pak se objevil doslova v mžiku, navzdory dlouhému názvu. Také to má klasický, retro sound, který mám rovněž rád, a navíc je to chytlavé, odlišné a zábavné.

Jak známo, čeští a američtí fanoušci mají jiný úhel pohledu na muziku. Myslíte si tedy, že čeští fanoušci jsou schopni rozumět vašim songům?

Rozhodně. Je to docela přímočaré album se songy s dobře strukturovaným aranžmá, dobrou dynamikou a čistými vokálními party, které jsou v mixu zvýrazněny. A také jsem využil různé nástroje, které by mohly fanoušky příjemně překvapit stejně jako mnoho posluchačsky vítaných detailů. Udělal jsem album jak nejpřirozeněji to šlo, takže skuteční milovníci hudby to jistě ocení. Rád bych si myslel, že spousta lidí stále oceňuje přirozenost, zvlášť v tomto velmi technickém věku, ve kterém žijeme. Je to zábavné album, které vezme posluchače na hodinovou hudební cestu.

Myslíte si, že se váš přístup k muzice změnil, takže v současnosti je jiný než třeba před deseti či dvaceti lety?

Mám stejný přístup a respekt k muzice, jako jsem vždy měl. Nicméně nyní jsem celé album udělal v zásadě sám, s neocenitelnou technickou výpomocí Martina Roženka (provozovatel GM Studia – poznámka autora). Můj přístup je nyní velmi praktický a také musím být velmi aktivní, což je zcela nezbytné, protože jsem nyní sám. Dokud nenajdu podobně smýšlející jedince, abych zformoval spolupracující skupinu, která by tvořila hudbu společně, raději se budu pohybovat v nemuzikálním prostředí. A to s lidmi, s nimiž jsem opravdu rád, s nimiž můžu sdílet podobné záliby a podobný přístup. A co se týká muziky, budu pokračovat sám jako nezávislý hudební umělec. A jak už bylo řečeno mnohokrát dříve, je vždy lepší být sám než být se špatným partnerem. Nikdy nebyla vyřčena pravdivější slova.

Zkusme se rovněž vrátit v čase trochu nazpátek a zavzpomínat na rok 2008, kdy jste s The Crooked Beats koncertovali ve Spojených státech. Můžete prozradit více?

Odehráli jsme třítýdenní klubové turné v různých městech na středo-západním a východním pobřeží. Nic okouzlujícího, ale mohli jsme ochutnat, jaké to je zapojit se do koncertování v tak velké zemi, kde většina lidí, zdá se, nikdy neslyšela o České republice. Samozřejmě to pro nás nebylo žádné překvapení. My jsme opravdu chtěli zažít tuto zkušenost. Navíc pro další kluky z kapely to bylo poprvé, kdy navštívili Spojené státy, takže to pro ně bylo velké dobrodružství. Hráli jsme například v New Yorku, Detroitu, Louisville, Bloomingtonu, Baltimore, Chicagu a dalších městech. Když se za turné ohlídnu zpátky, pamatuji si dlouhé přejezdy, ale také spoustu zábavy na pódiu a s fanoušky. Navíc jsme navštívili města, kde jsem předtím nikdy nebyl. Samozřejmě by to bylo mnohem zábavnější, kdybychom byli schopní vydělat alespoň nějaké slušné peníze. (smích)

U cestování časem ještě chvíli vytrvejme. Kdybyste mohl poslat svému mladšímu já nějaký vzkaz, jak by ta zpráva zněla?

Méně je vlastně více, speciálně z dlouhodobého hlediska. A netrap se věcmi, které nejsou pouze pod tvou kontrolou. Ani nebuď příliš závislý na druhých lidech, protože pokud budeš, budeš nakonec zklamaný. A vybírej své spoluhráče a kamarády velmi pečlivě.

Jakou největší lekci jste se za posledních dvanáct měsíců naučil?

To, co je opravdu pravdivé. Tvé zdraví je tvé největší bohatství, jak se říká. Zvlášť v těchto velmi nejistých a nestabilních časech. Važ si každého dne, jako by byl tvůj poslední, a snaž se být tím nejlepším člověkem, jakým můžeš být. Ačkoliv my všichni máme „své dny”, čas od času.

Jaké máte plány s The Crooked Beats pro tento rok?

Co se týká The Crooked Beats, tak právě nyní nejsou žádné konkrétní plány. Přesto bych nakonec rád něco v blízké budoucnosti nahrál, protože mi v hlavě zůstalo spousta dobrých nápadů a nové nápady stále přicházejí. Všechno ve správném čase. Vzhledem k současné situaci hraji doma v těchto dnech velmi často. Pokud jde o nějaké opětovné koncertování, kdo ví, nikdy neříkej nikdy, ale je to ovlivněno mnoha faktory. Hlavně záleží na tom, aby ti, s nimiž bych spolupracoval, byli na stejné frekvenci jako já. A abych byl upřímný, je o tom jednodušší mluvit než udělat. Nicméně držím si palce.