Klarinetista Karel Dohnal na novém albu přesvědčuje, že česká hudba 20. století má světovou úroveň

Na Dohnalově nahrávce ještě před samotným poslechem zaujme výtvarné řešení bookletu. Levá půlka přední strany CD obsahuje informace o nahrávce ve dvou žlutozelených polích. Pravou stranu tvoří obraz Hukvaldy malíře Antonína Kroči jako symbolický středobod moderní české hudby, kterou reprezentuje nestárnoucí dílo Leoše Janáčka. Dohnal své kolegy interprety na titulce také laskavě označil jako „friends“. Velmi milé gesto.

CD otevírá Sonáta pro klarinet a klavír Eduarda Dřízgy, v níž Karla Dohnala doplnil u klavíru Lukáš Michel. Oba pánové mají s Dřízgovou skladbou letitou zkušenost a dá se říci, že jim uvízla hluboko pod kůží. Slyšel jsem je v této podivuhodné kompozici živě poprvé už v roce 2014. Od té doby došlo ke spoustě věcí. Eduard Dřízga ještě před svým odchodem na onen svět stačil Sonátu pro klarinet revidovat. Na albu tak zaznívá výrazně upravená skladba ve verzi poslední ruky z roku 2017. Už první poslech naznačuje, že jde o skladbu nevšední. Promítá se v ní bouřlivá, psychologicky vrstevnatá osobnost skladatele, který bývá považován za jeden z největších talentů české hudby. Dřízga toho za svůj život nenapsal mnoho, málokterý nápad prošel sítem jeho přísné sebekritiky. Snad proto má jeho hudba tak mimořádné charisma a dokáže uhranout svou melodikou, dráždivým rytmem a dravou muzikalitou. Karel Dohnal s Lukášem Michelem Dřízgu hrají s opravdovou vervou a entuziasmem. Jejich interpretace je zevrubně promyšlená a do poslední noty procítěná, tuším, že jednu z hlavních rolí hrálo jejich srdce.

Dřízgův předchůdce a jeden z otců zakladatelů ostravské klasické (ale svým způsobem vlastně i populární!) hudby Rudolf Kubín patří autorům, kteří dokážou i po více než půl století překvapit. Najdeme u něj progresivní skladby ovlivněné hudební avantgardou, psal taky masové písně či operety, které už odvál čas. Jeho Humoresky pro klarinet a smyčcové trio lze zařadit mezi linii skladeb, které nebyly inspirovány ničím jiným než skutečně ryzí hudební invencí bez ideologického břemene, zato s nádhernou pozorovací schopností a úžasem nad oblíbenými tématy prvních dvou dekád 20. století.

Slyšíme jízdu Ve vlaku, Večerní zvony či zábavný Kinematograf. Kubín dokonce svou hudbou líčí, jak zní Moderní láska a Klaun. Jeho kratičké, třpytivé skladbičky můžeme chápat jako brilantní poetické portréty s nádhernou barevností a zvukomalebnou imaginací. Mám pocit, že kdyby se měřilo umění na to, kdo byl ve 20. století největší český melodik, Dřízga s Kubínem by byli mezi favority. Karla Dohnala v této skladbě doprovodil Benda Quartet ve variantě smyčcového tria. Hráči nemají osobnostně k svéráznému humoru daleko, proto i Kubínova skladba pro ně byla třešničkou na dortu, kterou si elegantně a bravurně vychutnali.

Jestliže se Kubín v hudbě snažil zachytit oblíbené fenomény svého mládí, současný český skladatel Petr Wajsar si vzal na mušku ptáky. Ovšem nikoli jako lovec, nýbrž spíše jako hudební ornitolog. Jeho pět onomatopoických obrázků s názvy Kos, Kukačka, Káně, Datel a Slepice jsou zvukově zajímavou exkurzí do světa ptačí říše. Wajsar se ovšem nevydal cestou pouhé imitace, jako spíše hlubší reflexe. Proto v jeho kompozicích není nouze ani o pronikavou psychologii, což dokládá třetí skladbička Káně. Opravdu úchvatný, naprosto svébytný hudební mikrokosmos, který Dohnal hraje neopakovatelným způsobem! Jeho stylizační nadání je naprosto mimořádné. Dokáže svým klarinetem vykreslit neuvěřitelné zvuky.

Rondo Václavy Černohorské pro klarinet a klavír má typickou zvukovost klasické hudby 20. století. Jako taková stojí skladba na pevných metrorytmických základech s proměnlivou texturou. Klasické je rozvržení obou témat – v úvodu zaznívá rytmicky výraznější téma, které je střídáno vedlejší lyrickou myšlenkou. Sluší se pochválit kompoziční zručnost a rozvíjení motivické práce, které svědčí o dobré erudici autorky. Její skladba je příjemná, možná méně originální a zajímavá, ale rozhodně ne jen do počtu.

Závěr alba patří londýnskému exulantovi, který ovšem zanechal v Ostravě výraznou stopu. Antonín Tučapský a jeho cyklus písní Láska a žal pro soprán, klarinet a klavír je nádhernou, lyrickou tečkou. Pavla Vykopalová má zákonitosti písňové interpretace naprosto pod kontrolou. Její koncentrované, vroucné pojetí vychází z obsahu lidového textu. Cítíme její bytostné souznění v nádherně dynamicky a agogicky vystavěných frázích, kterým je nádherně rozumět. Eliška Novotná u klavíru a klarinet Karla Dohnala dělají také zázraky. Tučapského cyklus má doslova magickou moc pozvednout duši člověka z fádního bezčasí. Zbaví pocitů marnosti a naplní člověka po okraj krásou.

Album Karla Dohnala mohu doporučit každému, kdo rád poslouchá hravou, barevnou a fantazijně bohatou hudbu. Ukazuje, že současná hudba zdaleka není nějakou nesrozumitelnou sloučeninou cizích prvků, které s hudbou a jejími vyjadřovacími prostředky nemají nic společného. Dohnal naopak na své album zařadil skladby hluboce sdělné, poetické, okouzlující a něžné, Jejich stylové portfolio je přebohaté a opravdu může udělat radost všem generacím, od malých dětí, které pobaví Wajsarovy ptačí prskavky, až po drásavě temného Dřízgu, jehož sonáta vás dovede až podsklepních sutin duše, která trpí pro lásku a pro všechny krásy světa. Tolik jako Dohnal coby dramaturg svého CD.

A Dohnal jako interpret? Jsem přesvědčen o tom, že v současnosti není v českém kontextu klarinetista, který by prezentoval tak komplexní přístup k hudbě, ovládal tak znamenitě svůj nástroj a byl natolik otevřeným, poučeným a zvídavým hráčem. Dohnal hudbu opravdu upřímně miluje, je to slyšet v každého tónu jeho senzitivní hry. Ač technicky mimořádně obdařen, technika pro něj nikdy není zákonem pro zákon, ale bránou k poznání tajemství hudby a toho, co se skrývá za jejími tóny. A Karel Dohnal je opravdu zasvěcený a poutavý vypravěč a zábavný průvodce po nepřeberném lexiku hudby 20. a 21. století. Na své nové album sesbíral a nahrál spolu se znamenitými ostravskými kolegy skutečné poklady. Stačí je pouze objevit.

Album Karla Dohnala si můžete poslechnout v internetovém Rádiu Ostravan v pátek 11. prosince 2020 od 20 hodin