Chceme se stát nositeli pozitivních zážitků v době adventu, tvrdí pořadatelé festivalu Souznění

Jak konkrétně letošní kulturně-společenská situace ovlivnila přípravy festivalu?

Zdeněk Tofel: Naprosto od základů. Festival se vždy připravuje řadu měsíců dopředu. Letos byl pevný start příprav v lednu, pak se ale objevila koronavirová pandemie, která začala komplikovat jednání s umělci i partnery a sponzory festivalu. Když už jsme doufali, že se vracíme do normálu, přišla druhá pandemická vlna a my jsme každý den zvažovali, co budeme dělat, v jaké podobě festival uskutečníme, nebo naopak, jako celá řada jiných, neuskutečníme.

Nutno zdůraznit, že Souznění bude jednou z mála hudebních akcí, které v tomto roce z festivalové mapy nezmizí. Pracovali jste i s variantou, že se letos festival neuskuteční, nebo jste doufali, že akce prostě v nějaké podobě proběhne za každou cenu?

Zdeněk Tofel: Měli jsme tři varianty. Ta poslední opravdu byla taková, že to vzdáme. Ale náš tým je sestavený z lidí, kteří se vzdávají jen neradi a za situace, kdy se dá najít nějaké řešení, ho hledají. Já sám jsem chvíli pochyboval, že chci dělat festival v on-line verzi, ale našli jsme možnosti, jak hrát venku před seniorskými domovy a jak vše kvalitně odvysílat na vlnách Českého rozhlasu, na YouTube kanálech a pak znovu z upravených záznamů. Umělci byli úžasní a nikdo z nich nám neřekl: „Takto já vystupovat nebudu.“ To rozhodlo. Na tomto místě musím opravdu všem velice poděkovat, podrželi nejenom moji maličkost, ale především myšlenku, chcete-li ideu festivalu.

S kolika variantami průběhu festivalu aktuálně pracujete? Spousta věcí se mění doslova z hodiny na hodinu, což musí být v rámci příprav hodně náročné… 

Zdeněk Tofel: Obsah slova „náročné“ nabývá v současné situaci nebývalých a netušených rozměrů. Pokud jde o program, místa konání a umělce, máme vše jasné a dohodnuté a lidé si to mohou najít na našem webu souzneni-festival.cz nebo sledovat náš facebookový profil. Posledním otazníkem je, zda a kolik budeme moci mít řemeslných a gastronomických stánků na Hukvaldech, které jsou letos novým místem na mapě festivalového dění. Ale i to se brzy vyřeší.

V čem tedy bude letošní Souznění specifické či výjimečné?

Zdeněk Tofel: Především si uvědomujeme, že budeme jedním z mála nositelů pozitivních zážitků v době adventu a to dává festivalu nový rozměr. Řekli jsme si, že mottem tohoto ročníku bude „Vzdáleni v prostoru, blízcí v prožitcích“. A tak to i bude. Souznění bude poprvé v historii pětidenní. Přivede do Moravskoslezského kraje hvězdy, jakými jsou generacemi obdivovaný houslista Václav Hudeček, rockový fenomén David Koller či populární Albert Černý a Klára Vytisková. Poprvé se bude hrát pod okny seniorských domovů, poprvé budou řemeslníci součástí virtuálního adventního trhu. Samozřejmě nebudou chybět folkloristická uskupení, například dětský folklorní soubor Valášek, soubor lidových písní a tanců Valašský vojvoda, Kapela Lipka z Jablunkova, cimbálová muzika Konopjan, Bálešáci z Uherského Hradiště nebo Dechová hudba Kozlovice. Bude to jiné, ale pozitivní a nabité energií všech, kteří odmakali neuvěřitelné množství hodin, aby festival byl.

Jak známo, festival Souznění spolupořádají i členové souboru Valašský vojvoda, přičemž letos slavíte padesát let své existence. Promítne se tento milník do průběhu festivalu nějak výrazně?

Věra Tobolová: Upřímně řečeno, nepromítne. My si oslavy výročí necháme na samostatné akce, pokud budou moci být někdy během příštího roku, kde chceme v plném rozsahu ukázat umělecký záběr celého souboru. A do třetice všeho dobrého posouváme termín výročního koncertu na 10. dubna 2021 v domovských Kozlovicích.

Připravujete v souvislosti s tímto výročím nějaké speciální vystoupení, které chcete předvést veřejnosti, až to bude možné? 

Věra Tobolová: Nějaké novinky chystáme, ale zatím neprozradíme. Základem bude průřez celou tvorbou od počátků souboru. Máme připravený tanec Lendry, kde budou vystupovat i původní taneční páry. Naše choreografky Ludmila Fizková a Lenka Eliášová už chystají i další zajímavosti. Čerpáme přitom hodně z historických zápisů a záznamů sběratelů. Budeme mít také okénko hostů pro bývalé členy, nejen tanečníky, ale i zpěváky a muzikanty jako jsou třeba náš bývalý klarinetista, nynější ředitel Svatováclavského festivalu Igor Františák, nebo žijící legenda, primáš a umělecký vedoucí Orchestru ľudových nástrojov Slovenského rozhlasu v Bratislavě Miroslav Dudík. A stejně tak hudebník, uznávaný etnomuzikolog, pedagog a publicista Marian Friedl.

