Čtvrté album Behind the Door Ra! je jednou z nejlepších tuzemských jazzových nahrávek roku

Na jazzové hudbě mám rád její nevýslovnost a permanentní reinkarnaci. Od počátku jazzu byli jeho tvůrci, fanoušci i teoretici postaveni před zásadní problém: jak zachytit, porozumět či hodnotit něco, co se vyvíjí a mění rychleji než všechny dosavadní hudební žánry? Zběsilé tempo jazzu a jeho různých odrůd je fascinující, protože vyjadřuje nestálost a závratnou dynamiku 20. století. Snad proto mám rád jazz, protože nikdy přesně nevím, co nového se objeví a jaké překvapení přichystá.

Nové album frýdecko-místecké kapely Behind the Door má strohý a rezolutní název Ra! Můžeme ho pociťovat jako apel, bojový pokřik či rytmickou interjekci, která má zřetelnou razanci a důraz v jedné jediné slabice. Na nahrávce ho můžeme zaslechnout v druhé skladbě s názvem Little Jingle, která obsahuje spalující saxofonové sólo Ondřeje Klímka a neodolatelné perkuse Matěje Drabiny. Tuto kompozici, stejně jako další tři skladby, napsal klavírista Ondřej Valenta, který do kapely zapadl hladce a plynně, jako by byl její součástí odjakživa. Valenta je nejen vynikající hráčskou, ale i autorskou posilou. Jeho věci mají výrazný progresivní rukopis: poznávacím znamením je rafinovaná rytmika plná šťavnatých groovů a chytlavých akordů, které dokládají jeho zálibu v disciplíně fusion.

Druhou polohou skladeb Valenty je zadumaná, introvertní lyrika, kterou reprezentuje nádherně intimní a rozechvělá Rebecca´s Mood. Její líně kolébavé tempo, rozvolněná rytmika a široká harmonie nabízejí mnoho příležitostí k sólovým vyhrávkám. Behind the Door také hozenou rukavici srdnatě a nebojácně nejednou se ctí zvedli. Za všechny zmíním například skvělé, španělsky a orientálně zabarvené sólo kytaristy Radima Přidala ve Valentově kompozici Different Worlds.

Obrovský melodický talent kapely vězí ve flétnistovi Ladislavu Muroňovi. Close to Clouds je sice jeho jedinou autorskou záležitostí na tomto albu, která však má natolik charismatickou a líbeznou melodii, že bych jí bez pochybností navrhnul jako nejkrásnější českou jazzovou skladbu letošního roku. Už na první poslech se do ní lze velmi snadno zamilovat a pouto je rozhodně trvalého charakteru!

Dvěma skladbami (Patern a 4Play) na Ra! přispěl kytarista Radim Přidal. V první z nich si na africké perkuse zahostoval Jakub Škrha. Jako kytarista sleduji vývoj tohoto mladšího, talentovaného kolegy s velkým potěšením. Můžu konstatovat, že jeho invence má progresivní růst a čím dál větší jistotu. Přidal hraje velmi citlivě, nikdy se neopájí technikou, ale klade důraz na sofistikovanou zvukovou barvu a konsekventní výraz. Baví mne sledovat jeho vkusné kytarové linky a rytmicky důsledné backlighty, v kterých se zrcadlí moderní feeling, ale i láska k jazzovým velikánům kytary typu Pata Methenyho.

Album uzavírá dílo saxofonisty Ondřeje Klímka Den beze slov, které zahajuje unisono kytary Radima Přidala a baskytary Lukáše Čunty. A je to závěr ve velkolepém a funkově dravém duchu. Rozevlátý, zdravě ironický, kousavý, neklidný a vzrušující. Jako pořádný a nikým už nečekaný rozjezd na závěr vydatného večírku. „Když jsem jí skládal, tak jsem v té době strávil pár dní, aniž bych se s někým potkal a s někým mluvil. Je to takový obraz toho, co se mi ty dny honilo hlavou,“, prozradil svou inspiraci Klímek.

Několik dní jsem přemýšlel nad tím, jak výstižně charakterizovat Behind the Door a jejich novou desku Ra! A uvědomil jsem si, že to je kapela, která hraje opravdu jenom to, co ji baví. Nepotřebuje se někomu podbízet, zalíbit, ani provokovat bezduchými experimenty. Ra! je prostě album vrchovatě plné emocí, které matně poblikávají jako hvězdnatá noc, jinde oslnivě spalují svou žhavou energií. Vždy jsou však výpovědí o člověku a jeho pocitech, názorech a prožívání: z hudby Ra! nikdy nečpí agresivita, fádnost ani mainstreamové jazzové pohodlí. Je to deska srdečná, hluboce lidská, něžná, temperamentní, hravá i zamyšlená. Vlivy smooth jazzu, funku, klasiky, latinsko-americké hudby i progrocku jsou přetaveny do osobité autorské výpovědi všech členů kapely a je s podivem, jak kompaktně a synchronně drží Ra při tolika tvůrčích osobnostech pohromadě!

Kapele nesmírně prospěl názor mistra zvuku, aranžéra a producenta Filipa Jelínka, který svým neomylným instinktem pomohl prosadit do kapelního soundu víc současnosti, naléhavosti a feelingu. Skladby Behind the Door jsou svrchovaně atraktivní, bavilo mne poslouchat je pořád dokola a neustále jsem v nich nacházel nové a nové lákavé pasáže, zákoutí a překvápka.

Ra! jednoznačně patří k tomu nejlepšímu, co se v instrumentálním jazzu letos objevilo, album je dosud nejzdařilejším počinem Behind the Door. Je to stejně zvláštní, divný rok. Tolik frustrací, stresů a starostí a tolik úžasných nahrávek, co se letos urodilo! Nebo opravdu platí, že pod tlakem a lisem teče z lidí to nejlepší? Netuším, jestli Behind the Door tvořili pod nějaký společenským, osobním či milostným bičem, každopádně jejich Ra! je vzrušujícím příběhem se šťastným koncem.

Je to luxusní hudební nadílka těsně před Vánoci od jedné z nejlepších jazzových kapel tuzemské scény!