Návštěva galerie je nepřenosná, virtuální prohlídka ji nemůže nahradit, říká ředitel Domu umění Jiří Jůza

Jak dlouho byla vlastně otevřena výstava, která nashromáždila přes 150 uměleckých děl na téma práce od více než stovky výtvarných umělců?

Bohužel pouhých čtrnáct dní, což je hodně špatně. A hlavně je to pro Ostravu velká škoda.

O tom není pochyb, je šance na prodloužení výstavy?

Děláme vše, aby dostala prostor, který takové výstavě náleží. V tuto chvíli intenzivně řešíme její prodloužení do prvních měsíců příštího roku. Zatím ale nevíme, jestli s tím budou souhlasit všichni zapůjčitelé exponátů. A těch je opravdu mnoho.

Co by prodloužení udělalo s výstavním programem Domu umění pro příští rok?

Pokud se výstavu Dělník je smrtelný, práce je živá opravdu podaří prodloužit, tak to bude samozřejmě znamenat, že musíme nově překopat dramaturgii pro celý rok 2021. Tedy hlavně termíny jednotlivých výstav, což jsem vlastně v poslední době dělal již několikrát. Vše je pochopitelně závislé na ochotě umělců, ale i na mnoha dalších věcech. Uvidíme, kolikrát to všechno ještě budeme muset překopat. Zatím parlament rozhodl, že nouzový stav potrvá do 12. prosince.

Aktuální výstava měla skončit 3. ledna, co se původně plánovalo v dalších týdnech?

V lednu mela být zahájena výstava ostravské výtvarnice Elišky Čabalové, která je také pedagožkou Fakulty umění Ostravské univerzity. A také měla začít výstava z našich sbírek s názvem Radost, kterou připravil mladý kurátor Jaroslav Michna.

Stejně jako třeba školní výuka, i galerie nyní musely přejít na distanční provoz, na práci s on-line návštěvníky. Školy s tím dost zápasí, jak to máte v Domě umění?

Trend zpřístupňovat výstavy také on-line je v dnešní době zcela nevyhnutelný. Je to přirozené a vlastně i správné. A je to i jeden z mála pozitivních dopadů pandemie, že akcelerovala všechny tyto procesy spojené s on-line výstavami. Děláme je sice již několik let, ale teď je po nich pochopitelně mnohem větší poptávka. S tím ovšem souvisí i jiná věc. A tou je zřetelná slabost institucí našeho typu, zejména personální a ekonomická.

Jak to myslíte?

Jednoduše. Klasické galerie a muzea umění fungují v režimu příspěvkových organizací a musí se tak řídit tabulkovými platy. A ty jsou pořád na docela nízké úrovni, ač se to za poslední léta poněkud zlepšilo. Na trhu práce je ovšem Dům umění absolutně nekonkurenceschopný, pokud jde o oblast IT, výroby videí, audiovizuálních produkci a vůbec ve všech oborech nutných ke vzniku kvalitních virtualizací a digitálního obsahu vůbec.

Chápu. Proč by měl dobrý ajťák pracovat za mizerný plat v galerii…

Přitom tohle všechno není možné dělat jen tak „na koleni“, což je pak poznat na výstupech. A obraz prestižní krajské instituce to potom příliš nevylepšuje.

Co s tím?

To je spíš otázka na zřizovatele, neboť jsme příspěvkovou organizací Moravskoslezského kraje. Řeknu to ale i jinak. I když bude on-line nabídka v nejvyšší možné kvalitě, podle mě nikdy nemůže nahradit autentický zážitek z návštěvy výstavy.

Virtuální prohlídka Domu umění. (Foto: Ivan Mottýl)

Proč? Někdy virtuální prohlídka umožňuje tak dokonalé přiblížení díla, na jaké v galerii nemáme šanci, a tápeme někde u zábran metr od plátna.

Návštěva galerie je nepřenosná záležitost. Přirovnal bych to k záznamu divadelního představení, který může být úžasný, filmařský, s náročnou postprodukcí, ale živé divadlo to není a ani být nemůže. Jen pokud chceme autentický zážitek z galerie ještě nějak doplnit či maximalizovat, pak se jistě nabízí mix živé výstavy s doplňky toho nejlepšího, co nabízí digitální podoba výstavy. Virtuální prohlídka expozice Dělník je smrtelný, práce je živá je samozřejmě k dispozici prostřednictvím našich webových stránek.

Jen namátkou, co ještě nabízí Dům umění ve virtuálním prostoru?

Tak například na twitterovém účtu představujeme výtvarné umělce, kteří mají zrovna narozeniny a jejichž tvorba je zastoupena v galerijní sbírce. Třeba teď ve čtvrtek 19. listopadu to byl malíř Miloš Jiránek, který se narodil 19. listopadu 1875 v Lužci nad Vltavou na Mělnicku. A jeho narozeniny jsme oslavili olejovou malbou Okno z roku 1910.

Připomeňte, kdo to byl Jiránek.

Jedna z klíčových uměleckých osobností své generace. Nejen malíř ale i významný teoretik recenzent, který Prahu seznamoval s moderními malířskými směry a mimo jiné  se podílel na zrealizování výstav Augusta Rodina v roce 1902 a Edvarda Muncha v roce 1905 v Praze.  Zemřel přitom v pouhých šestatřiceti letech.

Klobouk dolů. A mimochodem, to je krásně hravý nápad s těmi narozeninami. Odhaluje tajemství galerijní sbírky Domu umění a zároveň má vzdělávací potenciál. Koho jste představili 18. listopadu, to jsem měl zrovna narozeniny i já, ovšem nejsem výtvarný umělec.

Mikoláše Alše, který se narodil 18. listopadu 1852. Vystavili jsme jeho kresbu z roku 1893 s názvem Na Rybím trhu v Praze.

A jak to vypadá na kanálu YouTube?

Na YouTube visí komentované video prohlídky aktuální výstavy s kurátorkou Renatou Skřebskou, ale tamtéž jsou i záznamy některých přednášek. Naposledy tam 10. listopadu přibyla skvělá přednáška Marka Zagory Liška ve středověku. V té se posluchači třeba dozvědí, že středověk vnímal lišku především jako lstivé a nepoctivé zvíře, které bylo ochotné i předstírat mrtvolu, jen aby získalo nějakou potravu pro sebe a svoje mláďata. A že liška byla spojována dokonce se samotným ďáblem.

Odkaz na YouTube kanál Galerie výtvarného umění v Ostravě