Nové album ostravské kapely FiHa přináší chytlavý pop rock bez nálepky kýče

„Říkáme tomu FiHa Record Plant, ale je to vlastně naše zkušebna,“ vysvětloval s nadsázkou frontman Filip Rácz rozhodnutí kapely natočit třetí album kapely bez patronátu zvučných nahrávacích studií. „Vyměnili jsme studio a producenta za luxus neomezeného času a peníze, které bychom dali do nahrávání, jsme investovali do vybavení,“ přiblížil Rácz svou motivaci.

Proč ne, iniciativě se meze nekladou, i takto na koleně můžou vzniknout zajímavé věci a novinka FiHy je toho jasným důkazem. Deska You And Me And Victoria vznikla kompletně pod rukama, nohama, ušima a očima kapely. Veškerou hudbu a texty napsal zpěvák Filip Rácz (klávesy, kytary, zpěv), kapela dále nahrála album v obsazení Dominik Pašš (kytara), Jarek Kršík (basa), Erik Rácz (bicí), Klára Klapuchová a Klaudie Prchalová (sbory).

Album energicky zahajuje song Beauty štiplavým kytarový riffem a perfektně odhadnutým doprovodem bicích. Písnička má přirozený potenciál upoutat pozornost charismatickým refrénem s příznačným opakováním písmene „b“ ve slově beauty. Není to však jen refrén, stačí se zaměřit na nevšedně vymyšlenou melodii sloky, která upoutá velkým rozsahem i chromatickými tóny. Následující Old Trick přichází s úplně něčím jiným. V intru slyšíme sborové vokály a efekty, v dalším průběhu přichází stoptimy, rytmické obměny a další parádičky, díky kterým mnohokrát opakovaný refrén neztrácí své kouzlo.

Taneční tempo mírně poleví až ve třetí písni Karma. Ta je sice pomalejší, zato však má odzbrojující houpavý drajv a takové rytmicko-melodické charisma, že jí lze bez zdráhání pasovat na jeden z největších hitů, který FiHa napsala. Černým koněm alba je však následující posmutnělá balada Stranger. Její srdceryvná naléhavost a půvab jsou svým způsobem dokonalé. Píseň má v sobě něco z obsedantní zasmušilosti Radiohead, kterou vyvažují uvolněnější pasáže.

Eponymní Victoria mne kupodivu za srdce příliš nevzala. Je příliš vypočitatelná a snadno zaměnitelná, melodicky ve sloce ani refrénu nepřichází s ničím zajímavým. Podobnými neduhy mírně trpí i Easy Way Out, která myslím nesedla Ráczovi ani pěvecky.

Situace se vrací do plusu s písní Museum, která má naopak atmosféry a poutavých melodií dostatek. Přesvědčivě zde vyznívají vokály obou sboristek i rytmizované mluvené pasáže zpěváka. Vrchol alba přichází s písní Come Home. Už její schválně zadrhávaný úvod v sobě nese tak silné emoce, že se zapíše okamžitě do srdce a zaujme přední pozici. Také další průběh písničky má všechny rysy perfektně odvedené aranžérské práce. Píseň má skvělou gradaci, které nechybí ani odvázaný dívčí vokál a naléhavé kytarové sólo. Prostě nejlepší song alba!

Givin Up Dreams má jediný úkol: pozvednout po předešlé uhrančivé baladě všechny posluchače na nohy a rozpumpovat jejich krevní oběh. To se kapele daří i díky nakažlivé melodii i důraznému zpěvu Rácze, který zde zaujme proměnlivou barvou a solidním rozsahem svého znělého hlasu. Následující Clue se svým naježeným kytarovým riffem ostatním písním trochu vymyká. Je jednoznačně nejtvrdším songem alba, který čpí hardrockem. Překvapí, že i tuto expresivnější hlasovou polohu Rácz i kapela s přehledem zvládají.

Závěr patří baladické romantické perle Let The Love. Nepostradatelný klavír a hlas frontmana zde malují příběh, který pomalu vyrůstá před očima a ušima do věrohodných obrysů. I tato píseň má uvěřitelnou hloubku, upřímnost a opravdový prožitek.

Filip Rácz jako hlavní autor hudby a textů je pozoruhodný talent. Píše písničky, které mají příběh a srdce. Nevyhýbá se sentimentu, ale současně vždy dokáže popové pozlátko odřít příjemným rockovým drajvem. Retrospektivní hudební styl FiHy rozhodně nelze označit za statické zabrodění v minulosti. Je zřejmé, že Rácz má potenciál napsat melodicky svěží a netuctové melodie, které se okamžitě otisknou do uší.

Popová šablona, která člověka napadne po prvním poslechu alba, je pouze zdánlivá. Mnoho písní má daleko rafinovanější strukturu, která je obohacena různými vychytávkami v podobě instrumentálních vyhrávek či pěveckých linek. Je prostě slyšet, že si FiHa s písničkami a jejich formou a stavbou dala setsakramentsky záležet. To, že písně mají naprosto odlišný emocionální náboj a že Rácz je dokáže zazpívat s velmi variabilním pěveckým výrazem, je naprosto zřejmé.

Album You And Me And Victoria má i pár věcí k vychytání (místy trochu méně důrazné a syté sbory, technicky slabší kvalita instrumentálních sól), přesto se však jedná o desku, která má pořádnou sílu a některé jmenované písně mohu řadit tomu lepšímu, co v Ostravě v posledních letech v daném stylovém ranku vyšlo.