Z debutového alba Lenky Szabó Hrůzové vyzařuje hudební čistota a poctivost

To, že Lenka Szabó Hrůzová kráčí proti proudu a proti tomu, co je obvyklé či takzvaně společensky normální, je dostatečně známá věc. A neplatí to pouze pro její divoké dospívání.

Když rodačka z Bartošovic zvítězila v roce 2014 v soutěži Hlas ČeskoSlovenska, tak se navzdory předpokladům nevrhla střemhlav do šoubyznysové mašinérie, kterou řídí pravidla velkých nahrávacích společností, přičemž muzikant je často jen loutkou. Nejprve si tedy vyléčila rány utržené v minulosti a urovnala soukromý život, své pěvecké schopnosti rozvíjela spíše v ústraní, a proto s její kapelou LoGarytmy vydává debutové album až po šesti letech od zmíněného triumfu. Tahle těžší cesta plná počáteční nejistoty však pro ni byla velmi očistná a hlavně jí přinesla spoustu osobních výher. Což se v konečném výsledku odráží na vyznění této nahrávky.

Podivín Svět je totiž ze všeho nejvíc album, z něhož vyzařuje hudební čistota. Ona oduševnělost je ponejvíce propojena s pop-rockovými ingrediencemi. Pozitivní ovšem je, že sedmička písní nespoléhá na žádný medově-želatinový emocionální sprint na první dobrou. To znamená model, který je typický pro mnoho jiných tuzemských formací pohybujících se v mantinelech mainstreamu. V  případě LoGarytmů jde spíše o poutavý maraton vnitřních prožitků. Písně se nesnaží nikterak načančaně oslnit, ale jejich záměrem je především hladit. K tomu je využívána jakási klidná intenzivní síla. Navíc vše plyne tak nějak přirozeně. Což je velmi poutavé.

Pokud jde o pěvecký projev Lenky Szabó Hrůzové, tak ta rozprostřela na albu opravdu pestrou hlasovou paletu. V jednu chvíli dokáže být laskavá a jemná, aby následně ve svém projevu zvýraznila prvky drsnosti, smyslnosti či hravosti. Vše v jednom. A přitom pokaždé jinak. Z toho nám tedy vyplývá, že samotná zpěvačka sice celé nahrávce suverénně kraluje, ale nechce nikoho ovládat ani lacině neexhibuje pouze pro vlastní jméno. Kraluje ve své střídmosti.

Hudební barevnost je docílena i díky tomu, že kromě členů kapely, vedené Lenčiným manželem Honzou Szabó, se do kompozičního procesu zapojili skladatel Vladimír Figar mladší, muzikant, textař a skladatel Jan Matěj Krnínský a také Pavel Bohatý, skladatel, producent a klávesák ze skupiny Anna K Band. Ti všichni přispěli svým dílem, nicméně také každý z nich měl na paměti, že tým je vždy více než jednotlivec. To je patrné z kteréhokoliv tónu a rovněž díky příspěvkům jmenovaných autorů je album nadmíru vzdušné a osvěžující.

Zkrátka, pokud by škatulky byly důležité, tak můžeme říci, že tuto nahrávku lze označit jako pop-rock z periferie. Jde o propojení známého s tím, co netouží být v centru dění a přitom zůstává nezlomené. Zůstává nezlomené na okraji. Žánr, který je pro každého, ale zároveň pro vyvolené.

Ať tak, či onak, zaregistrujeme rovněž momenty překvapení. Jako pomyslný „stát ve státě“ a jakýsi půlící, každopádně funkční, předěl totiž figuruje čtvrtá píseň Dva světy. Ta je výrazně načichlá jazzovou atmosférou a posluchač se lehce při jejím poslechu ocitne v zakouřeném zákoutí prvorepublikových jazzových klubů. A je mu dobře, protože jen tak nerušeně popíjí, vnímá a vstřebává to, co se kolem něj děje.

Také zmiňme, že ve skladbě Pro krásu Růže, což je píseň s velkými hitovými ambicemi a zároveň úvodní song k právě vznikajícímu historickému seriálu Krčín, zpívá Chrámový sbor Velešín, houslový part obstarala Lenka Ambrožová alias HousLenka a k bicím zasedl Jiří Štangel.

Pravda, debutu by rozhodně slušela delší stopáž, deska má pouhých 28 minut. Nicméně vzhledem k různým omezením, která souvisejí s aktuální kulturně-společenskou situací, se nepodařilo nahrát vše, co původně bylo v plánu. Dobrou zprávou ovšem je, že další studiové album seskupení okolo tmavovlasé vokalistky by mohlo vyjít už v létě příštího roku.

Lenka Szabó Hrůzová už své životní štěstí našla. Sama v sobě. A prostřednictvím toho, co umí, se jej snaží předávat a šířit dále. Dá se však předpokládat, že truhlu s potenciálem, který v sobě skrývá, jen teprve pootevřela. Síla je probuzena, ale do maximálního rozkvětu je ještě daleko. A to je dobře.