Houslistka Daniela Grygarová o dvou nových albech: Do nahrávek se vryla radost, se kterou je všichni natáčeli

Na první nahrávce jste soustředili pozornost na tvorbu židovského skladatele Ericha Adlera. Jak bylo album s Adlerovou hudbou přijato veřejností a odbornou kritikou?

Daniela: Album Erich Adler bylo hodnoceno v prestižním pořadu Album dne v Českém rozhlase Vltava. Velice mě potěšila kritika Dity Hradecké, ve které zaznělo, že Adlerova hudba je optimistická, životaschopná, melodická, ale nikdy laciná a album je podle jejího mínění po hudební stránce na vysoké úrovni.

Adam: Jsme rádi, že jsme mohli představit Adlerovu hudbu na koncertech a festivalech. Zvláště si ceníme pozvání na festival Tschechisch-Deutsche Kulturtage a vystoupení v Senátu Parlamentu České republiky v rámci Dne památky obětí holocaustu, kde poprvé zazněla Adlerova Terezínská sonatina pro housle a klavír. Vzpomínkovou akci živě vysílala Česká televize.

Druhá z vašich nových nahrávek se jmenuje Židovské poklady. Poklad evokuje vzácnost a cennost toho, co se za ním skrývá. Co vás vedlo k takovému názvu?

Adam: Poklad nejsou jen vzácné kovy a drahé kamení. Mohou to být právě tyto skladby, které dlouhou dobu ležely nepovšimnuty v archívech. Naproti tomu Baal Shem nebo Hava Nagila můžeme považovat za tradiční odkaz židovské kultury a tedy skutečný židovský poklad.

Jaké skladby a autory lze na albu Židovské poklady najít? Vybrali jste skladby podle nějakého klíče, nebo bylo jednotícím pojítkem téma židovství?

Adam: Na této nahrávce můžete najít v mém podání písně Ilse Weber, která byla rodačkou z Ostravy-Vítkovic a zemřela v Osvětimi, dále tři písně Janota Susji Roskina pro zpěv, housle a klavír v podání Lenky Háčkové, Daniely Grygarové a Amaliy Abdurashidove či dvě tradiční židovské písně, kterými jsou Hava Nagila a Mi Ha´Ish.

Daniela: Z instrumentálních skladeb v doprovodu orchestru opery Národního divadla moravskoslezského a pod taktovkou Marka Šedivého si můžete vyslechnout Adlerovu Fantasii pro flétnu a orchestr v podání Anny Vallée Stavělové nebo Blochův Baal Shem či Williamsův Schindlerův seznam v mé interpretaci. Společným pojítkem je židovská tématika.

Dramaturgické promíchání skladeb jako je melodie z filmu Schindlerův seznam s neznámými písněmi Ilse Weberové jde poněkud jiným směrem než předchozí počiny. Mysleli jste i na větší atraktivitu nahrávky?

Daniela: Myslím si, že je snem skoro každého houslisty zahrát si s orchestrem slavný Schindlerův seznam nebo emocemi a mystikou nabitý virtuózní Baal Shem. Tato hudba je mi velice blízká. Na rozdíl od předchozích nahrávek jsem natáčela s doprovodem orchestru. Jiným směrem se tato nahrávka neubírá, jde stále o židovskou hudbu.

Adam Grygar na fotografii z obalu jednoho z alb.

Můžete nám představit album Erich Adler – sólová a komorní hudba?

Adam: Našim cílem bylo co nejpestřeji obsáhnout Adlerovu tvorbu, proto jsme na album zařadili dvě skladby pro sólový nástroj s doprovodem orchestru, sólovou klavírní skladbu a tři smyčcové kvartety. Tři kusy pro hoboj a orchestr nahrál Vilém Veverka, Concertino pro housle a orchestr Daniela Grygarová a salónní tři skladby pro klavír s názvem Večer na zámku Amaliya Abdurashidova. Adlerovo kvarteto ve složení Daniela Grygarová, Jan Niederle, Alena Herodesová a Ivo Fišer natočili Smyčcový kvartet č. 1., Tři pomalé kusy a zajímavou programní hudbu Pražské léto 1968. Orchestr Národního divadla moravskoslezského řídil Marek Šedivý.

Daniela: Jediná skladba na albu, která byla veřejně provedena v Klatovech v roce 1947, je Concertino pro housle a orchestr. Žádná nahrávka se bohužel nedochovala. V dobové kritice se píše: „Koncertní charakter má Koncertní Fantasie pro housle a smyčcový orchestr, v níž splácí autor dluh paganiniovské technice. Její formální stránka je dokonalá, thématický materiál výrazný a zvukové vyrovnání houslí se smyčcovým orchestrem je dobře promyšlené.“ Osobně si umím představit tuto hudbu jako podkres k filmu nebo pohádce.

