Michal Worek na albu Piano rozpoutává bouři tónů, kterým neomrzí naslouchat
20.11.2020 07:31 Milan Bátor Hudba Recenze
Klavírista, skladatel a aranžér Michal Worek vydal debutové sólové album. Jeho název Piano zní pokorně a jednoznačně jako hold tomuto grandióznímu nástroji, který jako jeden z mála podobných dokáže svým zvukem evokovat celý orchestr. Workovy autorské skladby zní jako introspektivní hudební a emocionální mikrokosmos. Jemně nařasená mlha, za níž vyvstávají tušené obrysy věcí, na něž jsme dávno zapomněli. Ale umí také slušně napnout síly a rozpoutat bouři tónů, kterým neomrzí naslouchat.
Michal Worek nahrál pozoruhodné instrumentální album Piano.,
Michal Worek je zvláštní a nezařaditelná postava. Narodil se v Třinci, první hudební základy získal na třinecké ZUŠ a v různých kapelách. Na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze se zcela nestylově nadchnul pro Oliviera Messiaena, zatímco na HAMU dráždil svým nápřahem k jazzu. Pro Worka bylo vždy důležitější hledat v hudbě svůj vlastní otisk, svět a emoci, než se vymezovat konkrétním stylem a proklamacemi. Jeho četné hudební aktivity (Ewa Farna, Lucie, Lake Malawi, Chinaski, Vivaldianno…) jsou příznačné neomezenou žánrovou svobodou a zkušeností, uměleckou empatií a propojováním zdánlivě neslučitelných elementů.
Jedním z klíčových atributů jeho sólového počinu Piano je pestré žánrové rozpětí. Na albu nejčastěji postřehneme ozvěny minimalismu, impresionismu, neoromantismu, jazzu, ambientu, ale i progresivního rocku. Instrumentální kompozice s názvy jako Heaven, Winter Rain, A Cosmic Fugue apod. se vyhýbají úspěšně stereotypu díky svěží melodické invenci, kvalitní práci s aranží a sofistikovanými akustickými i elektronickými efekty. Těmi Worek rafinovaně oživuje někdy trochu staticky neměnný metrický pulz i melodiku a vytváří širokou škálu barev a zvuků. Přitom platí, že nikdy neztrácí souvislost s kontextem a nepřežene „zdravou“ míru.
V některých kompozicích můžeme slyšet klasickou kompoziční práci. I v tak náročném formovém útvaru jako je fuga Worek neztrácí ze zřetele srozumitelnost, byť si barokní formu přetavil k obrazu svému, který s typickou fugou nemá téměř nic společného. Typickou poznávací vlastností jeho hudby jsou ostinátní figurace, akordy a pasáže, do kterých se otiskují jemně vrstvené segmenty a útržky motivů, témat a intervalových souzvuků. V Strange Layers slyšíme progresivně zabarvený dialog dvou stereofonně snímaných klavírů, které vzdáleně evokují starý dobrý prog rock. Ovšem nikoli jako pouhá imitace stylu, ale jako inspirace barvou, tónem, výrazem, prostorem a časem. Kategoriemi, které Worka bytostně přitahují.
Zajímavý je rovněž tónový materiál, s nímž Worek operuje ve skladbě Modus Operandi. Jedná se o druhý modus Oliviera Messiaena: jakousi zmenšenou stupnici kombinující střídavě celý tón a půltón. „Jako Messiaenův fanoušek jsem ho musel do jedné skladby nacpat“, odpověděl na můj dotaz Michal. Jak různorodě mohou znít zvukové banky od Native Instruments dokládá i následující A Farewell Letter.
Zpočátku jsem se po první a druhé skladbě bál, že celé album bude ponořené do relaxační a ambientní hladiny. Ale není tomu tak. Piano rozviřují zvuky, beaty, děje i dynamické zvraty. Výrazná relaxační rovina, která z některých skladeb čiší, není naštěstí rozhodujícím kritériem. Tím je uhrančivý hudební výraz, bezbřehá imaginace a místy až dětsky nezkrotná fantazie, s níž si Worek vyrobil například zvuky bicích ťukáním do klavíru nebo boucháním do strun. Závěrečná Good Night, Kate by mohla úplně v klidu vypadnout z rukávu legendám, jako byli Bill Evans, Lyle Mays apod. Opravdová a čarokrásná perla!
Michal Worek udělal album, které na české hudební scéně dlouho chybělo. Je to nahrávka, která dokládá jeho dalekosáhlý hudební talent. Odráží se nejen v samotné vysoké hudební kvalitě alba Piano, ale také v brilantní klavírní stylizaci, zvukové představivosti a pozoruhodném smyslu pro stavbu a rozvíjení hudební struktury. Michal Worek ovládá dokonale klavírní techniku, ale nikdy ji nezneužije pro efekt a nevystaví na odiv. Jeho síla spočívá v zdánlivém klidu, za kterým se ukrývá velké vnitřní napětí. Dokáže navodit velmi elektrizující atmosféru a sugestivního kouzlo, pohybuje se jako klavírní mág za hranicí rozumového vnímání a navrací hudbě její tajemný rozměr.
Album Piano řadím mezi nejdůležitější a nejpřesvědčivější klavírní nahrávky letošního roku. Workův debut má tak vysokou laťku, že ho lze bez rozpaků připojit k nejzajímavějším počinům ve svém nástrojovém obsazení i v mezinárodním měřítku. Teď by se celkem hodilo, aby si toho všimli také další hudební fanoušci a prozíraví lidé, kteří se nespokojují s omšelou produkcí konzumních médií.
Nové album Michala Worka Piano si můžete poslechnout v Rádiu Ostravan, které ho odvysílá celé v neděli 22. listopadu od 20.00 hodin.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.