Krůčky na věčnost Václava Krůčka: Odešla legenda houslové pedagogiky

Olga Faiková (houslistka, členka Janáčkovy filharmonie Ostrava a žačka Václava Krůčka): Ráda budu sdílet své vzpomínky na tak vzácného člověka, jakým pan profesor Václav Krůček byl. V prvé řadě děkuji Životu, že jsem mohla být jeho žákyní. Ovlivnil můj život zcela zásadně, pro studium hudby na konzervatoři jsem se rozhodla po prvním setkání s ním, z první konzultace jsem odjížděla nadšená a natěšená na cvičení a práci. Studovala jsem u něho 9 let, tři roky před konzervatoří a šest coby studentka konzervatoře. Celou dobu jsem si ho velmi vážila nejen za práci, ale za jeho lidskost, byl svým žákům tak trochu druhým tátou, my jsme byli „Krůčkovci“. Mívali jsme i společné hodiny, drželi jsme pospolu. Sešli jsme se všichni jeho žáci na oslavě jeho 60. narozenin, scházeli jsme se pak i nadále, byť už v menším počtu. Naposledy jsme za ním byli s bratry Václavem a Vlastíkem Holkovými v domově pro seniory 12. srpna letošního roku. Moc už toho nenamluvil, ale když jsem se ho ptala, zda zase můžeme přijít, odhodlaně řekl: No samozřejmě! Byl zlatý. Jako kantor dovedl předat svůj um i bez předvádění hry na housle, kterou mu nedovolovalo onemocnění pravé ruky. Byl to hlavně muzikant, srdci bylo podřízeno vše. Jeho otcovské objetí či poplácání po rameni si kdykoli vybavím stejně jako povzbuzující slova. Tehdy nebyla možnost si cokoliv najít a pustit na YouTube, pan profesor nám umožňoval poslouchat nahrávky ve svých pořadech v Divadle hudby. Jako pedagog vydal Školu houslových etud, kupovala jsem si ji mezi prvními a mám v ní jeho věnování. Později vydal Školu houslového přednesu, obě Školy jsou pro učitele hry na housle cenným učebním materiálem (sama je při učení využívám). Ať dělal pan profesor v muzice cokoliv, vše bylo poctivé a pravdivé. Jeho laskavá osobnost se nezměnila do posledních dnů jeho života, byl Člověkem.

Pavel Vítek (violista, člen Kubínova kvarteta): Pan profesor Václav Krůček se velmi dobře znal s mými rodiči. Oba byli houslisté, ročníky 1919 a 1921k, po 2. světové válce studovali mimo jiné s prof. Krůčkem, Bohdanem Warchalem a celou řadou dalších u prof. Remeše (to byl, pokud vím snad ještě žák Otakara Ševčíka). Chodil jsem soukromě do hodin pana profesora Krůčka v letech 1964–1971. Ten mě vlastně připravoval na přijímací zkoušky na konzervatoř. On tehdy měl mnoho žáků, ale bohužel od r. 1971 přestal učit na konzervatoři a učil jen na hudební škole. Já jsem začal učit v roce 1982 na ostravské konzervatoři a v té době jsme už byli kolegové, protože se pan profesor na konzervatoř opět vrátil. Bylo to v době, kdy jsem studoval na JAMU. Pan profesor byl velmi vzácný člověk, výborný společník, podobně jako Zdeněk Stibor. Byl pravidelným návštěvníkem koncertů Kubínova kvarteta. Když jsem oslavoval 60 let, měl jsem tu čest tam mít i pana profesora Krůčka, vedle vynikajících kolegů ostatních pedagogů ( Zdeněk Gola, Ladislav Gořula, Jan Hališka…). Pan profesor Krůček měl spoustu žáků, ale také přátel, chodíval do porot, vedl různé semináře a byl mimořádným učitelem houslí známým nejen u nás, ale i v zahraničí. Když jsme aktivně koncertovali, často jsme se setkávali s lidmi, kteří jej znali a nechali jej pozdravovat. Je to skutečně legendární postava  pedagogického umění houslové hry! Bude nám všem chybět, ale my, kteří jsme jej znali, budeme jistě hrdí na to, že jsme mohli být s ním v kontaktu a čerpat z jeho zkušeností a životní moudrosti. Mockrát jsem mohl být v jeho společnosti a budu mít na to nádherné vzpomínky. Jsem jeho vděčným žákem, pozdějším kolegou a pamětníkem… Moc mu za vše děkuji…Bude nám všem chybět.

Jan Hališka (violoncellista): Václav Krůček by výraznou a nenahraditelnou osobností ve světě houslové pedagogiky a svým odchodem na věčnost poprvé zarmoutil všechny, kterým nezištně pomáhal, buď přímo jako učitel hry na housle, nebo jako rádce mnoha přátelům. Každé setkání s ním upozornilo na jeho bystrý intelekt a velmi milou povahu, vlastnosti, které spolu s nevšední trpělivostí a hlubokými odbornými vlastnostmi přispěly k výchově mnohých vynikajících houslistů.

Pavel Doležal (koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Ostrava): První, co se mi vybaví,, když si vzpomínám na tvář pana profesora Krůčka, jsou jeho nesmírně laskavé a jiskrné oči a jeho veselý a také lišácký úsměv. A pak jeho nesmírný zápal pro hudbu a zvláště pro houslovou hru. Do mozaiky vzpomínek jedna moje: Jako vykulený žáček LŠU jsem v 70. letech pravidelně navštěvoval jeho nesmírně zajímavé přednášky o umění houslové hry v tehdejším Divadle hudby (Dnešní Stará Aréna) s mnoha hudebními ukázkami, vyprávění o Čajkovského soutěži v Moskvě…

Martina Bačová (koncertní houslistka): Pan Profesor Krůček. Pan profesor, kterého jsem potkávala od útlého věku během všech možných přehlídek, koncertů a soutěží. Pamatoval si mě velmi dobře a já jeho. Do poslední chvíle, kdy mohl, byl mým pravidelným posluchačem, zvláště v období, kdy jsem byla sólistkou Janáčkovy filharmonie Ostrava, a kdy jsem studovala u našeho drahého pana profesora Goly.