Jak reagoval syn pana Adlera, potěšil jej váš projekt?

Adam: S Jaroslavem Nathanem Adlerem jsme se telefonicky spojili před třemi lety. Příjemně mě překvapilo, že si vzpomněl na češtinu, i když dlouhou dobu žil v Německu a Belgii. Byl nadšený z toho, že mám zájem o tvorbu jeho otce a dal mi veškerá povolení užívat materiály z jeho pozůstalosti, které jsou uloženy v archívu Akademie der Künste v Berlíně. Zároveň projevil přání, abychom natočili skladby jeho otce. Podařilo se mi také kontaktovat snachu Ericha Adlera Heidemarii, která mi napsala, že je velice potěšena mým dopisem a našimi CD s tvorbou jejího tchána.

Jak probíhala spolupráce s předním českým hobojistou Vilémem Veverkou?

Adam: Vilém Veverka je nejen skvělý hráč, ale také příjemný člověk, proto i celá spolupráce byla báječná. Věděli jsme, že se zajímá o tvorbu tzv. terezínských skladatelů. Měli jsme velkou radost, že naší nabídku na natočení Tří kusů pro hoboj a orchestr přijal.

Myslíte si, že Adlerovy skladby jsou schopny obstát v dnešním koncertním provozu?

Daniela: Myslím si, že určitě ano. Samozřejmě je těžké prosadit do koncertního programu skladby neznámého skladatele. Proto stavíme program tak, že vedle Adlerových skladeb hrajeme skladby publiku známé. Našim cílem je zařadit skladatele Ericha Adlera k velkým jménům tzv. terezínských skladatelů.

Na obou nahrávkách se podílel soubor International Ensemble. Ten je poměrně novou uměleckou platformou na poli klasické hudby. Můžete mi jej, prosím, představit?

Daniela: Soubor International Ensemble vznikl oficiálně před dvěma lety, i když v tomto složení spolupracujeme pět let. Ansámbl tvoří houslistka Daniela Grygarová, klavíristka Amaliya Abdurashidova a barytonista Adam Grygar.

Adam: Společně se zabýváme zajímavými projekty. Například k realizaci projektu „Erich Adler“ vedla dlouhá a náročná cesta. Abychom vůbec mohli začít s bádáním, bylo nutné získat souhlas skladatelova syna. Následovala nejdelší etapa, která obnášela několikaměsíční přepisování všech rukopisů do digitální podoby. A až v poslední fázi jsme mohli vdechnout notám život. Na odkaz Ericha Adlera mě upozornil muzikolog dr. Viktor Velek, za což mu moc děkuji.

Jak probíhalo natáčení a kdo je pod vynikající akustickou kvalitou alb podepsán?

Daniela: Natáčení proběhlo ve studiu Českého rozhlasu Ostrava. Obě alba vznikla u nahrávací společnosti Stylton. Hudební režie se ujal František Mixa ve spolupráci s mistrem zvuku Radkem Roubalem. Oba pánové jsou skvěle sehraný tým a je radost s nimi pracovat.

Setkali jste se během přípravy a realizace projektů s nějakými nečekanými potížemi a překážkami?

Daniela: Natáčení jsme měli rozplánované do třech měsíců od března do června. Do těchto plánů však zasáhla pandemie koronaviru. Obě CD se nám podařilo natočit v červnu během čtyř natáčecích dnů. Ještě týden před natáčením jsme nevěděli, jestli se otevře natáčecí studio. V ohrožení byl i příjezd flétnistky žijící ve francouzském Lyonu, protože se rušily letecké spoje. Přece jen něco pozitivního lze na nucené dvouměsíční pauze najít. Všichni umělci byli odpočatí, plní energie a chuti do práce. Ta radost, se kterou všichni natáčeli, se nesmazatelně vryla do těchto nahrávek.

Adam: V neposlední řadě stojí finanční stránka takových projektů. Během jarní koronavirové krize se přesouvaly peníze i z hudebního odvětví do jiných sektorů, proto některé granty nevyšly. Jsme rádi, že vznik obou CD finančně podpořili Nadační fond obětem holocaustu, Numismatika Ostrava – Vladimír Kejla a Jan Macko, město Paskov a obec Žabeň.

Jak náročné bylo pro vás album Židovské poklady a Erich Adler – sólová a komorní hudba ve srovnání s vašimi předešlými nahrávkami?

Adam: Na rozdíl od předchozích nahrávek, které byly komorního rázu, jsme přizvali ke spolupráci orchestr opery Národního divadla moravskoslezského. Sladit termíny padesáti umělců bylo organizačně velmi náročné. Za pomoc s organizací touto cestou velmi děkuji Iloně Kučerové.

Daniela: Natáčení jsem si velmi užila. Organizačních starostí jsem byla ušetřena a mohla jsem se soustředit na interpretaci skladeb, kterých nebylo málo.