Martin Velička z kapely Dolls in the Factory: Začínáme znovu, předchozí úspěchy se téměř vůbec nepočítají

Co bys na úvod o písni Stop for a Minute mohli říci? Proč jste vybrali zrovna tento song jako první singl?

Asi od roku 2019 postupně nahráváme různé demosnímky a Stop for a Minute je jedna z posledních písní, kterou jsme společně vytvořili. Takže je dost možné, že jsme propadli dojmu, kterému podléhá hodně tvůrců, a to že poslední rovná se nejlepší (smích)… My ale opravdu věříme, že tahle píseň reprezentuje všechno, co chceme jako kapela v současné době říct. Má silnou melodii, úderný a sdělný text v refrénu, tah na branku a na konci poměrně silnou gradaci.

Z mého úhlu pohledu je ten song specifický v tom, že i po hudební stránce to vypadá, jako by se na „něco“ vyčkávalo, ale to pomyslné „něco“ třeba v podobě výrazné změny tempa, nějakého evidentního zrychlení či zpomalení a podobně stále nepřichází. Vnímáš to stejně?

Náš záměr byl, aby se ta píseň hudebně někam vyvíjela a i přes to, co říkáš, tak z mého pohledu to „něco“ přichází. Tedy alespoň doufám… (smích)… Jen toho nedosahujeme změnou tempa, i když i to se vlastně v podobě takzvaných half-timů mění, ale to nejpodstatnější pro její vývoj je vrstvení ploch, hlasů a nástrojů.

Ke skladbě jste také natočili videoklip. Jaké myšlenky jste chtěli v klipu prezentovat?

Co se týká klipu, ten byl výhradně v gesci režiséra Ondry Urbance. Měli jsme sice pár nápadů, jak obsah textu přenést do obrazu. Jenže to, s čím přišel Ondra, nás sice v prvopočátku dost zaskočilo, ale nakonec tak uchvátilo, že jsme to nechali zcela na něm a určitě toho nelitujeme, protože odvedl prvotřídní práci!

Vážou se nějaké zajímavosti k natáčení klipu?

Na samotném natáčení bylo pro nás zajímavé snad všechno. Vůbec poprvé jsme točili s větším štábem a v tak krásných lokalitách, které zámek Kačina nabízí. A pro mě osobně bylo nejzajímavější asi to, že když nám Ondra poslal první verzi sestříhaného klipu k připomínkám, všichni jsme se dost vzácně shodli, že je to zároveň i verze finální! A Ondra mi pak psal: „To jako vážně? Ty jsi borec…“ A já mu na to: „Ne já, ale ty jsi borec!“ (smích)

Song se jmenuje Stop for a Minute, takže se nabízí otázka. Proč se v našich životech stále za něčím ženeme a neumíme se zastavit?

To je taková celkem filozofická otázka, že? (smích) Já myslím, že to hodně záleží na sociální bublině, ve které se kdo pohybuje a to tím pádem ovlivňuje jeho pohled na věc. Určitě znám pár lidí, kteří jdou pořád dál. Nechtějí se zastavit a neustále se za něčím ženou. Sám k těmto lidem asi do jisté míry patřím… Obecně mám však pocit, že většina lidí se spíše nežene vůbec za ničím. Žijí ze dne den, a jediné, co je zajímá, je, co si dají k jídlu a jestli půjdou večer na pivo. (smích) Ale v případě našeho songu je tento „slogan“ myšlen trochu jinak. Vyplývá z jiného kontextu a váže se k určité osobě, než že by řešil nějaký celospolečenský problém.

Na vašich sociálních sítích jste už také sdělili, že chystáte čtyřskladbové EP. Můžete tedy prozradit, v jakém duchu budou další písně?

Řekl bych, že každý song na našem EP vyznívá trošku jinak než první singl Stop for a Minute. A to jak po textové, tak i hudební stránce. Bude tam pomalejší píseň, která se zaobírá

vírou v boha, potom vyloženě takzvaná „skákací“ píseň s výrazným syntetyzátorovým motivem a také skladba, která je poněkud ostřejšího rázu.

Má EP nějakou jednotnou myšlenku? Koncept, kterým jste se řídili?