Jiří Vodička (koncertní mistr České filharmonie): Vzpomínám na pana profesora Krůčka s obrovským respektem. Byla to velká osobnost, která provázela a bude provázet další generace houslistů. Nevynechal skoro žádný můj koncert a vždy mne pevně obejmul a byl dojat, vždy jsme spolu prohodili několik slov o tom, co mě čeká a na co si mám dát v různých skladbách, které jsem zrovna studoval, pozor. Bedlivě mne sledoval od mých dvanácti let vedle mého pedagoga Zdenka Goly. Osobně na něj vzpomínám s velkým úsměvem a vřelým pocitem.

Václav Holek (houslista a žák Václava Krůčka): Václav Krůček pařil k nejtalentovanějším houslistům své doby. Studoval nejprve u profesora Remeše, významné postavy houslové pedagogiky v Ostravě, potom na JAMU v Brně, kde mezi jeho spolužáky patřili Bohdan Warchal, Jiří Trávníček, Antonín Moravec a další legendy. Během války pracoval rok v dole a s havíři se scházel až do pozdního věku na každoročním posezení. V padesátých letech přišla patálie s rukou, zkrátka nemohl hrát. Začal ale učit na lidové škole v Ostravě. Brzy vychoval řadu vynikajících žáků, mezi nimiž jsou např. pánové Kuzník, Gacek a Kouřil. V roce 1962 začal Václav Krůček učit na ostravské konzervatoři. Jeho první žačkou byla Věra Nepilá (Mazurková). O rok později k němu nastoupili Petr Novobilský, Zdeněk Zindel a Petr Paděra, v dalších letech u Krůčka studovali např. Jarmila Procházková, František Kristýnek a později koncertní mistr FOK Jiří Hurník, Simona Koláčková a řada dalších… Budiž mu země lehká.

Milan Báchorek (hudební skladatel a emeritní ředitel Janáčkovy konzervatoře): Václav byl neobyčejně živý člověk, plný elánu a nevyčerpatelného zdroje zajímavých a naprosto zaručených historek z hudebního života Ostravy . Nikdy u toho nescházely housle opředené tajemstvím interpretace, nevídaných kousků světových interpretů, literatury, obdivných znaleckých postřehů k jejich stavbě. Na ostravské konzervatoři – tehdejší VHPŠ působil od poloviny padesátých let minulého století a s krátkými přestávkami prožil celý vývoj školy až do nynější podoby Janáčkovy konzervatoře. Tvořil vždy pevný pilíř úspěchů smyčcového oddělení. Po zdravotním kolapsu rukou se naplno věnoval pedagogice, v níž dosáhl pozoruhodných výsledků, např. v propracování metodických pokynů hry na housle, kde vycházel z nejlepších tradic české houslové školy. Největšího úspěchu dosáhl vydáním pověstných sešitů vybraných smykových cvičení, opírajících se o robustní metodiku Otakara Ševčíka, kterou přizpůsobil potřebám nejmladší generace houslistů. Pro svou vysokou odbornost a všeobecnou známost byl zván do porot interpretačních soutěží, kde propagoval ostravskou interpretační školu. Čest jeho památce.

Alžběta Falcníková (houslistka, členka Janáčkovy filharmonie Ostrava a žačka Václava Krůčka): U pana profesora jsem studovala převážnou část ZUŠ. Byl pro mne nesmírnou autoritou s jasným úsudkem, vyžadoval od nás vždy maximum, ale své náročné požadavky na žáka uměl přizpůsobit věku. Proto se mi při vzpomínce na něj vybaví jeho usměvavá tvář a humor, kterým nešetřil. Nejvíc jsem panu profesorovi vděčná za vynikající hudební základy, ze kterých později vyrostlo i mé další studium na konzervatoři a HAMU a za „vybudování dobré pracovní morálky“, tzn. poctivého a pracovitého přístupu, pravidelnosti i způsobu cvičení, přistupování k řešení jednotlivých houslových problémů. Dodnes (a možná čím dál víc) na něj vzpomínám s úctou a láskou.

Rudolf Bernatík (klavírista a pedagog): Václav Krůček, pojem, který představuje zvuk houslí, sounáležitost lásky a důvěry mezi žákem a učitelem a laskavost v hudbě i životě. Téměř 67 let znám jeho skromnost, ale i velikost jeho učitelských snah proniknout do tajů houslí, přirozené hry na na milovaný nástroj a zároven urputnost a vynalézavost,jak se může na housle krásně hrát. Tomu věnoval celý a plodný bohatý život a musím upřímně říct, že tomu dobře, možná i dokonale rozuměl. Učil stejně malé houslisty jako i virtuozní muzikanty,vždy technicky uvolněně, přednesově výrazně, muzikantsky. Proto uměl napsat své osobité a všemi respektované houslové metodické skladby a cvičení, fundované a praktické názory a nepřeberné další moudrosti. Jemu samotnému nebylo osudem dopřáno rozvinout svůj slibný houslový talent díky nemoci ruky. Jeho život byl nejtěsněji spjat s ostravským hudebním životem jako nezapomenutelný profesor konzervatoře v Ostravě.
P.S.: Vašku, stále Tě budeme mít v paměti.