Lowmoe: Asi už nám nestačí usmívající se pohodáři s pivkem v ruce a zavřenýma očima

Nové album je prvním, kde jste si vyzkoušeli spolupráci s labelem. Je to lepší?

Štěpán: Bylo příjemné konzultovat části procesu s dalším člověkem. Vzájemná energie s Xionem fungovala, především ve finální části procesu.

Oba pocházíte z Opavy, kde Lowmoe také vznikli, dnes ale žijete jinde. Co vás přimělo k tomu, opustit slezskou metropoli? Souvisí to třeba i s tím, že jiné město znamená i lepší podmínky pro Lowmoe či pro činnost Nely v oblasti vizuálního umění?

Nela: Přesně tak, v Opavě jsem neviděla šanci dostatečného vzdělání a uplatnění nebo působení v oblasti umění a kultury. Holt maloměsto. Jsem ráda za více možností v těch větších městech.

Štěpán: Nikdy mě nenapadlo zůstat v Opavě. Pro mou činnost toto místo nenabízí dost možností, i když je půvabné.

Přesto můžete srovnávat. Jaká byla v Opavě klubová scéna, když jste tam ještě žili, a jaká je situace dnes?

Nela: Dříve to šlapalo víc, byla místa s poměrně pravidelným hudebním programem, dnes ty kluby už nejsou nebo se dost změnily. Přibylo pár nových míst, ale přesto bych se kulturně asi docela nudila, kdybych teď žila v Opavě.

Štěpán: Ve svých teenage letech jsem hodně chodil do Music Clubu 13, do Jamu, do Klubu Art. První dva zmíněné zanikly a o Artu už jsem dlouho neslyšel. Během střední jsem se ale umělecky dost vyžil a vždy našel kreativní spřízněnce v Opavě, popř. v Krnově či Vrbně pod Pradědem.

Dobře znáte i Ostravu, ostatně, váš nejnovější klip z nové desky k tracku Let´s Just Not je natočený právě zde. Takže, pokusíte se o podobné srovnání i v Ostravě?

Nela: Ostrava mě hudebně ovlivnila tak jako nic jiného. Především koncerty Chee Chaaku. Chodila jsem v Ostravě na střední a de facto tam čtyři roky žila – začala jsem chodit do dnes již zaniklého klubu Plan B a to mi změnilo život. Téměř každý týden koncert kapely, o které jsem neměla ponětí, co hraje, ale šla jsem, protože to vždycky stálo za to. Zároveň mi dělá velkou radost, jaká je situace v Ostravě nyní – činnost Chee Chaaku se přesunula do skvělého prostoru klubovny Jeden Tag, zanikl Les, ale místo něj se rozjíždí Gospoda, do toho neuvěřitelně široká kulturní činnost Provozu u řeky a taky PLATO, má nejoblíbenější kulturní instituce vůbec. Ze všech kamarádů a lidí, co tam cokoliv takového dělají, cítím obrovský zápal pro věc. To město mám hluboko v srdíčku, často říkám, že se tam jednou beztak vrátím natrvalo.

Všichni věříme, že se situace zase zlepší a svět se vrátí k normálu, což jsou i koncerty a parties. Co dělají Lowmoe právě v těchto dnech? Novou desku jste, pokud se nepletu, ještě ani nestihli předvést živě,  pracujete tedy i na věcech pro koncerty? 

Štěpán: Pracujeme na hudbě i vizuálech. A to jak pro živé hraní, tak pro online obsah. Až půjde hrát, budeme připraveni! Krom plnohodnotné show, kterou budeme vozit na větší akce, teď dáváme dokupy i „dietní setup“, který můžeme zabalit do baťůžku a přijet na menší párty. Kdyby se ty velké akce ani letos nerozjely…

Klubová elektronika je plná stylů a možností. Čím vás uhranulo právě downtempo, ze kterého vycházíte, a také vlivy taneční hudby, které jsou stále silnější, jak jste ostatně před vznikem Recalibrate sami řekli, „chceme, aby Lowmoe teď byli více party…“

Štěpán: Downtempo miluji pro důraz na sound design, pro schopnost vyvolat nutkání tančit stejně jako zasnít se. V posledním roce už jsme se ale posunuli směrem k rychlejšímu bpm, tanečnějšímu moodu a temnějším polohám. Asi už nám nestačí usmívající se pohodáři s pivkem v ruce a zavřenýma očima. Chceme energii, temno a hype! Je to návykové.

Jak jsme již řekli, Nela je VJ a práce s vizuály je krom hudby tvoje hlavní umělecká činnost. Na čem pracuješ právě nyní a jak se obraz a práce s ním prolíná do zvuku Lowmoe?

Nela: Promýšlím vizuály k jednotlivým songům i to, jak by se s nimi dalo pracovat live. Točím, stříhám a prozkoumávám programy pro práci s vizuálním materiálem. Vždy záleží na náladě skladby a případných konotacích. Kromě toho ale pracuji s vizuály i v rámci jiných projektů, například při mé nadcházející sbírce textů a básní.

