Na Hranečník za uhlím, Havlovým dědečkem a obrazy Lukáše Kleberce aneb Vycházka s Fiducií

Tramvají, trolejbusem či autobusem dojedeme na nový přestupní terminál na Hranečníku a vydáme se přímo na sever do Slívovy ulice. Napravo mineme nezajímavou benzinovou pumpu, nalevo ovšem spatříme někdejší černouhelný Důl Jan Maria, jehož část dnes slouží jako hotel. Důl založil Johann Nepomuk Maria Josef Ambrosius hrabě Wilczek. „Velmi zajímavá postava, Johan byl zvídavý a podporoval objevné cesty. Například polární výpravu, která v roce 1873 objevila souostroví, které výprava nazvala Zemí Františka Josefa,“ vypráví o majiteli šachty kunsthistorik Martin Strakoš.

Důl Jan Maria. (Foto: Ivan Mottýl)

Je to zvláštní pocit, když z Hranečníku najednou dohlédnete až do Severního ledového oceánu, kde je po ostravském těžaři černého uhlí pojmenován i Wilczekův ostrov, který dnes patří k Rusku (Остров Вильчека). Poslední uhlí na Dole Jan Maria bylo vytěženo už v roce 1963 a část černého zlata z posledního vozíku dnes tvoří skulpturu v proskleném vestibulu hotelu, je tedy přístupná i v době nouzového stavu.

Pomník poslednímu uhlí z Dolu Jan Maria. (Foto: I. Mottýl)

V některém z dolů ve Slezské Ostravě také ve dvacátých letech minulého století sfárala spisovatelka Anna Marie Tilschová, když psala románovou kroniku Haldy (1927). Nevíme, která to byla šachta, Tilschová nicméně svůj zážitek opravdu barvitě popsala: „Zalykala jsem se špatným vzduchem, svírala mě úzkost, když otevřená klec se propadla vlhkou černotou, a dusila se. Tisíce a tisíce jsou odsouzeny k práci v ustavičném nebezpečí podzemního ohně a plynových výbuchů. Sotva jsem se ocitla na povrchu, vrhla jsem se muži kolem krku, jak bych já sama byla ušla smrti.“

Když se od Dolu Jan Maria vrátíme do Slívovy ulice, za benzinovou stanicí uvidíme skrovné zbytky hornické kolonie Hranečník, v níž se 22. února 1880 v domě číslo popisné 1 narodil Hugo Vavrečka, dědeček Václava Havla. Prezident Havel byl tedy z jedné čtvrtiny Ostravák (!), takže je s podivem, jak málo se město k rodu Vavrečků a Havlů hlásí. Turista by v kolonii čekal pamětní desku, ve skutečnosti dnes historici ani netuší, kde dům číslo popisné jedna stál (anebo pořád stojí?).

Václav a Ivan Havlovi s dědečkem. (Foto: archiv)

Rod Vavrečků je přímo spojen i s Dolem Jan Maria. „Hugo měl o tři roky starší sestru Boženu a rodičům se narodil poměrně v pozdním věku, matce Marii bylo 40 a otci Čeňkovi 45 let. Matka byla v domácnosti a otec pracoval jako kohlenmesser neboli vážný na dole Jan Maria,“ zjistil Marek Melša, který o genealogii rodiny Havlů napsal diplomovou práci.

Kořeny Havlova zájmu o literaturu lze odvozovat už od jeho pradědečka Čeňka Vavrečky, který v kolonii založil v druhé půli 19. století čtenářský spolek. „Staral se o zanedbávanou zahradu – národ český ve Slezsku, a sám nosíval balíky knih českých a časopisů od vesničky k vesničce. Rozpřádal rozhovory a snažil se lid slezský vzdělávati,“ napsal v roce 1908 o Čeňku Vavrečkovi Ostravský deník v jímavém nekrologu.

Spolek Fiducia ve Slívově ulici. (Foto: Ivan Mottýl)

Pokračujme Slívovou ulicí, která ovšem nenese jméno po básníku Vítu Slívovi, jehož kořeny jsou zčásti také ostravské (přívozské). Ulice dostala jméno po Alfrédu Slívovi (1906-1943), dělníkovi Vítkovických železáren z Hranečníku, jenž byl roku 1942 zatčen za ilegální činnost v KSČ a umučen v koncentračním táboře v Osvětimi.

Finské domky na Salmě. (Foto: I. Mottýl)

Nalevo finské domy z konce čtyřicátých let, o jejichž dřevěné „balonové konstrukci“ interesantně vypráví kunsthistorik Martin Strakoš: „Jejich životnost byla naplánovaná na padesát let, ale při dobré vůli vydrží i těch sto.“

Zdevastovaná botanická zahrada. (Foto: I. Mottýl)

Napravo Botanická zahrada Ostravské univerzity. Původně dobře míněný projekt, dnes zchátralá budova se zarostlým pozemkem. Univerzitní ostuda.

Rybníček u ulice Na kopci. (Foto: Ivan Mottýl)

Garbovou ulicí pokračujeme přes železniční trať až na odbočku do ulice Na kopci, kde asi po sto metrech zahneme doprava k zapomenutému rybníčku, u něhož stojí chalupa jak přenesená z Beskyd. V rybníku žijí kapři, candáti a štiky, ale co je zde největším překvapením, to je zachovalá hornická udírna ryb.

Hornická udírna ryb. (Foto: Ivan Mottýl)

Vrátíme se k železniční trati a pokračujeme úzkou cestou U Jámy, která vede ke strážnímu domku báňské dráhy, jednomu z mála dochovaných v revíru. „Základy báňské dráhy vznikaly už v šedesátých letech devatenáctého století a jejím smyslem bylo propojení šachet a zjednodušení dopravy materiálu k dolů i od nich,“ vypráví Martin Strakoš.

Strážní domek báňské dráhy. (Foto: I. Mottýl)

Ve strážním domku jistý čas bydlel i Lukáš Kleberc, interesantní ostravský výtvarník a galerista (Galerie 1_7 ve výlohách obchodního domu Ostravica), po kterém tu zůstala spousta artefaktů.

Z díla Lukáše Kleberce. (Foto: Ivan Mottýl)

A dál už, milí čtenáři, pátrejte sami. Anebo vyčkejte na druhý dál knihy Cesty do ostravského (v)nitrozemí. Abychom vás však nenechali uprostřed vycházky, vraťte se na Slívovu ulici a pátrejte po hospodě Salma, odkud je to kousek k bývalému Dolu Salma Ignát. A z kolonie Salma projděte do kolonie Zvěřina (z Kramolišovy ulice) k dalšímu okouzlujícímu rybníku (odbočka ze Zvěřinské ulice u bývalého Dolu Františka). A posléze pokračujte k Dolu Michálka a kolem slezskoostravského hřbitova až do centra města. Přejeme příjemné počasí o ještě lepší ostravské zážitky!

Důl Salma Ignát. (Foto: Ivan Mottýl)