Evžen Hofmann se na druhém sólovém albu vydává na toulky po hvězdách

Nahrávka ostravského kytaristy začíná vskutku nevšedně. První skladba Těšíte se je jakýmsi reklamním hudebním spotem Hofmanna adresovaného fanouškům a lidem, kteří si jeho desku zakoupili. Slyšíme v ní totiž hlas kytaristy, který děkuje lidem, za to, že si pořídili jeho nahrávku. Podobně jako debut Retrospektiva, ani Kytarista po hvězdách není k dostání ve veřejných streamovacích databázích, jak je dnes běžné. Můžete si buď zakoupit, nebo se obejít bez něj.

Hofmannovy instrumentální skladby provází poměrně unifikovaná práce s hudebním nápadem. Můžeme si to ilustrovat hned na druhé kompozici s názvem Vábení. Harmonicky skladba téměř nevybočuje ze schématu nastíněného v úvodu. Forma je v podstatě jednodílná, nad vytčenou kadencí akordů se vždy prostírá hlavní motiv, na který se následně nabalí sólové vyhrávky. Taneční pulzace krájí hudbu na stejnoměrné úseky, nepostrádá však ani překvapení v podobě stoptimu a opětovného nájezdu elektronické rytmiky. Určitá tezovitost silnějších melodií (kterým poněkud chybí výraznější kontrasty a další hudební myšlenky), je kompenzována brilantní technikou, kterou lze slyšet téměř v každém okamžiku.

Kytarová dovednost Hofmanna se odráží ponejvíce v rychlé hře pasáží a běhů, které jsou nejčastěji stupnicového charakteru. V té kytarista osvědčil svou zručnost a vyhranost. Méně už v jeho sólových linkách slyšíme rozložené akordy, sofistikovanou prstovou techniku a jemnější práci s vytahováním strun.

Zvukově i melodicky velmi příjemný je kratičký žánrový obrázek Damašek, v němž se objevují orientální melodické motivy. Tyto exotické hudební prvky ještě výrazněji prostupují také následující kompozice, jakými jsou např. Marco Polo s mollovou harmonickou stupnicí v hlavní roli. Astrální predestinace Hofmannovy nahrávky je umocněna četnými elektronickými plochami, které mají atmosférický a relaxační nádech. V určitém ohledu připomínají vzdáleně některé postupy Mika Oldfielda, ovšem spíše ve zvukové a harmonické oblasti než v kontextu hudební struktury a tónové kultury.

Východní a orientální tendence alba můžeme slyšet i ve skladbách Fata Morgana a Taj Mahal. Intimnější obrysy má subtilní akustická balada Tulák po hvězdách, zahraná citlivě a dynamicky. Naopak následující divoká vypalovačka nepotřebuje žádný literární ani přenesený význam. Jmenuje se Vivace a je nekompromisní ukázkou hbité praxe a rafinovaných hříček s mollovými stupnicemi, tremolem a dalšími technickými finesami. Skladba má šťávu a splňuje atributy kvalitně odvedené kytarové práce. Je víc než možné, že si ji adepti na podobně rychlopalné ruce zařadí do svých oblíbených tréninkových programů. Album Kytarista po hvězdách uzavírají skladby Pozdrav slunci a Blues polomských plání.

Musím přiznat, že nahrávka Evžena Hofmanna nepatří k hudebním projevům, které by mne nějak naléhavěji oslovily. Album je bezesporu ukázkou technicky velmi nadaného, kvalitního hráče, který má svůj nástroj pevně pod kontrolou. Ovšem ve srovnání s podobnými instrumentální počiny v širším kontextu nahrávka přece jen má své limity. Po stránce hudební invence bych čekal promyšlenější motivicko-tematickou práci, která je v této oblasti naprosto klíčová. Na druhou stranu oceňuji, že si Hofmann s buldočí vytrvalostí jde svou vlastní cestou, je mu jedno, co si o jeho hudbě kdo myslí a neuhne ani o píď. Jeho snažení je totiž jedním z mála dokladů, že dnes někdo má ambice vydat čistě instrumentální sólovou kytarovou nahrávku.

Na Hofmannově hře jsou zřetelně slyšet nadhled, zkušenosti a jistota. Méně už se do jeho projevu promítá feeling a pozornost k variabilnímu, opravdu zajímavému zvuku a hlavně k samotnému kytarovému tónu a jeho nepřeberným možnostem artikulace a frázování. Album Kytarista po hvězdách nese název po jedné z oblíbených knih Hofmanna. Žel je to inspirace jen velmi obecná a volná, filozofie této výjimečné knihy, jejíž myšlenka svobody je vykoupena krutou bolestí, se do hudby a konceptu desky nikterak neodrazila. Své nejlepší nápady má ambiciózní ostravský kytarista zřejmě ještě před sebou.

Neházejme však flintu do žita. Nikdo si nezaslouží za autorský počin odmítání. Některé melodie a harmonické obraty, jakož i atmosféra vybraných skladeb, se mi zdály velmi podařené. Určitě by si tohle album měli poslechnout všichni, kdo to s kytarou myslí vážně. Věřím, že se najdou fanoušci, kterým nahrávka Kytarista po hvězdách zpříjemní mnoho okamžiků, a budu se těšit na třetí Hofmannův autorský počin.

Třeba právě na něm se tento výborný kytarista zbaví všech pozlátek a vydá se experimentálnější cestou, která ho dovede k netušeným objevům a novým horizontům.

Evžen Hofmann: Kytarista po hvězdách. Ragtime Records 2020. Celkový čas: 37:41

*

Nové album Evžena Hofmanna Kytarista po hvězdách si můžete poslechnout v Rádiu Ostravan, které album odvysílá v úterý 22. prosince 2020 od 20 hodin.