Lidé mi říkají, že mě poznají po sluchu, tvrdí Hana Kosková, nejen členka kapely Tři Vykřičníky

Můžete popsat vaše hudební začátky? Jak jste se dostala k akordeonu?

K akordeonu jsem se dostala celkem neoriginálně. Tehdy na něj hrála moje starší sestra a byl to jediný hudební nástroj, který jsme měli doma. Rodiče chtěli, abychom měly se sestrou nějaké mimoškolní aktivity, tak nás přihlásili do základní umělecké školy. Láska na první pohled to určitě nebyla (smích), ale postupně, když jsem se „prokousala“ prvními ročníky, mě hraní na akordeon uhranulo. Bylo to určitě i tím, že jsem měla skvělé vedení. Paní učitelka mi nikdy nenutila skladby, které se mi nelíbily, a často mě nechávala hrát to, co mě zrovna zaujalo. Takže mě nikdy od hraní nic neodrazovalo a do cvičení jsem se nemusela přemáhat.

Co se týká vaší hudební kariéry, tak jednak hrajete se skupinou Tři Vykřičníky, ale zároveň připravujete vlastní skladby. Vnímáte velké rozdíly mezi sólovým hraním a hraním s kapelou?

Určitě. Sólové hraní je úplně o něčem jiném. Je to možnost se více technicky ukázat. Navíc si více pohráváte s jednotlivými tóny, protože tady jste jen vy, kdo může tu hudbu udělat zajímavou. V kapele je to pak více o spolupráci, kompromisu, a nad skladbami se musí uvažovat jinak, jelikož tam už nejste ten hlavní. Často je to o hledání skulinek, kde by se zrovna mohl váš nástroj prosadit, kam by se mohl zvukově hodit. Tak to alespoň vnímám.

Akordeonistka Hana Kosková. (Foto: archiv umělkyně)

V rámci vaší sólové tvorby najdeme ve vašem repertoáru písně, jako například Příběh francouzského elegána nebo Latino spirit. Tedy skladby, které se vztahují k určitému místu. Podle čeho se při tvorbě těchto skladeb řídíte? Inspiruje vás hudba z dané oblasti? Máte ráda francouzskou či latinskoamerickou kulturu? Případně jste v těchto lokalitách byla a chtěla jste zachytit atmosféru daných míst?

Příběh francouzského elegána vznikl na popud zpěváka skupiny Tři Vykřičníky. Tehda mi řekl, že by chtěl udělat písničku o Francii. Já osobně jsem ve Francii nikdy nebyla, ale zrovna u téhle skladby si stačilo představit muže v nejlepších letech s buřinkou, jak si vykračuje po nábřeží s hůlčičkou v ruce a povídá o tom, co v životě zažil, a melodie se psala sama. Nakonec z otextované písničky sešlo a vznikla tato sólová skladba.

A jak tomu bylo u Latino spirit?

U Latino spirit to bylo jiné. Tato skladba je pro mě srdeční záležitostí, reflektuje totiž spoustu pocitů a myslím si, že z ní jde vycítit i má náklonnost k latinskoamerické hudbě a kultuře. V Jižní Americe jsem nikdy nebyla, ale hodně mě to tam táhne a určitě bych ji jednou chtěla navštívit. Už hlavně proto, že právě Argentina je kolébkou pro akordeon tolik typického tanga!

Myslíte si, že lze ve vaší hře na akordeon zaregistrovat nějaké prvky, které u jiných hráčů či hráček na akordeon nemůžeme slyšet? Čím je vaše hra na akordeon charakteristická?

To je těžká otázka. Myslím si, že z hlediska techniky se v mé hře nelze setkat s něčím vyloženě inovativním. Nicméně hodně lidí mi říká, že mě dokážou poznat po sluchu, prý je to mým stylem hraní, rychlými běhy a specifickými vyhrávkami. Já osobně to tak ale nevnímám. Hraji tak, jak to cítím.

Jakým směrem se chcete vydat v rámci vlastních písní pro akordeon?