Ostatně co vás osobně přivedlo do souboru Valašský vojvoda?

Věra Tobolová: Přivedla mě moje učitelka matematiky a tělocviku Marie Nováková, která vede Dětský folklórní soubor Ostravička. Ve škole jsme měli taneční kroužek, kde si mě a tří mých kamarádek všimla a nabídla nám možnost členství v souboru. Když jsem viděla Valašského vojvodu na dožínkách, zdálo se mi, že to bude prostě sranda. Bylo mi 12 let a původně jsem se věnovala různým sportům a tanečním akademiím. No a od roku 1994 soubor Valašský vojvoda vedu, mám za sebou i studium folklórní akademie, dneska je to projekt Škola folklórních tradic, kde nás učili folkloristé, ale i odborníci na fyziologii a pohyb. A tak se mi z koníčka stal kůň, od kterého se neodchází.

Co vůbec považujete za podstatu folkloru? Proč je pro vás folklor důležitý?

Věra Tobolová: Především vnímám odkaz generací, historické kořeny, tradice, které se nemají ztratit. Navíc je folklórní umění inspirující, různorodé. Každá oblast má své typické tance i muziku, tradiční kroje a zvyklosti. Odlišnosti najdete i v detailech, v dynamice tanců a zpěvů. Je to pestré umění a navíc se v něm pohybuje spousta lidí, napříč všemi věkovými skupinami. To je super.

Každopádně je dobré zmínit, že Valašský vojvoda reprezentoval Českou republiku mnohokrát v zahraničí a vystupoval rovněž na jihoamerickém kontinentu a ve Střední Americe, konkrétně v Peru a v Kostarice. Co se vám vybaví jako první, když si vzpomenete na vaše účinkování v těchto zemích? 

Věra Tobolová: Peru bylo úžasné. Byli jsme tam na festivalu v roce 2017 více než 20 dní, prochodili jsme hlavní město Limu, vystoupili v obrovském divadle, ale i na české ambasádě, měli jsme možnost vidět všechny krásy tamní přírody. Putovali jsme od moře přes Nazcu, původní hlavní město incké říše ze 13. století Cusco, k jezeru Titicaca, přes hory ve výšce 4800 metru nad mořem až k pralesům a také kultovnímu Machu Picchu, přes obrovský kaňon s kondory.

A co se týká Kostariky?

Věra Tobolová: V Kostarice, kde jsme byli v roce 2019, byla fascinující kávová plantáž a samozřejmě tamní kultura. Prostě jiný svět. A hodina tam pro lidi nemá 60 minut, ale asi tak 120. Prostě klídek, pohoda, „maňána“. K tomu se o nás krásně starali. Velké zázemí a podporu jsme měli jak na ambasádě v Peru od našeho velvyslance Pavla Bechného, tak na konzulátu v Kostarice od honorární konzulky Bianky Mrázové.

Z každé zkušenosti si můžeme něco odnést a něco se naučit, takže co jste se naučila třeba během vašeho turné v Jižní Koreji, kde jste také vystupovali? 

Věra Tobolová: Je to země, ve které panuje neuvěřitelný řád a přesnost. Tam se děje všechno na vteřiny přesně. Obdivuhodné je technické zázemí a technické novinky, které Jižní Korea rozvíjí ve všem, na co narazíte. Mají například mnohaproudové silnice, na kterých se ale všichni dokonale zorientují. Je tam viditelná přesnost a preciznost. A když něco dělají, je to opravdu ve velkém. Vystupovali jsme například v rámci průvodu dlouhého několik kilometrů, který měl tisíce a tisíce diváků, úžasnou atmosféru a byl přenášen na LED obrazovky.

Jistě se nabízejí i další zážitky…

Věra Tobolová: Hezké vzpomínky mám i proto, že v Koreji šlo tehdy v roce 2015 o soutěžní festival a my jsme se dostali do TOP 10 při konkurenci dalších 16 zahraničních souborů a asi 170 korejských. Hudební a taneční zpracování jejich folkloru je silně stylizované, až s prvky baletu. Jihokorejci jsou jiná nátura než my, ale lidé byli všude úžasní, pořadatelé milí a starostliví. Jen pro zajímavost, právě tady jsme se potkali a později dostali pozvání od delegáta mezinárodní jury Inky Martina Arauco Peredese na desáté Mezinárodní setkání folklórních souborů v Peru.

Co má v plánu Valašský vojvoda pro příští rok?

Věra Tobolová: Úspěšně realizovat zmiňovaný výroční koncert, který jsme museli kvůli koronaviru už dvakrát odkládat, a také další krásný ročník festivalu Souznění. Ale hlavně bychom chtěli normálně fungovat, věnovat se tomu, co máme rádi, a živě vystupovat. V to doufáme nejvíce. Původně jsme chtěli začít rok 2021 naším tradičním plesem. Ale ten by měl být v lednu a to je, bojím se, příliš brzy na to, aby se skutečně konal. Uvidíme a věříme, že bude nejen pro kulturu lépe.