Kapriola je na novinkovém albu Rebellion dostatečně vášnivá i zdravě ostrá 

Kapriola po předchozím albu Na konci přijde začátek vydaném v roce 2016 čelila mnoha personálním změnám, až se sestava ustálila v této podobě: kytaristka a houslistka Dona Michelle, zpěvačka Michelle, bubenice Monika (ex-Loretta) a na baskytaru hraje Mercy, jež v minulosti obhospodařovala právě bicí soupravu.

Ačkoliv složení se proměnilo, tak rockově-metalový směr, kterým se tato formace před sedmnácti lety vydala, zůstal zachován. A s tím i všechny zásadní prvky, jež jsou pro tuto partu charakteristické. Kapriola je stále vitální, dokáže být dostatečně vášnivá, zdravě ostrá, zkrátka po hudební stránce stále velmi příjemná. Kapelní stroj se nezadrhl, takže Rebellion je plný energicky šťavnatých songů, v nichž se mluví jazykem, který je srozumitelný, ale nikoliv laciný či vycpávkový.

Co se týká struktury písní, ty jsou postaveny tak, že se v nich vždy jde rovnou na věc. Nevyčkává se ani se nehraje s žádnými skrytými kartami. Holky prostě odhalují jejich hudební vnady napřímo, bez nějakých sofistikovaných kliček. Když je to vhodné, útočí se hned ze startu ostrým melodickým riffem (například úvodní Čím dál více), na druhé straně písně si zachovávají také hitový potenciál (mimo jiné povedená balada I v nás žije stín).

Podstatným elementem, který album provází, je jistá rebelská nálada či vyzývavost. Díky tomu z Kaprioly model 2020 vyzařuje energie či živelnost devadesátých let 20. století. A nutno zdůraznit, že tyhle elementy jsou něco, co se v současném, často strojeném a mnohdy zbytečně stylizovaném hudebním světě nijak často nevidí. I proto je chvályhodné, že si Kapriola dala tu práci a tuhle touhu po nezávislosti, respektive svobodě, do skladeb naimplementovala.

Jak už to v podobných situacích bývá, tedy, když dochází v kapele ke změně vokalistky, tak velká pozornost se bude upírat na novou zpěvačku Michelle. U ní si můžeme všimnout, že ve svém projevu dokáže být jak drsná až agresivní, tak popově líbezná. A rovněž je určitě přínosné, že se předchozí vládkyni mikrofonu Marqui nesnaží nějak kopírovat. V zásadě se dá říci, že pěvecké vyjádření Michelle je přesně to, co Kapriole aktuálně sedí.

Kolonku nejvýraznější příspěvek na albu by mohlo vyplnit vícero songů. Nicméně nejúčinněji se o tuto poctu hlásí pátá v pořadí vypalovačka Sen. V té lze zaregistrovat obě tváře skupiny. V zásadě jde o skladbu s metalovým drajvem, ale zároveň s velmi chytlavým až burácejícím refrénem, který vybízí k zamyšlení („…každý už tak nějak tuší, že má jít o splynutí duší, ale každý by jen chtěl splynutí těl…“). Navíc hlavní krotitelka šelem Dony Michelle obohatila tento song o vkusný houslový part.

Na albu figurují také tři anglicky zpívané písně. Sign of Light spoléhá na skotačivý refrén a je to naprosto optimální song pro divočení v klubech. Strange Games je další z těch dynamičtějších skladeb s výrazným tahem na branku. Album pak uzavírá cover verze Wholla Lotta Love od Led Zeppelin. V podání moravskoslezské party není tato legendární píseň tak nakřaple psychedelická, ale zase je přímočařejší než originál. I to se však počítá.

Ve zmíněné pomalé skladbě I v nás žije stín se Kapriola ptá: „Proč jenom vždycky z cesty sejdeme?“. Každopádně v tomto případě holky z cesty nesešly. A to je to hlavní. Rebellion je zkrátka deska, prostřednictvím které se prezentuje skupina s jasně rozpoznatelným know-how. Některé písně přitom chytnou hned napoprvé, jiné zase vyžadují více prostoru ke vstřebání. Pravda, současná Kapriola možná není tak rozverná jako na předchozích albech, ale zato je emočně intenzivnější. Atraktivní přesto zůstává.