Vyloženě jeden směr, kterým se chci ubírat, nemám, a asi ani mít nechci. Mám ráda, když mám na výběr z více možností, a to platí i ve skládání. Osobně moc oceňuji hráče, kteří dokážou propojit technickou náročnost a preciznost s líbivostí skladby. A o to bych se ráda snažila i já ve své tvorbě. Chci skládat věci, kterým porozumí i nestudovaní hudebníci, ale které zároveň ocení i muzikanti, kteří se v hudbě více pohybují. Pokud bych měla zmínit nějaký konkrétní prvek, byly by to asi promyšlené harmonie. Ty mám ráda.

Jak byste chtěla, aby se posluchač po poslechu vašich skladeb cítil?

Chtěla bych, aby se ten člověk cítil spokojeně a naplněně. Aby měl pocit, že mu v té hudbě nic nechybělo.

U skladby v rámci vašeho absolventského koncertu z roku 2018 se na vašem YouTube kanále objevil anglicky psaný komentář „Vaše píseň mě vyléčila z deprese.“… To je pro hudebníka více než velká odměna, že jste někomu díky své písni zlepšila život… Jak na vás taková slova chvály působí?

Ano, to je neskutečná odměna! Vnímám to tak, že pokud člověk napíše něco takového, myslí to upřímně. Z takovýchto komentářů má pak hudebník hlubokou radost.

Akordeonistka Hana Kosková. (Foto: archiv umělkyně)

Ve vašem repertoáru se nacházejí i populární písně, jako například Skyfall od zpěvačky Adele nebo song Misirlou, který zazněl i ve filmu Pulp Fiction. Snažíte se tím o propojení akordeonu a populární hudby, nebo jde v dobrém slova smyslu spíše o prezentaci vašich schopností? To znamená, že na akordeon dokážete zahrát opravdu vše…

Je to takový mix všeho. Cílem však je spíše ukázat, co všechno se dá na akordeon zahrát. A teď nemyslím nějaké předvádění se, ale spíše trochu vyvrátit tu hluboko zakořeněnou domněnku společnosti, že akordeon patří jen do hospody. A pak taky třeba motivovat další hráče k tomu, aby se naučili i nějakou svou oblíbenou znělku či píseň, která není napsána zrovna pro akordeon.

V roce 2015 jste se zúčastnila soutěže ČeskoSlovensko má talent. Jak s odstupem času účinkování v této soutěži hodnotíte?

Hodnotím to jako opravdu velkou zkušenost. Dnes bych možná vybrala jiné soutěžní skladby, ale mým cílem nebylo vyhrát, ale spíše si zkusit, jak tyto soutěže probíhají, jak fungují.

Akordeon je poměrně těžký nástroj. Není vám líto, že třeba s akordeonem nelze při koncertech poskakovat po podiu? To znamená, že musíte emoce, které vystoupení přináší, prožívat spíše vnitřně…

Ano, to je! Ta váha by nebyla až takový problém jako to, že pokud hrajete na akustický akordeon jako já, tak jakýkoli otřes se okamžitě promítne do měchu a tedy i do zvuku. Naštěstí se mnou drží alespoň bubeníci. Ti taky nemůžou během hraní tancovat! (smích)

Co můžete prozradit o Tilli-duo, v rámci kterého jste už představili dvě písně? Je to jednorázový projekt, nebo plánujete více skladeb?

Tilli-duo je pro mě moc milý projekt, na kterém chci určitě intenzivně pracovat i nadále! Společně se zpěvačkou Klaudií Prchalovou jsme žánrově na stejné vlně a velmi nás baví aranžovat různé písně po svém. Nad albem jsme ještě neuvažovaly, ale máme plány například v podobě natočení videoklipu.

Jaké jsou tedy hudební plány Hany Koskové pro letošní rok?

Těch plánů je hodně. Určitě budou livestreamy a snad i živé koncerty s kapelou, pak tedy ten videoklip s Klaudií. V rámci studia na Pražské konzervatoři bych se dále ráda přihlásila na prestižní akordeonovou soutěž CMA či Pražské akordeonové dny. A pokud se jedná o vlastní tvorbu, už mám něco rozpracovaného v šuplíku!