Divadlo Mír spouští platformu MirPlay.cz. Koronakrize nás svým způsobem nakopla, říká Albert Čuba

Přestože vaše divadlo je teď zavřené, najít společný termín pro schůzku nebylo úplně jednoduché vzhledem k vašemu pracovnímu vytížení. Zdá se, že se nenudíte… 

Ano, skutečně je to tak, že se nenudíme. Ať už jde o natáčení různých streamů, grotesek a filmů, či o další aktivity. Kromě toho jsme teď spolu s Vladimírem Skórkou dokončili další dva díly seriálu sKoro na mizině, takže je toho celkem dost. Není to tak, že bychom seděli doma a čekali, až se koronavirus přežene.

Vaše snažení evidentně nese ovoce, nejnovějším úspěchem je vítězství v soutěži Krišťálová lupa – Cena českého internetu, kterou jste vyhráli v kategorii Online video. Dá se říct, že díky těm streamům o vás dnes už vědí ve všech koutech naší země. Takže vlastně můžete být svým způsobem koronaviru vděční?

Je to možné, protože ta koronakrize nás svým způsobem nakopla. O tom, že bychom chtěli ve větší míře vytvářet on-line obsah, jsme uvažovali už dlouho předtím, ale kvůli karanténě, která přišla letos v březnu, to akcelerovalo a najednou jsme prostě točit museli, abychom nezůstali úplně bez příjmů. Naší velkou výhodou tehdy bylo, že první skeče už jsme měli hotové dlouho před koronakrizí, pokud se bavíme o Třech Tygrech. V březnu už jsme měli přes 100 tisíc odběratelů, takže jsme měli velkou výhodu, že jsme nezačínali úplně od nuly. Samozřejmě ale platí, že kdybych si mohl vybrat, tak bych byl raději, kdyby žádná koronakrize nepřišla a kdybychom mohli provozovat normální divadlo.

V současné době sice ještě divadla nehrají, na druhé straně hospody jsou otevřené, fitcentra a bazény fungují, stejně jako další aktivity, kde se setkávají lidé a kde možná hrozí přenos nákazy daleko více než mezi lidmi sedícími v divadle. Jaké z toho máte pocity? Domníváte se, stejně jako já, že kultura je v prioritách státu až na téměř posledním místě?

Nejsem epidemiolog, ale samozřejmě se snažím vcítit do myšlení lidí, kteří o zavírání a rozvolňování přemýšlejí a rozhodují a kteří musí vyhodnotit, které aktivity jsou nezbytné a které jsou zbytné. A tito lidé se možná skutečně domnívají, že pro člověka je důležitější zajít si zacvičit než si zajít do divadla. Možná je to ale tak, že volí cestu nejmenšího odporu. Páteř českého divadla tvoří totiž příspěvkové organizace, které mají zajištěno financování z rozpočtů zřizovatelů, takže nehrozí, že by divadla mohla z ekonomických důvodů zaniknout. A co se týče soukromých divadel, těch je podstatně méně než posiloven. Takže když to hodně přitáhnu za vlasy, můžu se domnívat, že ti, kteří rozhodují, raději ohrozí dvanáct soukromých divadel, která jsou v republice, než by nechali zkracovat nějakých tisíc provozovatelů fitcenter. Čísla samozřejmě jen odhaduji.

Albert Čuba v inscenaci Trochu hodně mimo. (Foto: Jan Lipovský)

Říkáte, že rozvolňování se možná řídí pravidlem nejmenšího odporu. Můžu tomu rozumět tak, že kulturní instituce nemají dostatečně silné lobby?

To si nemyslím. Asociace profesionálních divadel, která zastupuje zejména zmiňovaná dotovaná divadla, má poměrně silné slovo, minimálně na ministerstvu kultury, ale skutečnost, že většina těchto divadel není existenčně ohrožená, je podle mne holý fakt. Navíc jde o instituce, které se starají o velké majetky, takže zejména velká města si prostě nemohou dovolit nechat ta divadla padnout. Skutečně ohrožená jsou soukromá divadla, která na jedné straně přišla o příjmy, na druhé straně ale teď nemají tak vysoké náklady, protože nehrají. Samozřejmě pokud nesplácejí úvěr a nestarají se o nemovitosti, ale to už by byla složitější debata. Ale ano, je možné, že pokud by pro představu byla všechna divadla soukromá a byla by ohrožena jejich existence, tak by ta lobby byla silnější a jejich hlas by byl více slyšet. Zde můžu nabídnout pěkný příměr s kiny, která nejsou v drtivé většině dotovaná. Tam je lobby mnohem větší a provozovatelé kinosálů hodně tlačí na to, aby mohli otevřít, ale samozřejmě jim to není nic platné.

