Polsko je středověká konzerva, protestují umělci ve výlohách bývalého ostravského Bauhausu
30.11.2020 00:00 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Report
Z ostravské čtvrti Antošovice je to do Polska jen 800 metrů. A linka číslo 68 Dopravního podniku Ostrava má jednu z točen přímo na polské hranici, na křížení ulic Długa a Rakowiec v Chałupkách. Dost na to, aby se Ostrava solidárně připojila k protestům polských žen, které se nemohou svobodně rozhodnout pro interrupci.
Stop středověkému tmářství v Polsku.
Městská galerie PLATO v Ostravě se přidala k demonstracím žen, které aktuálně hýbají Polskem. Výstavou za výlohami s výmluvným názvem Piekło kobiet (Peklo žen). „PLATO se politickým tématům nikdy nevyhýbalo a ani nebude, ale otevírá je v kontextu umění, umělecké praxe a odpovědnosti instituce vůči společenskému vývoji,“ řekl kulturnímu deníku Ostravan.cz ředitel PLATO Marek Pokorný již v roce 2018.
A ředitel drží slovo. Když se těsně za hranicemi Ostravy upírá právo ženám, aby mohly svobodně rozhodovat o svém těle, měly by cítit podporu i od sousedů. Pro připomenutí: Polský ústavní soud v druhé půli října rozhodl, že přerušení těhotenství z důvodu poškození plodu odporuje ústavě, drtivou většinu soudců však nominovala vládnoucí strana PiS Jarosława Kaczyńského. Podle statistik dosud připadalo 98 % ze všech legálních potratů právě na tyto případy (celkově Polsko vykazuje zhruba 1100 legálních potratů za rok), i ty ale nyní ústavní soud zakázal. Povoleny mají zůstat jen interrupce v případě ohrožení života matky, anebo pokud je těhotenství důsledkem znásilnění či incestu.
Polské ženy (s velkou podporou mužů) žádají nejen zrušení rozhodnutí ústavního soudu, ale také zavedení podobně liberálního interrupčního zákona, jaký platí v České republice. A vadí jim i propojení vládní strany PiS s polským katolickým klérem, který potraty zakazuje v duchu tmářství minulých staletí. V tomto smyslu se vůči konzervativní Varšavě vymezují ve výlohách PLATO dva významní absolventi pražské AVU Ladislava Gažiová a Alexey Kluyukov. Gažiová je ověnčena Cenou kritiky za mladou malbu, Kluyukov Cenou Jindřicha Chalupeckého.
Ve společném satirickém díle se oba trefují do polské vlády jako do zpátečnické konzervativní autokracie. Tak ostré karikatury Jarosława Kaczyńského i jeho strany PiS by přitom nyní nemohly být vystaveny v žádné polské státní galerii, neboť všechny erární kulturní instituce dnes podléhají ideologickému dohledu PiS. A kdyby karikatury umístila do výlohy nějaká soukromá galerie, zanedlouho by se asi ulice otřásla zvukem řinčících střepů.
I přes hromadu výhrad k současné politické garnituře v České republice je výstava v PLATO i určitým úlevným ujištěním, že oproti Polsku jsme pořád svobodnou zemí. Byť je třeba bedlivě hlídat hlavně svobodu veřejnoprávních médií, o kterou už Poláci úplně přišli.
Symbolem odporu polských žen se stal červený blesk. A blesk v karikatuře Gažiové a Kluyukova symbolicky otvírá „středověkou konzervu“, která v demokratické Evropě jednadvacátého století nemá místo. „Přála bych si, aby také v Polsku jednou platil stejný interrupční zákon, jaký máte v České republice,“ svěřila se autorovi tohoto textu jedna z protestujících polských žen, 28letá Justyna Nowak. Matka dvou malých dětí z Prudniku, což je dvacetitisícové městečko na hranicích s okresem Bruntál.
„Každá žena musí dostat právo na svobodné rozhodnutí. A nejde jen o poškozený plod, chceme právo na interrupci i ze sociálních a dalších důvodů, prostě tak jako u vás. Ženy se také na důvody nesmí nikdo ptát,“ vzhlíží Nowak k potratové politice u jižních sousedů. Interrupce v České republice jsou legální až do 12. týdne těhotenství a matka nemusí uvádět důvod, proč o zákrok požádala. S lékařským doporučením lze těhotenství přerušit až do 24. týdne těhotenství, v případě závažných problémů s plodem pak kdykoliv.
„Ženy v Polsku nejsou svobodné. Proč jsme mohly chodit na potraty za komunistů, ale v demokratickém Polsku nemůžeme? Dnešní vláda a církev táhnou zemi někam do středověku,“ rozčiluje se Justyna Nowaková. A jsme opět u té „středověké konzervy“.
Také další z vystavujících umělců v PLATO hlasitě protestují proti pošlapávání ženských práv v Polsku, byť třeba v symboličtější rovině. Nejpůsobivější je asi dílo Kateřiny Olivové a Aloise Stratila, jejichž odvážné performance už Ostrava poznala například na festivalu Malamut. Oba používají svá těla například jako zrcadla nastavená čecháčkovskému maloměšťáctví, prudérnosti či puritánství, v tomto případě se pozornost jen aktuálně soustředí na sousední Polsko.
„O svém těle si rozhoduji výhradně sama,“ jako by z velkoformátové fotografie hlásala Kateřina Olivová. „Otázka práva na rozhodování o vlastním těle je principiální a těžko ji v evropském kontextu lze považovat za něco, co se týká jen konkrétních politických kroků vlády v konkrétní zemi. Týká se nás všech,“ říká spoluautor konceptu v PLATO Marek Pokorný (společně s Jakubem Adamcem a Edith Jeřábkovou). A dodává: „Rozhodování o tom, jak naložím se svým tělem, je komplikovaný proces, který nelze ideologicky zjednodušit, podřídit jedné perspektivě a mocensky ho vynucovat.“
Zbývá než zopakovat, co už bylo řečeno v perexu tohoto textu. Z ostravské čtvrti Antošovice je to do Polska jen 800 metrů. A linka číslo 68 Dopravního podniku Ostrava má jednu z točen přímo na polské hranici, na křížení ulic Długa a Rakowiec v Chałupkách. Dost na to, aby se Ostrava solidárně připojila k protestům polských žen, které se nemohou svobodně rozhodnout pro interrupci.
*
Piekło kobiet. PLATO. Vystavují: Agnieszka Brzeżańska (PL), Anna Daučíková (SK), Ladislava Gažiová & Alexey Kluyukov (CZ), Eva Koťátková & Dominik Lang (CZ), Jan Możdżyński (PL), Kateřina Olivová & Alois Stratil (CZ), Dominika Olszowy & Tomasz Mróz (PL). Výstava ve výlohách PLATO potrvá do 3. ledna 2021.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.