Duše baroka v kostele svatého Václava: Nestárnoucí hudba a skvělá trojice Dřízgová-Františák-Kozák

Koncert, který je byl před několika hodinami zavěšen na YouTube kanálu Svatováclavského hudebního festivalu, zahájil pianista a varhaník Marek Kozák Toccatou a fugou Norberta Segera. Proslulý varhaník týnského chrámu a jeden z nejlepších varhaníků své doby mne v precizním podání Kozáka zaujal melodickou svěžestí, fuga pak vkusně zvoleným rejstříkem a bohatě modulovanou harmonií, jakož i kontrapunktickým mistrovstvím.

Z velkolepého kantátového odkazu Johanna Sebastiana Bacha zazpívala sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová za doprovodu Marka Kozáka Liebster Herr Jesu a další. Její ušlechtilý soprán zněl čistě a jasně, s kultivovanou výslovností a bezvadnou intonací také v sopránové árii z oratoria Mesiáš Georga Friedricha Händela s názvem How Beautiful Are the Feet. Její hudba probíhá v posmutnělé tónině g moll v příznačném tečkovaném rytmu, který Dřízgová s Kozákem artikulovali s nadlehčenou brilancí.

Naprosto novou zkušeností pro mne byla sopránová árie anděla Ave Deus ze slavnostní hry Sub olea pacis et palma virtutis (Pod olivou míru a palmou statečnosti) barokního génia Jana Dismase Zelenky. Dílo pojednávající o sv. Václavovi má obrovské melodické kouzlo s odstíny tragiky. Dřízgová také emočně téměř drásavou hudbu českého mistra zazpívala s velkým prožitkem a přesvědčivostí. Neméně zdařile si vedla také v následující árii Oh, had I Jubal´s lyre z oratoria Josef Georga Friedricha Händela. Zde se nejslavnější ostravská sopranistka doslova blýskla v rychlých jásavých koloraturách.

V další skladbě se k oběma interpretům připojil Igor Františák, který rozezněl nástroj chalumeau. Tento droboučký předchůdce klarinetu oplývá měkkým, bohatě variovaným zvukem, který téměř připomíná lidský hlas. A Františák na něj hraje opravdu báječně, což jasně doložil v Sonátě F dur Georga Friedricha Händela. Slavnostní i posmutnělá atmosféra se promítla do rychlých i pomalých vět, ve kterých Františák přesvědčil dokonalým zvládnutím techniky nástroje a výrazovou přesvědčivostí. Opravdu radost poslouchat!

Segerova žáka Jana Křtitele Kuchaře, který už patřil svou hudbou klasicismu, představil Marek Kozák jeho varhanní skladbou Pastorale C dur. Do jeho díla se promítla skvělá technická brilance a figurační vzletnost. Pastorální charakter byl prezentován typickou prodlevou base s jasnými náznaky na lidový kolorit.

Italský skladatel Francesco Paolo Tosti je autorem romanticky sentimentálního Ave Maria, které s něhou a procítěností zazpívala Eva Dřízgová-Jirušová. Dílo upoutalo opojnou italskou melodikou a svou jednoduchou písňovou formou s recitativním charakterem mnoha slabik na jedné notě, připomínajících duchovní kázání. Jako vynikající kontrapunktik je v posledních desetiletích objevován i český klasicistní mistr Jan Křtitel Vaňhal, který patřil k nejuznávanějším evropským skladatelům druhé poloviny 18. století. Z jeho díla přednesl Kozák varhanní Fugu C dur.

Koncert tří vynikajících umělců vyústil do ryze vánoční tematiky. Tu v české hudbě reprezentují skladby Adama Michny z Otradovic. V souvislosti s jeho geniální hudbou dám k dobrému jednu historku, kterou zaznamenal největší znalec jeho díla, profesor Jiří Sehnal. Na Michnu se dlouho pohlíželo jako na „písničkáře“, známého především z barokních kancionálů. Nové edice s jeho hudbou i díky nesmiřitelnému nepříteli baroka Zdeňku Nejedlému dlouho nebyly možné. Zázrak se stal až v roce 1988 a má pikantní okolnosti. Jeden sovětský kosmonaut prý při letu vesmírem poslouchal z české stanice hudbu, která se mu nesmírně líbila. Během jeho návštěvy Prahy se zjistilo, že hudba, kterou slyšel, byla směs Michnových písní, kterou pod názvem Vánoční muzika sestavil legendární Miroslav Venhoda. Pochvala sovětského kosmonauta tak otevřela paradoxně cestu k vydávání Michnova díla a o rok později mohla v práchnivějícím socialismu vyjít právě Česká mariánská muzika.

Michnova hudba je živoucím svědectvím obrovského hudebního talentu, melodika je natolik charismatická, že její reflexe implicitně najdeme v dílech autorů filmové hudby českých pohádek, stačí si to jen uvědomit. Z Michnova nestárnoucího hudebního díla zazněly nádherné písně Vánoční muzika, Vánoční rosička, Vánoční magnet a střelec, Vánoční noc, Vánoční hospoda a Vánoční roztomilost.

Vánoce na mnoho rozličných způsobů, ale nikdy ne klišovité, falešné a prázdné. To byl překrásný koncert v podání předních ostravských umělců Evy Dřízgové-Jirušové, Igora Františáka a Marka Kozáka. U nejslavnější ostravské sopranistky mne udivilo, jakou svěžest, eleganci a výrazovou šíři si její hlas uchovává. Z Marka Kozáka se vyloupnul interpret, který svou všestranností už nyní patří k nejvýraznějším pianistickým osobnostem. Jediným rušivým elementem během koncertu byla občasná intenzita varhanní traktury, kterou snímal do zvuku mikrofon.

A Igor Františák? Bez tohoto ředitele Svatováclavského hudebního festivalu a vynikajícího umělce v jedné osobě by zela v ostravské duchovní a umělecké hudbě řádně velká trhlina. Držme mu palce, aby i v této těžké době neztratil svůj obvyklý entuziasmus, s nímž dělá pro ostravskou, ale s ohledem na šíři jeho uměleckých kontaktů i pro českou a evropskou kulturu tolik dobrého. Kéž se mu to vrchovatou měrou vrátí v těch nejkrásnějších lidských darech, jakými jsou láska a zdraví.