Nahrávka tajemné Moonshye je jedním z nejvyzrálejších českých debutů poslední doby

Když jsem naposledy s Moonshye hovořil o jejím chystaném debutu, měla v plánu vydat pětipísňové EP. Její projekt se nakonec rozrostl do trochu větších rozměrů. Na desce si kromě Monshye zahrála zajímavá sestava muzikantů. Kytaru a další rozličné nástroje obstaral producent Rustical Records Pavel Šmíd, housle, zpěv, syntezátory a ukulele nahrála talentovaná multiinstrumentalistka Joanna Szczęsnowicz. Na albu hostuje i jeden z nejlepších „česko-slovenských“ bubeníků Dano Šoltis a také syntezátorový mág Antonín Fajt. Africké nástroje zní v podání Martina Pira a třešničkou na dortu je účast fenomenálního kontrabasisty Tomáše Lišky a dalších. Jasný signál, že hudba Moonshey není infantilní nebo pochybnou záležitostí, takové osobnosti by si účast na debutovém albu začínající písničkářky pochopitelně rozmyslely.

Obal cédéčka Moonshye.

Album Certain of the Moon je zahaleno do symbolické zelené barvy, kterou najdete na všech stranách příjemného papírového bookletu a krabičky, do níž se CD vkládá. Úvodní song propůjčil nahrávce svůj název. Certain of the Moon je nádherně vrstevnatá píseň, jejíž síla roste ze dvou kontrastních motivů. Zvuk ovlivněný nezvyklým instrumentářem je éterický a čarovný. Současně se hned v této první písni ukazuje, že Moonshye je zajímavá, osobitá a mnohostranná zpěvačka, která má určitě velký potenciál.

Minimalistická píseň Lisa je založená na kolovrátkovém střídání dvou sousedních diatonických tónů. Pocit stereotypu je naštěstí nivelizován rafinovanými vstupy dalších nástrojů, které vytvářejí dynamický tah a přinášejí osvěžující melodické motivy. Nevšedně pěvecký frázovaná píseň River ubíhá v lichém metru. Její příjemně houpavý rytmus připomíná kolébání lodi na vodě.

Následující Feathers je spolehlivě jednou z nejsugestivnějších položek alba. Píseň má neodbytně skličující atmosféru, přitom vyrůstá z jednoduché, ale nesmírně sugestivní kytarové melodie, k níž se postupně přidávají další a další nástroje a hlasy. Strhující epický závěr patří k nejlepším momentům nahrávky.

Hands of Wind rozeznívá nejprve spektakulární nástroj array mbira, jehož magický zvuk připomíná zvony. Jsou to vibrace, které evokují zklidnění a meditaci, ale melodie v sobě třímá i napětí, jež vrcholí paradoxně v momentě, kdy Moonshye během písně osamí a slyšíme pouze její naléhavě šeptající hlas. Velmi sugestivní okamžik!

Jestliže předchozí píseň byla témbrově upřena k mystickým hloubkám, následující Cave má nádherně aktuální rozměr a aranžmá, které jsme zvyklí slýchat u mnohem zavedenějších a proslulých současných umělců. Opět velmi podařená věc! Píseň Blue Horse má zajímavý název, který konotuje klíčová témata obrazů slavného člena výtvarné skupiny Der Blaue Reiter Franze Marca. Po hudební stránce píseň začíná kytarovým intrem, které trochu tápe na prázdných strunách. Situace se výrazně zlepšuje ve sloce s nástupem rytmiky Dano Šoltise, který okořenil celkem pět písní alba Moonshye dokonalou bubenickou alchymií. Calm Cold Night rozvíjí sladkou hudební představu klidu, pohody a tichého smíření během chladné noci. Píseň zní trochu jako ukolébavka a její zvláštností je, že vyrůstá celá z jednoho drobného hudebního motivu bez dalších kontrastních prvků.

Následující Garden vyrůstá v jednu z nejzajímavějších písní alba. Jediná pro mne nadbytečná věc jsou onomatopoické prvky, které mají sugerovat zvuky živé přírody. Možná jsem na podobné imitace zbytečně moc háklivý, že je považuji za trochu rušivé. Přesto bych Moonshye doporučil, aby zkusila věřit své hudbě, že má dar komunikovat prostřednictvím svého specifického výrazu i s jejím nejčastějším médiem – přírodou. Píseň má slušnou dramatickou výstavbu a nechybí jí ani závěrečná katarze.

Podobné prvky se vyskytují v hojnější míře (včetně poněkud obskurních kvákajících žab, hlasu moře apod.) i v poslední písni Desert Wind. Rozumějme tedy, že jde o cílevědomou koncepci, přesto si myslím, že písně by bez těchto prvků nebyly ani o chloupek méně upřímné a naléhavé, a současně by měly naději obstát v širším spektru veřejnoprávních médií. Protože hitový potenciál album Certain of the Moon skutečně má, a to velmi slušný!

Jsme na konci cesty, která byla lemovaná stříbřitou oponou měsíce. Moonshye vydala debutovou desku, kterou v závěrečném shrnutí hodnotím s velkým uznáním, protože povětšinu času působí jako produkt ostřílené a naprosto koncentrované umělkyně. Autorka se představila jako environmentálně myslící a cítící bytost. Je patrné, že zkušenosti Moonshye nasbírala kontaktem s polskou nezávislou hudební scénou v době jejího několikaletého pobytu v umělecky významném městě Lodž. Hudba Moonsyhe je průsvitná a mlhovinová jako sny, laskavá i drsná jako příroda, o níž vypráví své senzitivní příběhy.

Zpěvačka nikoho nepřesvědčuje o správnosti své cesty. V textech Moonshye je vždy vyhlouben prostor pro toleranci. Říká doslova: „Pokud chceš, nezmeškej ten neopakovatelný čas.“ Dokáže se z harmonicky vyladěné ženy proměnit na bezmála archetypální bytost, která v náhlém „chaosu myšlenek“ vnímá své „padající vlasy“ a cítí všechnu bolest a tíhu světa.

Duševní transformace, zachycené na naze půvabném hudebně čistém albu Curtain of the Moon dávají naději, že krása není vždy osamělá, nýbrž že se o ni lze s druhým člověkem podělit.

Moonshye: Curtain of the Moon. Rustical Records, 2021. Celkový čas 42:37