FiHa vydává nové album a Filip Rácz tvrdí: Současná krize z lidí vytáhne ty nejhorší, ale i ty nejlepší vlastnosti

Máme pár dnů před vydáním nového alba skupiny FiHa, které ve středu od 20 hodin v předpremiéře odvysílá Rádio Ostravan. Co je pro toto album charakteristické?

Deska je pro nás zásadní v tom smyslu, že jsme se vše rozhodli dělat sami. Postavili jsme si ve zkušebně menší studio a získali jsme tím luxus neomezeného studiového času. Nevytvořili jsme Dark Side of The Moon, ale na rozdíl od předchozích alb jsme měli možnost přehrávat tak dlouho, až jsme byli spokojeni. Jde o klasický FiHa mix. Máme-li chuť udělat disco song, uděláme ho, chceme-li být rockeři, nahrajeme tvrdší věc. Působí na nás moc vlivů a my se nebojíme je použít a přiznat.

Jak víme, tak cédéčka se v současnosti moc nekupují. Co tedy bylo pro vás tím hnacím motorem při skládání nových písní? Co vás motivuje kromě samotného tvořivého procesu

To, že na fyzickém CD nevyděláme balík, je známá věc. Pokud nebudou fanoušci hudby velkorysí, tak se zřejmě nevrátí ani prvotní vklad.  Netvořit nové věci se ovšem rovná stagnaci. Navíc vydání desky jako celku odkazuje k určité životní etapě jak kapelní, tak osobní. A reakce fanoušků na koncertech na novinky jsou taky k nezaplacení.

Psaly se vám skladby pro nové album snadno, nebo to pro vás bylo obtížné?

Jak řekl pan prezident, když umělec hladoví, tak vytvoří svá nejsilnější díla. Můžu říct, že hlad jsem měl leda tak duševní, respektive procházel jsem celkem bolestivým rozchodem. Zanedbatelné pozitivum to přineslo v tom, že jsem v podstatě za týden napsal celou desku a dokonce jsem toho napsal tolik, že koketuju i s myšlenkou vydání sólového alba. Většinou napíšu písničku se vším všudy do hodiny, nevracím se a nenechávám si nic rozepsáno.

Každopádně původně jste měli už loni nahrát ve Skotsku EP… Nakonec jste o rok později vydali kompletní album. Proč?

Ve Skotsku jsme nahráli čtyři skladby a použili jsme základy k písním Victoria a Easy Way Out. Zbytek jsme přetočili a dotočili doma. Byla to pro nás skvělá zkušenost. Tamní studio, které je součástí Edinburgh Music College, bylo opravdu kvalitní, ale studenti, kteří nám zajišťovali technickou obsluhu, nám nevědomky ukázali, že to zvládneme sami.

Změnila se nějakým zásadním způsobem atmosféra těch starších písní, které nakonec nebyly nahrány ve Skotsku, ale v Česku?

Zásadní změny v aranžích a podobně neproběhly. Jak říkám, v domácím studiu jsme měli víc času si s tím pohrát. Ve Skotsku jsme udělali za deset dní čtyři songy, doma jsme dělali na jedné skladbě v průměru čtrnáct dní. Samozřejmě jsme se toho museli dost naučit, ale ten časový nepoměr je zřejmý.

Jak jste už naznačil, album je to velmi pestré, protože zahrnuje více žánrů. Jeho součástí jsou kytarovější písně inklinující k britpopu, ale i tanečnější skladby. Celkově se dá uvést, že nahrávka proudí v takové vážně oddechové atmosféře. Souhlasíte?

Nemůžu než souhlasit a myslím si, že nejvíce to potvrdí mí sousedé. Mám přes 3000 vinylových desek a není vůbec výjimkou, že u mě přes stěnu můžete slyšet Iron Maiden a hned potom Barbru Streisand. Stylová nevyhraněnost se pak projeví i v psaní.

Jednou z velmi povedených písní na albu je třetí Karma. Co vás inspirovalo k napsání této skladby? Jak vlastně vnímáte slovo karma?

Co zaseješ, to sklidíš, v tom úplně nejjednodušším pojetí. Je to jedna z mých oblíbených písní. Takové naléhavé sebeobviňování z rozchodu.

Velmi silné jsou také obě balady, a to Come Home a Let The Love, které evokují skladby z repertoáru kapel či interpretů, kteří bodovali v amerických hitparádách v osmdesátých či devadesátých letech minulého století. Byl to záměr, nebo tyto skladby lze vnímat spíše jako poctu danému období?

To, že u některých mých písní celkem lehce uhádneme vliv, není cílené. Když mám období, že fanaticky poslouchám Phila Collinse, je poměrně jasné, že se to projeví, když sednu za klavír. Kluci z kapely mi většinou řeknou: „Hele, neposloucháš teď Collinse?“ Až pak mi to většinou docvakne. To je zrovna případ Come Home. Let The Love je podle mě jedna z nejhezčích písní, které jsem napsal, a proto ji nechci moc pitvat. Prostě si ji jen užívám.

Jak na obalu alba, tak ve videoklipu k titulní písni figurují obrysy postav, popřípadě nejasné postavy… Má to nějakou speciální symboliku? Třeba že mnohdy v našich životech ani nevnímáme tváře těch, které míjíme, kteří jsou někde kolem nás, respektive neumíme se podívat druhým do očí? 

Abych byl upřímný, zas tak hlubocí nejsme. Je to sprostá animální touha po dvou ženách. Velmi kulantně řečeno. „You and Me and Victoria, Holy Hell, My Euphoria“ (Ty, já a Victorie, Svaté peklo – moje euforie).

Na Facebooku jste se vyjádřili k jedné z aktuálních kauz, a to k výstupu televizního moderátora Petra Suchoně. Co vás k tomu vedlo a jaké jste zaznamenali reakce?

Opravdu se do politiky nemontujeme. Hrajeme, abychom lidem předali energii, a trochu je odreagovali. Ovšem události tohoto typu nás zvedají ze židle. To jsou manýry, které známe jen z dokumentů a programů o tom, jak se „komunikovalo“ s nepohodlnými v minulých režimech. Nutit novináře nekriticky myslet, to je jen krok k cenzuře textů kapel, což by u nás mohl být problém. (smích)

Ostatně jak vnímáte současnou kulturně-společenskou situaci? Co vám ukazuje o vás samotných a o společnosti celkově?

Je to na hovno. Lidé z kultury se snaží, ale prakticky všichni šlapeme vodu. Obecně si myslím, že současná doba z lidí vytáhne ty nejhorší, ale abych nebyl negativní, i ty nejlepší vlastnosti. A čím déle to trvá, tím méně lidí zůstává ve vyváženém stavu. Musí si, holt, pustit naše nové album. To je dostane do rovnováhy. (smích)

Co vás čeká v nejbližší době?

Deska bude za chvíli venku, koncertovat bohužel ještě nějaký čas nebudeme, tak chceme věnovat čas natočení menších klipů k další písním z desky ve vlastní produkci. Zároveň chceme vybrat jeden stěžejní song jako singl s vymazlenějším klipem. Pevně doufáme, že kapelám budou média o něco víc nakloněná, protože jde prakticky o jediný možný způsob, jak se k lidem v současnosti dostat. Ale na nic se netěšíme víc než na pódium, na fanynky a na létající kalhotky a podprsenky. (smích)