EP se bude jmenovat Phoenix a jeho název by měl symbolicky evokovat novou éru naší kapely, protože jsme se doslova „znovunarodili“ z popela. Jako ten bájný pták.

Dolls in the Factory (M. Velička třetí zleva). (Foto: archiv)

Je pro vás důležité přicházet v písních s něčím novým, s něčím netradičním, nebo vám stačí, když se vám prostě vaše skladby líbí?

Ve druhé části otázky jsi trefil pomyslný hřebík na hlavičku. Myslím si, že nikdo z nás netouží najít nějaký nový styl nebo postup. Ovlivňuje nás v tvorbě spoustu věcí, vnímáme velké množství různých podnětů a z těchto inspirací vznikají nové songy. Ale tím hlavním barometrem v tom, jestli píseň dovedeme do finále, je ta pověstná husí kůže, která musí naskočit, když skladbu dokončíme.

Dále jste oznámili, že už máte rovněž natočený druhý videoklip. Kdy by se mohl objevit? Co lze nyní o něm říci?

Nejprve by mělo vyjít již zmíněné EP Phoenix, na kterém ještě doděláváme finální mixy. No a někdy na konci jara bychom chtěli vydat i další singl s videoklipem. Bude se jmenovat Seven Parts of the Rain, klip k němu natočil režisér Ondřej Kudyn a víc bych teďka nechtěl prozrazovat.

V čem vidíte největší rozdíly mezi současnou etapou a etapou s Miraiem Navrátilem a Šimonem Bílým, kteří u vás v minulosti také hráli?

Hlavní rozdíl vidím v tom, že současná sestava je naprosto ztotožněná s tím, co hrajeme. Jak to děláme a kam směřujeme, což se o té původní sestavě v posledních měsících společného působení rozhodně říct nedalo. Taky je v nynější sestavě téměř každý ochoten přiložit ruku k dílu a trávit spoustu času i činnostmi, které nejsou tak úplně zábavné, nicméně pro chod kapely jsou nutné. A to v sestavě s Miraiem taky tak úplně nefungovalo.

Každopádně skupina Mirai patří v současnosti mezi nejpopulárnější české kapely. Snažíte se třeba s Miraim a Šimonem konzultovat vaše písně, nechali jste si od nich v nějakých ohledech poradit? Máte třeba v plánu spolupráci s nimi?

Na to odpovím celkem lakonicky: ne, ne a spíše ne, ale nikdy neříkej nikdy. (smích)

Dolls in the Factory působí na hudební scéně deset let. Jak hodnotíte vaši dosavadní kariéru? Jste spokojeni s tím, na jakou metu jste zatím dosáhli, nebo si říkáte, že byste mohli být dále? Zvlášť třeba poté, co už jste předskakovali skupinám Kryštof, Tata Bojs, Support Lesbiens a dalším…

Naše „kariéra“ se zastavila v době, kdy od nás odešel poměrně zásadní člen, kterým zpěvák kapely vždycky bezesporu je. Navíc se to událo prakticky ze dne na den a téměř bez přípravy. Tudíž jsme s kytaristou stáli před zásadní otázkou, jestli a proč vůbec pokračovat. Pár měsíců jsme nedělali téměř nic, ale po nějaké době jsme si řekli, že to prostě zabalit nechceme, ale museli jsme začít úplně znovu, prakticky od nuly. A to chtělo čas, spoustu času. Čili fáze, ve které se nacházíme dnes, je pro nás vlastně úplně nový začátek a předchozí úspěchy se téměř vůbec nepočítají.

Co by z hudebního hlediska udělalo na konci letošního roku kapelu Dolls in the Factory spokojenou v této době plné nespokojenosti?

Určitě bychom byli moc rádi, kdyby se naše nové písně takzvaně chytily a dařilo se jim přinejmenším tak, abychom mohli kamkoliv přijet a přišli na nás lidi. (smích) S tím ale samozřejmě souvisí i ta současná situace, na kterou narážíš a která nás samozřejmě štve. Tak jako všechny ostatní. Nezbývá než věřit, že se co nejdříve všechno vrátí do normálu a i my se budeme moci vrátit na koncertní pódia, která jsou pro nás tím hlavním důvodem, proč děláme to, co děláme.