Vy jste si na Divadlo Mír bral úvěr a předpokládám, že ho ještě nemáte uhrazený. Dokážete si představit, že ten úvěr dokážete splácet i v případě, že by vaše divadlo zůstalo zavřené nedejbože do konce této sezony, případně ještě déle?

Já mám poměrně velkou představivost (smích)…. Co mi koneckonců zbývá v této situaci? Ale ano, když se ptáte, tak dokážu si představit, že to zvládneme a že divadla už do prázdnin neotevřou. Stát se může všechno, ale musíme být optimisté. V tuto chvíli máme vyprodaných 13 představení Chlapa na zabití, která jsme ještě neuvedli včetně premiéry, a pak chceme nasadit další inscenace. Ale samozřejmě máme i další aktivity včetně zbrusu nové platformy MirPlay.cz, kterou spouštíme 10. prosince a kde si naši fanoušci budou moci za měsíční předplatné 90 korun zakoupit přístup k naší tvorbě. Věříme tomu, že lidi bude naše tvorba bavit a že si tento obsah zakoupí.

Albert Čuba v inscenaci Bull. (Foto: Jan Lipovský)

Platforma MirPlay.cz je úplnou novinkou, a to i v celostátním měřítku. Můžete konkrétněji prozradit, co vás k jejímu zřízení vedlo?

Vezmu to trošku zeširoka. Až doposud jsme na YouTube zveřejňovali streamy a vyzývali jsme diváky, aby nám přispěli do pomyslného kloboučku. V této pozici jsme se ale necítili úplně komfortně. Bylo to totiž hodně postaveno na solidaritě a člověk si mohl připadat, že žádá o jakousi pomoc v bezmoci. Já si ale myslím, že solidarita tohoto typu by měla být směřovaná k lidem, kteří skutečně bezmocní jsou, například k lidem zdravotně handicapovaným. V té první vlně, kdy byla divadla prvními institucemi, které musely v březnu zavřít, tam šlo o něco jiného a diváci skutečně vnímali potřebu pomoci. Teď je situace úplně jiná a ve srabu je strašně moc podnikatelských subjektů. V takové situaci předstoupit před kameru a říkat lidem pořád dokola, aby přispěli, nám nepřipadá úplně vhodné…

Takže si nechcete připadat jako žebráci?

V podstatě ano, ani nechceme být vnímáni jako nějací pouliční umělci, kteří hrají s kloboučkem na ulici. Proto lidem už delší dobu neříkáme, aby nás podpořili, ale aby nás odměnili. Takže abych odpověděl na vaši předešlou otázku, hlavním motivem pro zřízení platformy MirPlay.cz byla snaha, aby se vztah mezi námi a našimi fanoušky více narovnal. Pokud člověk chce, tak si vstup do platformy koupí, pokud ne, tak si ho nekoupí. Tohle už je srovnatelné s nákupem vstupenky do divadla.

Z natáčení filmu Smrt talentovaného vepře. (Foto: J. Lipovský)

Jaký obsah bude platforma MirPlay.cz nabízet?

Prozatím jsme se rozhodli přesunout tam veškerý obsah z YouTube s výjimkou skečů a grotesek Tří Tygrů, které na YouTube zůstanou, byť zde budou přerušovány reklamami. Na MirPlay.cz žádné reklamy nebudou a lidé tam navíc uvidí naše videoinscenace Smrt talentovaného vepře a Porota, film Ruchoth Raoth a uvidí tam seriál rozhovorů Distanc. Kromě toho máme před dokončením dva nové filmy, připravujeme novou videoinscenaci a snažíme se vyjednat u autorů práva na záznamy inscenací Divadla Mír. Takže zde bude pravidelně přibývat nová tvorba.

Které inscenace Divadla Mír budou na MirPlay.cz k vidění?  

V tuto chvíli jsme těsně před podpisem smlouvy na inscenaci Bull a nadějně to vypadá i s Bohem masakru. Ostatní inscenace, které by se tam měly časem také objevit, zatím máme stále na repertoáru a jejich záznamy tam zveřejníme až po derniérách.

Zmínil jste, že dokončujete dva nové filmy. Ty budou k vidění pouze na platformě MirPlay.cz?

Ano, tohle bude pro členy platformy jedna z největších hodnot. V prvním případě půjde o filmovou adaptaci autorské inscenace Davida Vyhnánka a Štěpána Kozuba Trochu hodně mimo, kterou jsme uváděli v divadle, a ve druhém případě jde o nový film s názvem Volným pádem, který napsal Štěpán Kozub. Jde o dojemný příběh, který se odehrává v současnosti v Ostravě. V hlavní roli se objeví Robin Ferro. Na MirPlay.cz by se měl objevit během měsíce.

To zní docela zajímavě, můžete aspoň naznačit zápletku filmu Volným pádem?

