Opavský rodák Michael Krásný vydal album, z nějž čiší muzikantská interakce a radost z hudby
22.12.2020 00:00 Milan Bátor Hudba Recenze
Opavský rodák Michael Krásný na sklonku roku přichází s albem 20:20. Po spíše instrumentálním debutu Doing What I Do (2016) se jedná o nahrávku, na níž jednu z hlavních rolí hraje vokál. Osmero skladeb s žánrovými přesahy je částečně autorským dílem Krásného, částečně nově zaranžovanými jazzovými a popovými standardy, jejichž čerstvý kabátek je slušivý a atraktivní. Album vychází na CD i LP a Krásný si na něj přizval celou řadu muzikantů, mezi nimiž nechybí Jan Uvira, Martin Linhart, Adam Tvrdý, David Vostrý, Zbyněk Polívka, Miroslav Hloucal a další.
Michael Krásný.
Foto: archiv
Album 20:20 začíná tím nejpříjemnějším možným způsobem. Krásného autorská věc Just A Man je intimní, emocionálně rozechvělá balada s nádherným klavírním intrem a sladkým refrénem. Ten má lakmusově jemný, ale přesto zřejmý hitový potenciál, přitom se nezbavuje ani jazzových ambicí. Vypravěčský zpěv Krásného citlivě kolorují melodické kudrlinky piana, skvělé jsou rovněž sborové vokály a rafinovaná forma, v níž se myslelo na rytmické finesy, stoptimy i nazlátlé sólo saxofonu.
Krásný se ve své invenci nikterak neomezuje. Svědčí o tom hned následující hutná osmiminutovka This Maquarade od Leona Russella, která začíná improvizovaným vokálním scatem. Pěvecky Krásný v tomto songu musel vyšplhat trochu výš, ale i tak zní jeho hlas zejména v mírné dynamice hebce a pružně. Výborné jsou synchronní unisono linky zpěvu a basy, mazlivé klavírní sólo dopřává písničce šmrnc latiny křížené s šansonem. Opulentní rozměr písně ani nepostřehnete. Aranžérské mistrovství a skvělá výstavba zaručují permanentní koncentraci a pozornost. Závěr patří excelentnímu sólu na trubku v podání výborného Miroslava Hloucala.
Další song We Found Love mně osobně příliš nenadchnul. Když se Krásný pustí do větší dynamiky a expresivity, je slyšet, že jeho hlas nemá pevnější základ a větší průraznost. Písnička je sice melodicky svěží, ale extatický závěr už nevyznívá pěvecky přesvědčivě. Je to prostě píseň, kterou si na rozdíl od předešlých dvou nemám potřebu ihned zopakovat. Naopak oblíbená trvalka bezpočtu amatérských bigbandů, Sway, má v podání Krásného akutní charisma. Dobře usazené tempo nikam nespěchá, je dost času na individuální i kolektivní hrátky. Z těch vyčnívá famózní kytarové sólo Adama Tvrdého, který si zde vychutnal každý tón jako ten nejsladší dezert.
Nature Boy jazzového bombarďáka Kurta Ellinga má zpočátku šansonovou příchuť. Hlas a klavír jsou si rovnocennými partnery, ostatní nástroje spouští svižné tempo až po dvou minutách. Jednoduchý, ale naprosto výstižný basový groove a ostřejší chromatické postupy dávají této písničce jiskru výjimečnosti, do níž se promítlo i skvěle vystavěné sólo na bicí. Nestandardní přístup k jazzovým standardům Krásný stvrdil i v oblíbeném All Of Me Geralda Markse a Seymour Simonse. Tentokrát zvolil poměrně svižné tempo a jistou úsečnost, s níž si stručně zaimprovizoval hlas a piano. Asentimentální, vtipné a trefné.
Pod následující skladbou Night Voices jsou autorsky podepsáni Krásný, Tvrdý, Vostrý a Vidasov. V této písni výjimečně slyšíme slapovou techniku, jinak Krásný svou instrumentální výzbroj na albu spíše tlumí a pouští z ní do písniček jen to potřebné. Tahleta funkově a soulově prokvetlá pecka v sobě skrývá obrovskou melodickou nálož. Tu zdůrazňují skvělé kombinace sborových vokálů, které v klíčových momentech doprovázejí pouze bicí. Z těchto instrumentálních pauz vzniká parádní napětí. Píseň má odzbrojující gradaci a energii, která by se dala krájet!
Závěr alba Krásného patří jednomu z největších velmistrů všech dob. Spain Chicka Corey je emotivní rozlučkou, která má nádherně kontrastní rytmiku a spoustu sil až do konce.
Michael Krásný natočil desku, která je mnohem přístupnější mainstreamovému posluchači než v případě jeho nekompromisního debutu Doing What I Do. Na tom se místy ještě opájel svou fascinující technickou dovedností a zkoušel své možnosti, podobně jako když vrcholový sportovec touží pokořit svůj osobní rekord. Musím říci, že obyčejnější písničkové schéma a vyhýbání se anachronickému zvuku nahrávce moc prospělo. Písně opentlené vkusnou a nápaditou aranží i v případě známých jazzových fláků jiskří a mají neotřelé barvy, dravé rytmy a bohaté doprovodné melodie.
Krásného zpěv je jedním z největších překvápek této desky. Sice se pěvecky představil i na svém debutu, ale tady si opravdu sáhnul až na dno. Ukázalo se, že dokáže ustát i velmi těžké chvíle, kdy je třeba zvládnout náročné frázování, rozpětí melodie a basový doprovod. Krásný to ovšem dokázal v převážné většině songů naprosto spolehlivě. Obecně platí, že mu sluší více jemnější hlasové polohy než přílišný tlak na hlasivky. Ten mu opravdu neprospívá.
20:20 je album, které stojí na báječných výkonech všech muzikantů. Ač se jedná o skvělé instrumentalisty, prvořadá zde byla hudební interakce, velmi osobní hudební komunikace a evidentně i radost z kvalitní muziky a vlastní kreativity než sólistické ambice. A to jsou atributy, které tuto desku mohou směle katapultovat mezi nejzdařilejší nahrávky letošního roku.
Michael Krásný: 20.20. Celkový čas 43:56. Vydáno vlastním nákladem v roce 2020.
*
Album Michaela Krásného 20:20 odvysílá Rádio Ostravan v neděli 27. prosince 2020 od 20.00 hodin.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.