Igor Františák: Vždy mě nejlépe naladí vánoční muzika v jazzových úpravách i lidové koledy

Především vám přeji mnoho sil v boji s touto nevypočitatelnou nemocí. Myslíte, že se situace s proočkováním populace vakcínou vrátí do normálních kolejí?

Upřímně bych si nic jiného nepřál. Nicméně si nemyslím, že se svět vrátí do „normálních“ kolejí. Naopak si myslím, že se budeme muset všichni naučit žít s tímto novým nepřítelem, který bude v podobě agresivního viru pravděpodobně ještě pěkně dlouho komplikovat lidské životy.

Cyklus Hudební výlety jste letos realizovali formou streamovaných koncertů. Bylo to náročnější, než kdyby proběhly běžným způsobem před diváky?

Jsem velice rád, že jsme na poslední chvíli byli schopni přeorganizovat celý koncept cyklu Hudební výlety a připravit celkem 11 online koncertů, které snad potěšily naše diváky a i přesto, že nemohly být odehrány před publikem. Je to nová forma prezentace hudebního umění, ale už se nemůžu dočkat, až opět budeme moci hrát koncerty naživo. Věřte, že ta chemie, která vzniká na živých koncertech mezi interprety a diváky je neopakovatelná a nenahraditelná. A proto věřím, že tyto měsíce plné on-line koncertů jsou pouhým překlenovacím obdobím na cestě do normálního koncertního života.

Sám jste si zahrál na koncertě se sopranistkou Evou Dřízgovou a klavíristou/varhaníkem Markem Kozákem. Jak se vám s těmito interprety spolupracovalo?

S Evou a Markem hrajeme asi něco málo přes tři roky a odehráli jsme několik koncertů, a to vždy v období adventu. Letos jsme byli nuceni zrušit celkem sedm koncertů a tak jsem vděčný alespoň za tento záznam, který můžeme prezentovat v on-line prostoru. S Evou Dřízgovou se známe přes dvacet let a pojí nás společné přátelství a taky úžasná muzikantská setkání při nejrůznějších koncertech. S Markem je to naopak velice čerstvé a upřímně bych si s ním rád zahrál pořádný recitál a využil jeho mimořádného klavírního potenciálu, který z něj přímo tryská. Už jsme se na společném hraní domlouvali, ale bohužel tato nevlídná doba nám to poněkud zkomplikovala. Tak uvidíme…

Na koncertě jste hrál výlučně na nástroj barokní éry zvaný chalumeau. Co vás na něm fascinuje a poutá, že jste se mu v posledních letech začal intenzivně věnovat jako sólista i jako komorní hráč?

Chalumeau je úchvatný nástroj s podmanivým zvukem. Zpočátku jsem měl k tomuto malinkatému nástroji až pobožný respekt, který mě značně limitoval především na prvních veřejných vystoupeních. Zkuste si představit, že například v hodinové Zelenkově mši máte jedinou árii, na kterou čekáte 40 minut bez možnosti přípravy, a najednou se musíte postavit a zahrát tu andělskou hudbu s altem či sopránem. Přitom máte jen jednu šanci, která trvá zhruba pět minut – a buď to zvládnete a okouzlíte svou hrou, nebo ne. Po těch letech, co na chalumeau hraji, respekt zůstal, ale naštěstí tento krásný nástroj již víceméně se mnou srostl a dnes se těším každému koncertu, kde na něj můžu hrát, a to nejčastěji s našimi nejlepšími barokními soubory.

Igor Františák. (Foto: Ivan Korč)

Které koncerty Hudebních výletů vám udělaly největší radost?

Všechny!!! Ale vážně, každý z koncertů byl vlastně unikátní a mnohdy jsme je organizovali a realizovali za pochodu. Podařilo se nám zabezpečit nejlepší české muzikanty a dokonce malým zázrakem i jednoho z nejlepších světových flétnistů Philippa Bernolda, který společně s flétnistou Honzou Ostrým a Zemlinského kvartetem odehrál skvělý koncert. Z dalších bych mohl uvést nádherný bachovský projekt Simony Šaturové společně s Janou Semerádovou a Jiřinkou Dvořákovou v půvabné kapli na nově opraveném zámku Nová Horka u Studénky, trio historických basetových rohů Lotz trio na zámku Žerotín nebo fenomenální Pavel Haas Quartet s ryze českým programem. Však si je stále můžete poslechnout na našich webových stránkách a věřím, že se mnou budete souhlasit.