Ty jsi, Nelo, členkou i jednoho moc fajn a pro kulturu tady ve Slezsku velmi důležitého sdružení, opavského Bludného kamene. Jak jsi se k Bludnému kameni připojila, na čem tam hlavně děláš a jak vypadala vaše činnost letos, kdy jste de facto nemohli pořádat koncerty v Opavě či v Ostravě, ale ani výstavy a další? 

Nela: Akce Bludného kamene jsem navštěvovala již předtím, než jsem se ke spolku přidala, vždy jsem ho vnímala jako zásadní kulturní subjekt. Před více než třemi lety mě oslovil Kuba Frank s tím, jestli bych se v rámci spolku nechtěla ujmout role PR. Od té doby jsem se díky tomuto působení mnohému naučila, je pro mě hodně obohacující se podílet na chodu kulturní instituce. Mám na našem kolektivu ráda, že v něm neexistuje něco jako hierarchie rolí, tudíž jsem si také vyzkoušela, jaké to je v rámci spolku organizovat akce, komunikovat s umělci apod. Naše činnost se v posledním roce oslav 25 let existence až na pár živých akcí přesunula do online prostředí – na jaře jsme vyhlásili open call Izolovaná spojení pro online díla umělců, které jsme tímto zároveň podpořili, během lockdownu jsme každý čtvrtek vysílali tři díla. Pár dní zpět proběhl online formou i dvacátý ročník festivalu Pohyb – Zvuk – Meziprostor, kde jsme taky metodou open callu vybrali pět skutečně kvalitních a nápaditých projektů.

Z koncertu Lowmoe. (Foto: archiv)

Pojďme zase k nové desce. Jak tracky na ní vznikaly a jak při tom vypadá vaše spolupráce? Je to vždy průnik vzájemných nápadů, nebo to máte nějak podělené?

Štěpán: Nejplodnější je se sejít a brainstormovat, ačkoliv letos se to dělo vzácně. Většinou mám nějaké nástřely hudby včetně příběhu či nálady. Nela to pak často posune konceptuálně dál, do rovin, které mě nenapadnou. Operativně se starám o hudbu a Nela o vizuály, ale vymýšlíme to dohromady.

Deska Recalibrate vyšla digitálně a na kazetách. Jak ji fanoušci nejsnadněji najdou a mohou si ji i koupit nebo poslechnout?

Štěpán: Deska je k poslechu na většině tradičních online platformách. Digitálně se dá zakoupit na bandcampu labelu Xion, kde lze objednat i kazetu. Nebo nám napište na Facebook!

Co Lowmoe a zahraničí? Opava je koneckonců velmi blízko Polska, které pochopitelně mělo vazby na slezskou scénu vždy. Ovlivnilo vás toto třeba nějak v počátcích, že jste měli k polské scéně blízko? A jak vidíte šance pro Lowmoe dostat se ven i jinde? Zajímá dneska česká scéna vůbec někoho mimo hranice Česka?

Nela: Mě polská scéna zajímala vždy, ale největší vztah jsem si k ní utvořila při mé stáži ve Varšavě. Tamní scéna je vskutku rozmanitá a působí zde mnoho skvělých kolektivů, které sleduji dodnes. Je to underground na velmi kvalitní úrovni. Objevila jsem ve Varšavě několik klubů, kde by byla určitě čest si zahrát. Zároveň je tam česká scéna vnímána velice pozitivně.

Štěpán: Určitě se chceme dostat do Evropy – Německa, Polska, Holandska, Maďarska…

Vy se zcela přirozeně pohybujete v elektronické scéně především kolem její taneční komunity, labely jako Xion či Krmelec si už dnes myslím zaslouží respekt i mimo underground. Jak je na tom tato scéna dnes u nás, které projekty kolegů se třeba líbí nejvíce vám samotným?

Nela: Mám ráda činnost menších kolektivů typu A.M.180, Gin&Platonic, CheeChaak, Unizone. Dělají věci po svém a se srdíčkem.

Štěpán: V posledním roce a půl jsem zažil nejlepší rave na soukromých malých techno parties a koncertech. Ale určitě bych zmínil aktivity klubu Punctum.

V minulosti jsme se bavili o tom, že české scéně by obecně pomohla i větší komunikace mezi městy, že lidi jsou mnohdy fakt hodně uzavření v prostoru kolem svého bydliště a málo koukají ven. Dá se tohle podle vás nějak zlepšit?

Nela: Je to o tom nebát se riskovat a „vychovávat“ publikum, obojí jsou to těžké záležitosti.

Padlo také téma, které mě samotného trápí, zbytečná uzavřenost řekněme alternativně laděných festivalů vůči elektronice obecně. Je tady možný třeba nějaký dialog přímo od vás, že i těmto pořadatelům třeba pošlete info o sobě, nebo vás tohle z nějakého důvodu ani neláká?

Nela: Nejsem velký fanoušek nějakého cpaní se někam, na druhou stranu, když se někde chceš ukázat, je dobré o sobě dát vědět. Sama to vnímám z pozice produkční jako skvělé, když mi o sobě dá vědět výborná kapela, o které jsem neměla tušení, protože nejsem nadčlověk a nestíhám sledovat všechno všude.

Štěpán: Snažíme se dát o sobě vědět, ale do dramaturgie nikomu kecat nechceme.