Černá díra, mrtvé slunce, výlevka bytí, předpeklí. Pomník obětem střelby je temný, nadějí je sníh

ruka, muška, ukazováček
na spoušti zkažených Vánoc
podle kalendáře to měl být Den lidských práv
v ostravské nemocnici ztratilo sedm pacientů
právo na život
advent, cukroví, dárky
boha jeho, co teď s balícím papírem
jmelím a purpurou
když zemře i živý štít dcery
aniž byla vyhlášena opravdová válka
NIKDO nesmí být zbaven života
hlásá Listina základních práv a svobod
sedmkrát NIKDO
v palbě vzteku a blbé náhody

*

Tohle je moje reakce na loňskou tragickou sedminásobnou vraždu, kterou způsobila sebestředná lidská zloba. Paradoxně v Den lidských práv, který demokratický svět oslavuje každý rok právě 10. prosince. Dvaačtyřicetiletý sobec z Jilešovic na Opavsku totiž odmítl uznat právo člověka deklarované v jednom z bodů Listiny základních práv a svobod.

Pomník zastřeleným v den odhalení. (Foto: Ivan Mottýl)

„Nikdo nesmí být zbaven života,“ uvádí šestý článek Listiny základních práv a svobod, která je i součástí ústavního pořádku České republiky. Střelec z fakultní nemocnice, jehož jméno nemá smysl vyslovovat, tohle právo porušil. A do takzvané hromadné sebevraždy, kterou protestoval vůči údajné neadekvátní péči lékařů, zahrnul i sedm nevinných obětí.

*

třetí patro
čekárna na smrt
Petr (†49)
Petr (†39)
Robert (†46)
Dana (†64)
Simona (†51)
Oskar (†28)
Eva (†68)

*

Autor ve čtvrtek odhaleného pomníku Lukáš Dvorský říká, že práce na jeho vzniku pro něj byla emočně velmi náročná. „K této práci jsem přistupoval s hlubokou úctou k pozůstalým, obětem a k celé této události. Vše jsem vyjádřil jazykem sobě vlastním, a tím je tvar,“ vzkázal Dvorský pozůstalým i médiím.

Byla to nesmyslná a zbytečná smrt. Sedm lidí, kteří netoužili po hrdinství ani posmrtném pomníku, popravil neskutečný sobec, který se zodpovědnosti za svůj čin zbavil zbabělou sebevraždou. Věřící si mohou myslet, že je nyní trestán „plameny pekelnými“, ve skutečnosti už asi vrah nikterak netrpí.

Pomník před poliklinikou v Porubě. (Foto: Ivan Mottýl)

Zcela rozumím emocím sochaře, který nedokázal vytvořit pomník, v němž by pozůstalí i veřejnost mohli najít alespoň jiskřičku naděje. Sám totiž přiznává, že nesmyslnou smrt personifikoval do černé díry či mrtvého slunce. To je beznadějný příměr, neboť jak známo, bez planety Slunce by nebyl možný život na Zemi. Vědci navíc zjistili, že než Slunce zhasne, jeho objem se mnohonásobně zvětší a Země dostane podobu dnešní planety Venuše, na které panují teploty kolem 500 °C. Podmínkou mrtvého Slunce je tedy mrtvá Země.

Černá díra, mrtvé slunce, výlevka bytí, předpeklí. To jsou slova, která se mi ve čtvrtek hnala hlavou u nového porubského pomníku. Taková je realita. Jedinou naději, kterou jsem pocítil, byl sníh, který začal padat z nebe a na okrajích pomníku vytvořil jakýsi závoj milosrdenství.

Čest sedmi nevinným obětem!