Co píseň, to hit, říká Libor Olma o chystaném muzikálu NDM, ve kterém hraje Harpagona

Muzikálová scéna posledních padesáti let je velice pestrá. K nejslavnějším perlám muzikálového žánru přitom přibyly popové muzikály nevalné úrovně. Existuje nějaký muzikál, který považujete za ztracený čas jak z hlediska vynaložené energie na jeho vznik, tak z hlediska návštěvy či zhlédnutí?

Všichni, co se pohybujeme v tomto žánru, tak víme, jak je nesnadné uspokojit veškeré aspekty muzikálové inscenace. Pravda, ne vždy se to podaří, ale je třeba si uvědomit, co muzikál s sebou nese. Není to jenom zpěv a tanec, ale tyto dva prvky musíte umět spojit s dokonalým herectvím. A to opravdu není vůbec jednoduché. Ano, je si třeba přiznat, že dějová linie některých muzikálů velmi pokulhává za složkou hudební. Pak je téměř nemyslitelné vytvořit „skvělou divadelní inscenaci“. Ale to už tak bývá, ne vždy se sejde kvalitní předloha a kvalitní realizační tým, a to nejen herci a režisér.  Věřte ale, že snahou všech je ze sebe vydat maximální úsilí. I když kdo z nás je ideální, že?

Jak byste definoval šetrnost, hospodárnost a lakomství?

Jistě tím narážíte na naší inscenaci. Musím vás ale zklamat, neuvědomuji si, že by některý z těchto pojmů zcela charakterizoval naši inscenaci. Protože šetrnost je pro mě až úzkostlivé dbaní toho, aby nebylo nic zbytečně utraceno navíc, hospodárný je ten, kdo uvážlivě přemýšlí o každém svém výdaji a lakomec neuvažuje vůbec, jeho jedinou prioritou je nedat nic za každou cenu. A tyto tři charakteristiky se tak nějak zvláštním způsobem v této inscenaci promíchávají.

Můžete čtenářům nastínit, aniž byste prozrazoval to, co by se před premiérou nemělo, děj muzikálu Harpagon je lakomec?

Úprava režiséra této inscenace Vojtěcha Štěpánka je tak evidentní, že bude velmi zajímavé si počkat na reakci diváků, jak tento výklad přijmou. Myslím si, že Moliérův Lakomec je pro dnešního diváka už mnoha ohledech archaické dílo, a tak doufám, že ho naše nastudování osloví.

Podtitul díla zní Prachy nejsou potřeba. Myslíte si, že je to pravda?

V dnešní době, kdy se doslova musí zaplatit za všechno, to asi není možné. Možná by to dokázal ten, kdo by například zvládl žít v Amazonii pouze s holýma rukama. Tomu by peníze byly určitě na nic.

V úvodní stránce na webu NDM se píše, že je to muzikál v montypythonovském typu. Mohl byste to tuhle charakteristiku více přiblížit?

Snažíme se jednotlivé scény „vybičovat“ až do absurdní polohy, kdy postavy i malicherný problém spirálou svého jednání vytočí do humorných vyústění. Ale popisováním těchto humorných situací bychom se v rozhovoru nikam nedostali. Nejlepší bude, ať si to divák prožije „na vlastní kůži“ při samotném představení. Až to tedy bude možné.

Autorem hudby je Boris Urbánek. To je jazzman. Je tedy tento muzikál jazzový?

Nedá se říct, že by tento jeho nový muzikál byl jazzový, i když Boris v sobě jazzmana nezapře. V čem je ovšem pro mě Boris geniální, pak v jeho neuvěřitelném smyslu pro melodii. Doslova co píseň, to hit. Lehce zapamatovatelný, což je pro muzikál ta nejlepší cesta. Nemluvě o tom, že charakteristikou své hudby přesně vypíchne situaci na jevišti. A věřím, že divák to patřičně ocení, když si po představení bude některou z melodií po cestě domů broukat.

Mísení různých pěveckých stylů už dnes není nic nového. Operní pěvci a pěvkyně zpívají jazz, popoví zpěváci zpívají písně v operním stylu. Přesto se vokální techniky pro různé žánry dost liší. Jaké nároky v tomto směru na vás klade hlavní role v muzikálu?

Musím říci, že Boris Urbánek mě v této roli docela „šetřil“. On dobře ví, že se nepovažuji za zpěváka, a proto se mnou mnohé pěvecké pasáže konzultoval, abych je pak na jevišti zvládl. Za což mu moc děkuji. Pro mne je Harpagon více hereckou než pěveckou záležitostí. I když se obě složky díky autorům ideálně doplňují. Nesmím proto zapomenout ani na vtipné texty k písním od Jirky Krhuta.

Co vám na přípravě ke zvládnutí role Harpagona dalo největší práci?

Budete se možná divit, ale neuvěřitelné množství textu. Autor úpravy režisér Vojtěch Štěpánek si přímo liboval v různém rozvíjení Harpagonových nesmyslných mnohoslovných „teorií“, ve kterých se zamotat není vůbec těžké. Takže být neustále textově „ve střehu“ je docela vyčerpávající.

Co hlavně by si měli odnést domů z představení budoucí diváci?

Bude to znít asi velmi lacině, ale určitě budeme všichni šťastni, když budou pobaveni vtipným humorem, nápaditou muzikou a možná i trochu pohlazeni na duši nečekaným vyústěním celé situace.