Je to takový melancholický a trošku smutný příběh. Hlavní postavou je mladý citlivý kluk, který pracuje v jednom ostravském hypermarketu. Zamiluje se do holky, která pracuje v květinářství naproti pokladen. Zároveň má tatínka, který sám neví, co se sebou, je to prostě úplně obyčejný a smutný příběh, který ale nakonec skončí dobře.

Albert Čuba během zkoušky v Divadle Mír. (Foto: Jan Lipovský)

Zmínil jste, že pro platformu MirPlay.cz připravujete i další filmovou inscenaci divadelní hry. Prozradit snad můžeme, že jde o hru Karla Čapka Adam stvořitel a že ji osobně budete režírovat. A já marně pátrám v paměti, kdy se naposledy v ostravských divadlech hrál Čapek. To je docela zvláštní, že se divadla tomuto významnému dramatikovi vyhýbají. Tušíte proč?

Na to by snad dokázali odpovědět dramaturgové divadel. Nicméně když jsem se o tom, že chystáme videoinscenaci Adama Stvořitele, bavil s uměleckým šéfem činohry NDM Vojtou Štěpánkem, tak mi říkal, že tahle hra mu už dlouho leží na stole, pořád kolem ní chodí a nikdy to nevyšlo. Adam stvořitel je nádherné podobenství a zpracovat ho jako videoinscenaci je obrovská výzva. Zatímco na divadelním jevišti musí hrát Adama a Alter Ega dva herci, film umožňuje jednoho herce obsadit do dvojrole. A na to se moc těším, protože titulní dvojroli ztvární Vladimír Polák, který tak ve filmu povede dialog sám se sebou.

Zdá se tedy, že v tomto případě půjde o divácky velmi atraktivní formu…

Určitě ano, mě vlastně ten princip videoinscenace nesmírně baví už z doby, kdy jsem působil v Komorní scéně Aréna, kde byl podobným způsobem natočen celý Vůjtkův triptych (S nadějí, i bez ní, Slyšení a Smíření, pozn. red.). Než postavit tři kamery do hlediště, je rozhodně lepší vytáhnout celé představení do reálného prostředí, do exteriérů, snímat herce kamerou z bezprostřední blízkosti a podobně. Tento způsob záznamu pochopitelně vyžaduje jinou hereckou techniku, protože je to odlišný styl vyprávění, je to jiný typ interpretace divadelního textu. Najednou tam můžete použít triky, můžete úplně jinak pracovat s hudbou a tak dále.

Jak často se bude obsah platformy MirPlay.cz aktualizovat? Předpokládám, že stojíte o to, aby lidé své členství platili pravidelně, nikoliv aby se za měsíc podívali na všechno a pak se odhlásili…

My si uvědomujeme, že samozřejmě nemůžeme konkurovat velkým službám, jako je třeba Netflix, a že nemůžeme každý měsíc chrlit několik nových filmů a seriálů. Snažíme se ale lidem vysvětlit, že si nekupují jen obsah jako takový, ale že tak zároveň podporují i práci konkrétních tvůrců. Kupují si něco, co herci kolem Divadla Mír pro ně vytvořili. Když to chtít nebudou, tak si to holt nekoupí. My přitom kromě měsíčního členství nabídneme fanouškům i zvýhodněné roční předplatné za 900 korun. Tohle je v podstatě částka, kterou utratíte, když si koupíte do divadla dvě vstupenky a k nim nějaké to občerstvení.

Webové stránky budou spuštěny ve čtvrtek 10. prosince.

To, co říkáte, zní velmi smysluplně, až se nabízí otázka, proč ještě žádné jiné české divadlo s něčím podobným nepřišlo…

Ano, v České republice nic podobného zatím nefunguje a dokonce ani v zahraničí, kde jsem se snažil pátrat, jsem nic podobného nenašel. A je pravda, že podobnou službu divákům by v budoucnu mohlo klidně zavést každé divadlo, proč ne? Vždyť každé divadlo v každém městě má nějaké jádro svých fanoušků, kteří tam chodí za svými oblíbenými herci, ať je to Ostrava, Plzeň nebo třeba Pardubice.

Jasně, navíc mnohá divadla by tímto způsobem mohla šířit povědomí o své tvorbě do všech koutů republiky. Vždyť kolik lidí si třeba z Ostravy zajede do divadla v Ústí nad Labem?

Je to tak. Jen si představte, kdyby Dejvické divadlo vytvořilo podle našeho vzoru platformu DejvicePlay.cz. Lidé by byli nadšeni. A navíc – co z divadla zbude za dvacet, třicet let více než vzpomínky, záznamy v archivech a pár fotek? V tomto případě se přitom diváci budou moci za dvacet let podívat, jací tady byli herci a co dělali.

Bylo by skvělé, kdybyste se stali inspirací pro některá další divadla. Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů a spokojených diváků na platformě MirPlay.cz.