Jako velice vytíženému muzikantovi vám musí chybět kontakt s živým publikem. Jsou nějaké možnosti, jak tento deficit kompenzovat?

Naštěstí mám stále práce až nad hlavu. Ale rozhodně je pravda, že koncerty pro živé publikum se ničím jiným nahradit nedají. Už se nemůžu dočkat, až se to prolomí.

Jak trávíte Vánoce? Prozradíte nám své osobní rituály a tradice?

Vzhledem k tomu, že jsem momentálně v karanténě a budu v ní až do 27. prosince, jsou letošní Vánoce poznamenané tím, že je budeme muset trávit v nejužším kruhu, a to bez návštěv rodiny či nejbližších přátel. V tomto ohledu to však budeme mít podobné všichni. Žádné speciální rituály nepraktikuji, nicméně se těším na vánoční pohodu a klid s rodinou, který doplní krásná muzika.

A jakou hudbu si rád během vánočních svátků pouštíte a připomínáte?

Je to možná poněkud kýčovité, ale mě vždy svátečně naladí vánoční muzika, nejlépe v jazzových úpravách, nebo lidové koledy, které jako dlouholetý člen cimbálové muziky Technik miluji a žádné Vánoce se bez nich zatím neobešly.

Igor Františák s manželkou Evou (Foto: Ivan Korč)

Letos jste se stal počtvrté tatínkem. Jaký je to pro vás pocit, přivést v dnešní podivné době na svět dalšího potomka?

Nemyslím si, že je některá doba méně či více podivná nebo snad více či méně vhodná pro početí potomka. Vždy je to velký závazek a musím se přiznat, že se v tomto ohledu musím a chci výrazně polepšit. Bohužel jsem v prvním manželství nenašel sílu a víru na to, abych zásadně změnil či zredukoval své pracovní povinnosti, které značně ovlivnily mé rodinné vztahy a dodnes toho lituji. Nicméně i nyní to není se mnou vůbec snadné. Spíše naopak, protože jsem značně komplikovaný a náladový. Občas pociťuji velký tlak být na jedné straně skvělý táta či super manžel a na druhé zodpovědný a úspěšný ředitel tak velkého festivalu, jakým Svatováclavský hudební festival je. A k tomu připočtěme učení na Ostravské univerzitě a řadu koncertů, které k tomu všemu patří, a jsem opět v začarovaném kruhu. Když ale vidím naši malou tříměsíční Amálku, jak nám před očima roste a usmívá se, neznám čistší a upřímnější radost a smysl života, než je tato.

Určitě už se vám rýsuje koncepce příštího Svatováclavského hudebního festivalu… Prozradíte nám už stěžejní jména a chystané programové lahůdky?

Program 18. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu je pochopitelně již několik měsíců hotov. Namátkou můžu jmenovat velká duchovní díla Camilla Saint Saënse a Francise Poulenca v podání Českého filharmonického sboru Brno a PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou francouzského dirigenta Philippa Bernolda, Rossiniho Petite Messe Solennelle v nastudování Národního orchestru Polského rozhlasu a čtveřicí špičkových sólistů, kterými jsou Simona Šaturová, Markéta Cukrová, Johannes Strauß a Peter Mikuláš, ale také koncerty rezidenčních souborů Colleguim 1704 s Václavem Luksem či Collegium Marianum se sólistkou Hanou Blažíkovou. Z netradičních projektů to bude uvedení koncertní verze Balady pro banditu v podání Jihočeské filharmonie se sólisty Evou Vrbkovou, Igorem Orozovičem, Daliborem Bušem a Gabrielou Vermelho, vystoupení ukrajinského mužského sboru Orpheus, který se věnuje především pravoslavné hudbě, autorský projekt skvělého jazzového big bandu Cotatcha Orchestra nebo představení litevského lidového nástroje birbyne, na který virtuózně hraje Vytautas Kiminius společně se svým kolegou akordeonistou Tadasem Motiečiusem. Po dvou letech opět přijede vynikající italský kontraaltista Filippo Mineccia se svým ansámblem, francouzský barokní soubor Ensemble Castelkorn nebo španělský soubor La Grande Chapelle, který představí španělskou hudbu 17. století zkomponovanou pro královskou kapli.

To zní už teď báječně, doufejme, že vše bude už v pořádku a přeji krásné Vánoce!